Email Facebook Twitter LinkedIn
×ECR Party
The Conservative
ECR Party
TheConservative.onlineTwitterFacebookInstagramYouTubeEmailECR Party’s multilingual hub for Centre-Right ideas and commentary
CzechCzechEnglishBulgarianCroatianItalianPolishRomanianSpanishSwedish
The Conservative
Novinky & Komentáře   |    TV   |    Print   |    Publicisté

Analýza voleb do Evropského parlamentu 2019 v Česku

Volební výsledky do EP v ČR vyslaly celou řadu zajímavých signálů....

Volby do Evropského parlamentu 2019 působily zvláštním dojmem již dlouhou dobu před svým konáním. Jako by nikdo nevěděl, co od nich čekat. Někdo z nich měl strach, jiný si nebyl jist, jak je uchopit, jak moc se věnovat evropským a jak moc tuzemským tématům. Této rozpačitosti odpovídala i podoba předvolební kampaně. Zato volební výsledky zvláštně nepůsobí. Naopak, vyslaly celou řadu zajímavých signálů.

Předně – Andreji Babišovi a jeho ANO zcela reálně hrozí, že i přes případné příští vítězství bude moci s Vladimírem Mečiarem zazpívat „S pánom Bohom, idem od vás…“. A evidentně si to uvědomuje, jeho povolební tisková konference byla vším jiným než gejzírem radosti nad volebním úspěchem. ANO se dostává do pro něj nevýhodné pozice hegemona na levici, který za úspěch platí cenou likvidace potenciálních levicových partnerů, které však potřebuje. Po loňských komunálních a především senátních volbách proběhly pro ANO na jaře 2019 třetí volby v řadě, které ukázaly, že jeho dominance nemusí trvat dlouho.

Pokud na letošní eurovolby aplikujeme teorii druhořadých voleb, která právě na podkladu hlasování do europarlamentu byla před čtyřiceti lety formulována, zjišťujeme, že téměř přesně odpovídá. Nižší volební účast, trestání vládních stran, úspěch opozice, celostátní témata nesouvisející nutně s typem voleb. Jde ale o jednu ze záhad těchto voleb, protože zmíněná teorie implicitně počítá s tím, že se vláda a vládní strany pokoušejí o výkon, o změny, které třeba i bolí, o posun – a proto jsou tres‑tány. Ničeho takového nejsme u nás svědky, vláda své voliče ničím neděsí, neb nic nedělá, přesto vlád‑ní strany výrazně ztratily. Tři fakticky vládní strany získaly dohromady jen necelou třetinu hlasů, s Okamurovou SPD jen asi 41 % hlasů. A to by ještě hlasy pro ČSSD neměly být započítány, proto‑že se nepřetavily v mandáty. Naopak skutečná parlamentní opozice (ODS, Piráti, TOP 09 + STAN, KDU‑­ČSL) obdržela přes 47 % hlasů.

Celkové výsledky

Podívejme se nyní na celkové výsledky jednotlivých stran, a to nejen optikou roku 2019, ale i mezi­volebního srovnání s předchozími trojími volbami do Evropského parlamentu.

ANO zvítězilo, výrazněji než v roce 2015, ale evidentně ne tak, jak by si A. Babiš představoval a jak by koneckonců strana usilující o predominanci uspět měla. Přes půl milionu hlasů znamenalo 21,2 % a odstup jen necelých sedmi procentních bodů (p. b.) na druhého v pořadí. Nicméně ze zvýšení volební účasti (mezivolebně se navýšila o více než 10 p. b.) a osmi set tisíc voličů dokázala ukrojit velký díl – čtvrt milionu hlasů.

O úspěchu může hovořit ODS (14,5 %). O šest desetin p. b. za sebou nechala třetího v pořadí – Piráty, hrozivý náskok ANO ze sněmovních voleb snížila na „hratelných“ již zmíněných necelých sedm p. b. I ona si dokázala ukrojit ze zvýšené volební účasti téměř čtvrt milionu nových hlasů. Především se ale ukázalo, že temná proroctví o pádu do bezvýznamnosti po vyloučení Václava Klause ml. měla podobu přání otce myšlenky. Nicméně ještě asi bude nějakou dobu trvat, než se vrátí do doby zisků z let 2004 a 2009, přičemž dost možná zůstanou neopakovatelnou vzpomínkou.

Piráti jsou třetí stranou, která mezivolebně získala asi čtvrt milionu hlasů navíc (celkem 13,95 %), mediálně nicméně zřejmě v povolební atmosféře doplatila na velká očekávání, která s ní byla spojena a která sama živila – chiméry o možném vítězství, dvacetiprocentním zisku apod.

Všechny tyto tři strany mezivolebně navýšily svůj volební zisk v procentech i v počtech absolutních. Patří k nim ještě pátá SPD (9,1 %), která – ještě v podobě Úsvitu – podobně jako Piráti minule mandáty nezískala. Vzhledem k masivnosti kampaně a vzhledem k z hlediska SPD atraktivním tématům s EU spojeným (uprchlíci, migrace, bezpečí, diktát z Bruselu) jde ale spíše o neúspěch.

Všechny ostatní strany nějakým způsobem ztratily. Ze scény se zcela vytratili Svobodní, kteří do‑sáhli asi na půl procenta. Obecně jde vlastně říci, že v zásadě bez integrace zmizeli pravicoví konkurenti ODS.

TOP 09, ve volbách mírně upozaděná za koaličními STAN, se snaží vykládat tyto volby jako úspěch a jako potvrzení správnosti koaliční spolu‑práce. Nic to nemění na tom, že společně mezivolebně ztratili více než čtyři p. b. a ze zvýšení volební účasti nevytěžili téměř nic, snad jen zbrzdili velikost propadu. Bude‑li TOP 09 uvažovat o spolupráci pro sněmovní volby, bude muset jít cestou let 2010 a 2013, tedy neformální, nikoli formální koalice.

KDU‑ČSL může mít z těchto voleb jedinou radost – poprvé v takovém typu voleb porazila své dávné rivaly komunisty. Ovšem jen v důsledku toho, že komunisté propadli ještě více než lidovci. Přestože KDU‑­ČSL získala o jednadvacet tisíc voličů víc než v roce 2014, její výsledek (7,2 %) je nejhorší z dosavadních stranických europarlamentních výsledků. Dokonce ještě horší než v roce 2009, kdy už se schylovalo k jejímu dočasnému odchodu ze sněmovny.

KSČM svůj pád už ani nebrzdí. Z někdejších šesti poslanců a více než pětiny hlasů v roce 2004 je jediná poslankyně za 6,9 % hlasů. Kromě ČSSD jsou komunisté jedinou parlamentní stranou, jíž ubyly hlasy i v absolutních počtech. Nestane‑li se zázrak, dá se očekávat, že příště spadnou pod pěti­ procentní uzavírací klauzuli. Lék na kontinuální pád zatím nenašli – není jím ani podpora vlády, ani úspěch při zdanění církevních restitucí apod. Vypovídající je, že druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů u nich získal poslanec Zdeněk Ondráček z osmnáctého místa kandidátky, který se evidentně situuje do role nového lídra tvrdého stalinistického stranického křídla.

Volební výsledky při volbách do Evropského parlamentu 2004–2019

Katastrofální a kdysi nepředstavitelný výsledek sociální demokracie, která se s necelými čtyřmi pro‑centy (3,95 %) do europarlamentu nedostala, může být chápan jako poslední výstraha. Pokud se teď strana nevzpamatuje a zásadně nezmění, příště už může být pozdě. Její problém je podobný problému komunistickému. Levicovou rozdávací politi‑ku neodpovědných slibů a kroků dnes věrohodněji reprezentuje předlistopadový komunista a estébák Andrej Babiš. Proč by levicový volič chodil ke kovaříčkovi (Hamáček, Petříček, Konečná), když může jít ke kovářovi (Babiš)?

Jistě, voleb se zúčastnila jen o něco více než čtvrtina oprávněných voličů, takže všechny výše uvedené vývody musíme brát opatrně. Přesto vyslaly poměrně silný signál, že vládní sestava útočící na základní demokratické principy nemusí být u moci napořád.

Pohled na regiony

Zajímavý je pohled na výsledky voleb na krajské úrovni, a to nikoli jen onou mediálně propíranou optikou Praha vs. zbytek republiky. Ano, Praha vždy představovala a představuje jiný svět. Markantní, a pro Andreje Babiše varující, je samozřejmě neúspěch ANO – 13,4 % znamená ztrátu více než jednoho procentního bodu oproti roku 2014 a asi sedmi oproti předloňským volbám sněmovním. Vzhledem k tomu, jak velkou část republiky Praha spolu s přilehlou metropolitní oblastí tvoří, je zaznamenaný propad pro ANO potenciálně velký problém. Svědčí mj. o voličském posunu na levou část spektra. ANO je na tom dnes se svou podporou v Praze a okolí zhruba podobně jako ČSSD v dobách nikoli své největší slávy (1998–2006), ale v dobách počínajícího úpadku (2010–2013). V Pra‑ze letos zvítězila koalice STAN a TOP 09 (20,7 %), následovaná Piráty (19,1 %) a ODS (18,9 %). Všechny tři (čtyři) subjekty si v porovnání s rokem 2017 cca o dva procentní body polepšily, což ale může být efekt nižší volební účasti. ČSSD a KSČM zaznamenaly v Praze své celostátně nejhorší výsledky (2,8 a 3,8 %).

S výjimkou Prahy dokázalo ANO všude zvítězit s rozptylem 19,7 % (Jihomoravský kraj) – 28,7 % (Ústecký). Více než 25 % ale získalo jen v Moravskoslezském (26,1 %), Karlovarském (27 %) a zmíněném Ústeckém kraji.

ODS obsadila druhé místo v polovině krajů – Středočeském (17,3 %), kde téměř sahala po vítězství, Jihočeském (14,4 %), Plzeňském (15,6 %), Ústeckém (12,5 %), Jihomoravském (13,2 %), Moravskoslezském (12,5 %) a na Vysočině (13,6 %). V Královéhradeckém kraji jí druhé místo uteklo o pět hlasů. Za zmínku stojí, že ani v jednom kraji ODS nezískala méně než 10 % hlasů, což je také po dlouhých letech novinka – naposledy to dokázala ve sněmovních volbách v roce 2010. Z tohoto pohledu tak lze pro ODS označit volby do Evropského parlamentu 2019 za nejúspěšnější celostátní volby druhého desetiletí 21. století.

Piráti skončili na druhém místě šestkrát – v Pra‑ze, Karlovarském (12,3 %), Libereckém (14,9 %), Královéhradeckém (14,3 %), Pardubickém (14 %) a Olomouckém (11,7 %) kraji. Jejich podpora (pomineme-li Prahu) byla uniformnější, je zřejmé, že je lidé volili spíš jako celostátně vnímanou znač‑ku než pro nějaká místní či personální specifika. O tom koneckonců svědčí i počty preferenčních hlasů jejich kandidátů (viz níže).

Předvolební koalice STAN a TOP 09 za podpory SZ, LES a dalších marginálních uskupení dokázala zvítězit v Praze, jednou byla třetí – v Libereckém kraji (13,9 %). V nadpoloviční většině krajů získala tato koalice méně než deset procent hlasů, v Moravskoslezském kraji dokonce měla jen necelých šest procent.

V celostátním souhrnu pátá SPD se na třetím místě umístila ve třech krajích – v Karlovarském (12 %), Olomouckém (11,7 %) a Moravskoslezském (11,1 %). Vesměs ale končila na místě pátém, ve více než polovině krajů měla méně než 10 % hlasů.

Lidovci otevírají skupinu tří stran, kterým se v některých krajích nepodařilo dostat přes pětiprocentní hranici – v jejich případě hned v šesti krajích (všechny v Čechách). Oproti sněmovním volbám 2017 si strana výrazněji (cca o tři procentní body) polepšila v Pardubickém kraji, na Vysočině, v Jihomoravském a Zlínském kraji – tedy ve všech, kde je jejich dlouhodobá základna. Všude jinde si nepatrně polepšila, což jde ale evidentně na vrub nižší volební účasti, jež KDU‑­ČSL vyhovuje.

U KSČM jsme si v poslední době zvykli na jednociferné volební výsledky. Zajímavé je, že v roce 2019 tuto hranici strana nepřekročila ani v jednom kraji a přiblížila se jí v jediném – Ústeckém (9,2 %). V Praze, jako jediném kraji, pak výrazně zaostala i za pětiprocentním ziskem. Sociální demokracie naopak pouze ve dvou krajích získala jen nepatrně více než pět procent (Vysočina a Zlínský kraj).

V povolebních analýzách se několikrát objevilo, že výsledek voleb byl výrazně ovlivněn Prahou. Jak by vypadaly výsledky, kdyby do nich nebyli voliči volící v hlavním městě zahrnuti? Překvapivě nijak zásadně odlišně, největší odlišnost by činila půldruhého procentního bodu. Nejvíc by tratila koalice STAN a TOP 09 (–1,6 %), potom Piráti (–0,9 %) a ODS (–0,7 %). Všichni ostatní by získali mírně víc, nejvíce ANO (+1,4 %). Nezměnilo by se ani pořadí jednotlivých stran, jen rozestupy mezi nimi. Jinými slovy – odlišné nastavení velkoměstských voličů ovlivnilo výsledek voleb jen málo.

Výsledky voleb do EP bez Prahy

Personalizace

Stojí za podrobnou analýzu, zda existuje nějaký výraznější vztah mezi výkonem místních politických elit a výsledky evropských voleb. Bez debaty to platí o přímé kandidatuře starostů – ta samo‑zřejmě vede k navýšení stranického zisku. Otázkou je, jak velký takový efekt je – přičemž je zřejmé, že je omezen pouze na nevelké území. Kandidatura Radima Sršně za STAN, starosty Dolních Studének, byla výjimkou – vedla k zisku 49,9 % pro STAN + TOP 09. Obvyklejší bylo ale spíš navýšení pravděpodobného zisku o několik procentních bodů – jako v případě ANO ve Dvoře Králové (28,7 %) či Litvínově (35,1 %) a STAN v Kozo‑lupech (27,3 %), kde všude kandidovali jejich starostky či starostové. Zajímavé je, že se tento efekt téměř neprojevil u ČSSD (v Rané u Loun získala strana 4,4 %). To, že má někde skutečně populární dlouholeté starosty/primátora, sice výsledek vesměs zvýšilo, nicméně nijak výrazně – ve své dlouhodobé baště v Bohumíně obdržela 11,8 %, v Orlové 7,9 %, v Novém Městě na Moravě 7,1 %. Totéž můžeme až na výjimky konstatovat o ODS. Onou výjimkou je Kupkova Líbeznice (39 % pro ODS), nicméně obvyklejší je navýšení zisku v obcích s oblíbenými místními představiteli ODS jen o pár procentních bodů oproti celostátnímu souhrnu, pokud vůbec.

Dále se (zatím jen z kvalitativního, nikoli kvantitativního pohledu) zdá, že výše zkoumaný vztah platí i opačně, tedy že neoblíbená místní reprezentace parlamentní strany jí i v typu voleb, jako jsou evropské, ubírá několik procentních bodů. Tak např. ODS získala v Liberci a v Olomouci jen 13 % hlasů, což není na páté a šesté největší město (např. v Plzni 16,8 %, v Brně 16,2 %) žádný zázrak, na‑opak. Ještě výraznější je tento problém s podivnými místními reprezentacemi u menších měst – v Zá‑břehu získala ODS jen 9,5 %, v Mohelnici 9 %, ve Vyškově, kde, ač nezvítězila, má post starosty, 10 %. Ze srovnání s některými místy, kde je strana zcela bez místních tváří, a přesto dokáže získat velké množství hlasů (Hraběšice 28,6 %), se dokonce zdá, že než mít průměrné či podprůměrné místní reprezentanty je lépe nemít žádné.

Zaměříme-li se krátce na preferenční hlasování podle jednotlivých listin, vidíme v zásadě tři skupiny stran. Do první, jejichž úspěch byl extrémně spojen s preferenčním hlasováním, patří TOP 09 se STAN, SPD a KSČM. Jejich poslanci, zvolení i z nevolitelných míst, obdrželi hlasy od 15, 20 či dokonce 24 % hlasujících. Současně ale téměř všichni ostatní jejich kandidáti získali výrazně méně hlasů. Druhou skupinu – strany, jejichž přední zvolení poslanci obdrželi kolem 8–15 % hlasů – tvoří KDU‑­ČSL, ODS, ČSSD a s určitou výhradou ANO. Ve třetí kategorii je jediná strana – Piráti –, kde lídra, jakožto nejúspěšnějšího kandidáta, nezakroužkovalo ani 5 % jejich voličů.

Chtějí‑li si strany vzít poučení z preferenčního hlasování, je nepřehlédnutelné, že výraznější úspěch (a hlasy) přinesly celostátně viditelné politické osobnosti (Vondra, Ondráček, Zdechovský, Zahradil). Volby skončily, strany hledají své zakotvení v konkrétních frakcích. Zajímavé je, že některé skončí úplně jinde, než by intuitivně cítili jejich voliči. Piráti míří mezi evropské zelené; ANO mezi eurofederalistické a pokrokářské liberály. To by se asi jeho voliči z vyloučených lokalit, ze Sudet a z venkova divili, kdyby si dali tu práci, aby sledovali agendu, kterou i díky hlasům ANO evropští liberálové prosazují. A zřejmě ani řada liberálních voličů Pirátů netušila, že své hlasy odevzdávají radikálně zelenému programu. Ale to už je jiné téma, jež – bohu‑žel – ne zcela souvisí s výsledkem hlasování v České republice v posledním květnovém víkendu.

Související

El precio a pagar

El coste económico de la independencia de Cataluña

Juan A. Soto 31.01.2021.

Trump’s record was decent

Trump: Good President, Bad Loser

Hannes H. Gissurarson 7 January 2021

Letter to the Editor

Letter: The ‘Young Language’ to Get Today’s Youth to Vote Conservative

Zoltan Lomnici PhD 7 January 2021

El precio a pagar

El coste económico de la independencia de Cataluña

Juan A. Soto 31.01.2021.

Trump’s record was decent

Trump: Good President, Bad Loser

Hannes H. Gissurarson 7 January 2021

Letter to the Editor

Letter: The ‘Young Language’ to Get Today’s Youth to Vote Conservative

Zoltan Lomnici PhD 7 January 2021