Email Facebook Twitter LinkedIn
×ECR Party
The Conservative
ECR Party
TheConservative.onlineTwitterFacebookInstagramYouTubeEmailECR Party’s multilingual hub for Centre-Right ideas and commentary
CzechCzechEnglishBulgarianCroatianItalianPolishRomanianSpanishSwedish
The Conservative
Novinky & Komentáře   |    TV   |    Print   |    Publicisté

Evropská politika

I čeští politici jsou součástí britského systému

European Parliament

Když 24. prosince Británie a Evropská unie slavnostně ohlásily, že dospěly ke shodě a odvrátily Brexit bez dohody, bylo to považováno za vánoční zázrak....

Po celý rok se zdálo, že rozhovory jsou neodvratně zablokované. Britský parlament objemný svazek ratifikoval již 30. prosince. Europarlament schvalovací proces teprve čeká. Do té doby smlouva platí provizorně. O tom, co se v Dohodě o obchodu a spolupráci vlastně skrývá, jaké jsou důsledky pro EU, Británii a Česko, diskutovali europoslanec za ODS Jan Zahradil, jeho kolega za Piráty Mikuláš Peksa, ekonom Lukáš Kovanda a britský velvyslanec v Praze Nick Archer.

Spojené království již smlouvu ratifikovalo, nyní je řada na Evropském parlamentu. Jsou nějaké problémy, které můžeme očekávat? Europoslanci žádali, aby měli dostatečný čas k přezkumu dohody.

Zahradil: Myslím, že nemáme důvod váhat. Nebudu rád, když europarlament bude hrát nějaké hry o prestiž. Jsem si však vědom, že někteří moji kolegové nejsou spokojeni s deadlinem, nebyli rádi, že se to řešilo na poslední chvíli. Myslím, že je důležité, aby smlouva byla co nejdřív funkční. Osobně budu přesvědčovat, abychom neváhali, dále nezdržovali, ale hlasovali při nejbližší příležitosti.

Peksa: Samotná dohoda má téměř 1300 stránek precizního právnického textu, který reguluje mnoho oblastí, zvlášť mezinárodní obchod. Je to celé značně nevyhovující, protože se to musí stihnout dost rychle. Měli jsme dosáhnout dohody mnohem dřív a mít tyto detaily mnohem dřív. Když diskutujeme o tak důležitých regulacích, rozhodně bychom to měli důkladně projednat, a ne se do toho hnát. Chceme se vyhnout situaci, která nastala v britském parlamentu, kde Labouristická strana nejdřív prohlásila, že smlouvu podpoří, a pak si část poslanců uvědomila, co je v ní, a řekla, že ji nemůže podpořit. To je rozhodně situace, do které se nechceme dostat. Jako vždy bychom se měli rozhodovat na základě politiky založené na datech. Je to dohoda, která na dlouho ovlivní naše životy, zvlášť na druhé straně La Manche. Měli bychom to udělat pořádně a zodpovědně, a ne se hnát potvrdit něco, o čem nevíme, co to je.

Jaké změny pocítí běžný člověk? Třeba turista jedoucí do Londýna.

Archer: Nemyslím, že by se něco mělo změnit. Jen si nejsem jist, jak se s tím vypořádají letiště. Ale pro turisty, to znamená pro kohokoli, kdo jede do Británie na méně něž 90 dnů, nenastane žádná změna. Pro stávající rezidenty, ať s trvalým, nebo přechodným pobytem, nenastane žádná změna, protože jejich práva byla zaručena v dohodě o odstoupení. Nastanou změny například v přístupu pro mladé lidi, kteří jezdili do Londýna a sehnali si práci v baru. Pro podnikatele nastane víc papírování a tak, ale pro drtivou většinu turistů, jakmile si zvyknou na trochu jiný vzhled a dojem po příletu, to bude vypadat stejně.

A ekonomicky? Je to dobrá dohoda pro Českou republiku?

Kovanda: Samozřejmě je to dobrá zpráva pro českou ekonomiku. Bylo by rozhodně lepší, kdyby Británie nikdy neopustila EU, protože silný liberální hlas, který reprezentovala, zmizí. Británie je jeden z nejdůležitějších obchodních partnerů Česka. Ze zemí, které nejsou našimi sousedy, to znamená s výjimkou Polska, Německa a Slovenska, jsou Británie a Francie našimi dvěma nejdůležitějšími obchodními a exportními partnery. Británie je důležitá nejen jako přímý obchodní partner, přímý vstřebavatel našeho exportu, ale také jako nepřímý. Mnoho českých produktů jde například do Německa a pak, jako například auta, pokračují do Británie. Tento nepřímý export je velmi důležitý, a je tedy důležité, že nebyly zavedeny žádné kvóty nebo cla. To pomůže české ekonomice v těchto složitých časech, protože bez dohody by náš export klesl o 40 miliard korun. V normálních, necovidových časech je náš export do Británie 200 miliard korun. Takže dohoda je skvělá zpráva pro českou ekonomiku, i když to porovnáme s ostatními možnostmi, které se za čtyři roky objevily.

A jaké jsou názory na dohodu? Je to dobrá, spravedlivá dohoda? Nebo někdo ustoupil příliš?

Kovanda: To je spíš politická otázka. Já se domnívám, že je to spíš spravedlivá dohoda. Bez ní by věci byly složitější, i když jsem si jist, že Británie je natolik silná, že by zvládla i scénář bez dohody.

Z mého pohledu problémy dělal hlavně Brusel, který měl silné politické zájmy na tom, aby ukázal ostatním zemím, že opustit EU je pitomý nápad. Myslím, že ze strany Bruselu a Evropské komise jsme mohli vidět víc otevřenosti, ale nakonec i v Evropské komisi převážil názor, že je lepší mít dohodu než ji nemít. Takže i když byl silný politický tlak udělat z Británie exemplární případ, nakonec ekonomická logika zvítězila nad politickou.

Peksa: Nesouhlasím s tím, že existoval záměr potrestat Británii za odchod z EU. Od začátku byla pozice EU pragmatická. Byl tu mandát, který schválily všechny členské státy, ten jasně sděloval, čeho chce EU dosáhnout a jaké jsou její zájmy. Přece jenom britské referendum z roku 2016 bylo jejich rozhodnutí vydat se vlastní cestou. My musíme chránit zájmy EU a jejích 27 členských států. Problém od začátku byl, že Británie nevěděla, co vlastně chce, a trvalo jí dlouho, než se rozhodla. A jestli někdo příliš ustoupil? Myslím, že obchodní dohoda není pro Česko špatná, protože pokrývá automobilový průmysl a další naše hlavní exporty. Abych byl upřímný, pro Británii je to asi trochu nezdar, protože dohoda nepokrývá služby, takže pokrývá asi jen 20 % britského exportu, to může být pro Británii problém. Ale z pohledu europoslance mi to nevadí. K dohodě mám jiné výhrady. Hlavně fakt, že Británie nebude dále zapojena do programu Erasmus. To bylo pro mě důležité a záleželo mi na tom, aby to bylo v dohodě, protože mnoho českých studentů má Británii jako hlavní destinaci. Jsem také zklamaný, že se nám nepodařilo prosadit volný pohyb lidí za prací, protože mnoho Čechů v Británii pracuje a nyní čelí mnoha komplikacím.

Zahradil: Obchodně je za mě dohoda v pořádku. Na rozdíl od pana Peksy se neobávám o Erasmus, protože jsou jiné podobné mezinárodní programy. Británie již vymyslela podobný program se jménem Turing. Otázka je, jaké byly červené linie, čeho se obě strany snažily dosáhnout. Pro EU byly nejdůležitější rovné podmínky v obchodě. Pro Británii, myslím, bylo nejdůležitější ukázat, že Británie není de facto ani symbolicky součástí EU, a tedy nespadá pod žádný aspekt evropské jurisdikce. Myslím, že Británie toho dosáhla, protože Evropský soudní dvůr nemá nad dohodou žádnou pravomoc. Samozřejmě že za tím vším se skrývala trocha ideologie. Naštěstí, jak zmínil pan Peksa, pan Barnier (Michel Barnier, hlavní vyjednávač za EU – pozn. red.) a jeho tým měli jasný mandát a vyznačeno, kde jsou červené linie a tak dále. Ale když jsem s některými těmito představiteli a úředníky mluvil, ať už na úrovni europarlamentních výborů, nebo neformálně v kuloárech, tak jste od některých mohli slyšet: „Nesmíme jim to udělat příliš jednoduché, protože kdyby to bylo jednoduché, tak by mohli posloužit jako příklad v budoucnu pro někoho jiného.“

Archer: Nejdřív bych jako jediný Brit zde rád řekl, že je velmi zvláštní mluvit o tomto úspěchu, tak to vidíme my, v jednom z hlavních měst EU. Protože zde je přirozeně důraz na to, co bylo ztraceno. Ale je dobré mít na paměti, že v Londýně a v mnoha neevropských hlavních městech po celém světě je důraz na flexibilitě a získané svobodě manévrovat.

Neobvykle pro EU – Británie má 150 let starou tradici opravdu globální sítě spojenců a partnerů. A někteří z nich cítili, že jsme je od sedmdesátých let, kdy jsme vstoupili do EU, zanedbávali. Takže v Londýně a v částech zbytku světa nepřevládá pocit, že spravujeme naše zmizení, ale spíš využíváme příležitost.

Zadruhé pan Peksa má pravdu, že po referendu chyběly jasné úmysly, protože v referendu se hlasovalo pro něco, co nebylo jasně definováno. Ale měřítkem pro tuto druhou fázi vyjednávání byl vždy volební program, se kterým Boris Johnson tak jasně vyhrál poslední volby. Je jasné, že premiér identifikoval hlavní problémy. Britská veřejnost mu nezadala ekonomické cíle a ambice, ale politické. Pokud se znovu podíváte do volebního programu a vyhledáte si otázky, jako je jurisdikce Evropského soudního dvora, a zeptáte se, zda britská vláda splnila své závazky vůči voličům, tak odpověď je Ano. Takže je rozumné z pohledu britské vlády to vyzdvihovat jako úspěch. Pak je tu otázka, jakou ekonomickou cenu jsme zaplatili za politický úspěch. Ale vzhledem k tomu, že máme obchod bez cel a kvót, ekonomická cena značně poklesla. Rád bych zdůraznil, že s každou změnou přichází nevyhnutelně jistá hrbolatost. Všichni známe úzkost a jistou míru nejistoty, která přichází třeba s koupí nového domu, se svatbou nebo změnou práce. Ale bez ohledu na hrbolatost nakonec dospějete k novému normálu, který je lepší. Ve Spojeném království věříme, že ta hrbolatost za to stojí. Jsem si jist, že si na to zvykneme. Momentálně se rozjíždí debata, jestli jde opravdu o obchod bez překážek, vzhledem k tomu, že firmy musejí vyplňovat on-line formuláře. Ale každá firma, která vyváží mimo EU, to již rutinně dělá. Nemyslím, že narazí na větší problémy, než když obchodují třeba s USA nebo Japonskem.

A co hodnocení české vlády? Byla nápomocná? Dosáhla svých cílů?

Zahradil: Z mého pohledu se česká vláda chovala jako součást sedmadvacítky. Nežádala o žádné výjimky ani nepůsobila potíže. Mám pocit, že působila jako loajální součást EU. A pokud mohu soudit z veřejných vystoupení vládních představitelů, tak vláda sama je celkem nadšená ohledně budoucnosti vztahů s Británií i po brexitu. Není to konec světa. Británie zůstává evropskou zemí. Není o tom pochyb. To, že opouští organizační rámec, který se nazývá Evropské unie, neznamená, že to již není evropská země a již není součástí evropské civilizace. I když zastupuji opoziční stranu, v oblasti vyjednávání s Británií nemám vládě co vytknout a pevně věřím, že naše vztahy zůstanou tak dobré, jak byly doposud.

Kovanda: Já bych zdůraznil potřebu obou ekonomik mezi sebou obchodovat co nejsvobodněji. Takže bych ocenil, kdyby vláda v rámci EU zdůrazňovala tuto potřebu v následujících měsících a letech. Doufám, že česká vláda bude konstruktivní a otevřená dalším vyjednáváním s Británií.

Peksa: Když jsem mluvil o Erasmu, neměl jsem ani tak na mysli situaci v Británii. Mám za úkol reprezentovat české občany a bránit jejich zájmy. Fakt je, že v zájmu českých studentů bylo studovat v Británii, která je největší anglicky mluvící zemí v Evropě. A angličtina je nejvyučovanější a nejvyužívanější cizí jazyk v Evropě. Takže když přemýšlím o příležitostech, které zkušenost v Británii nabízela, tak mě to znepokojuje. Co si pamatuju ze svých studií, pokud chcete uspět ve svém oboru, tak mezinárodní zkušenost je nezbytná a toto byl nezbytný zdroj mezinárodních zkušeností pro české studenty. Když je vám 22, je to klíčový okamžik ve vašem životě. Je to o vašich vyhlídkách, o osobním rozvoji. Takže jsem opravdu zklamaný, že se nám nepodařilo začlenit Erasmus do dohody, protože jakýkoli program, který ho nahradí, nebude tak otevřený a tak úspěšný. Zde se dostávám k vaší otázce. Od roku 2016 vidíme, že polská vláda urputně bojuje za ochranu svých občanů, kteří pracují a studují v Británii. Hodně je podporuje. Na české straně jsem nic podobného neviděl. Myslím, že v porovnání s polskou vládou si ta česká vedla docela bídně. Měli jsme víc tlačit, protože mezinárodní vztahy nejsou pouze o obchodě. Dlouhodobě to může poškodit i Británii, protože tito lidé budovali vztahy mezi Británií a Českem. To jednou může být problém. Ne teď, ne příští rok, ale třeba za sto let.

Odchod Británie povede ke změně české politiky. Dokud byla Británie v EU, spojenectví Británie a některých východoevropských zemí mohlo blokovat legislativu. Pro Polsko, Česko a další země to byl způsob, jak blokovat návrhy ostatních zemí. Tato aliance již nefunguje, protože Británie již není v EU. To znamená, že schémata pro tvorbu politiky se musí změnit. Potřebujeme přátele v Evropské radě. To znamená, že hledáme nové partnery, což se může odrazit ve změně politických pozic. Odchod Británie změnil politickou krajinu a musím uznat, že nás oslabil.

Archer: Pro to, co jsem právě slyšel, mám mnoho sympatií. Myslím, že to bude opravdu složité pro členské země, které uvažovaly jako my. Nastane nutnost nových spojenectví, která jdou dále, než je jen určitá oblast. Co se týče vzdělávání mladých, tak my britští diplomaté po celém světě vidíme, jaký máme vliv jen díky tomu, že mnoho důležitých lidí prošlo našimi univerzitami. Týká se to i České republiky. To, že pan Petříček strávil rok na univerzitě ve Warwicku a pan Hamáček strávil jistou dobu ve škole v Anglii, má pro nás přidanou hodnotu. Můžeme s nimi jednodušeji komunikovat. Jsou to staré klouby, jak tomu říkáme, našeho systému. Co se ale týče Erasmu, jak přítomní europoslanci jistě vědí, ten nebyl z hlediska počtu studentů pro Británii příliš přínosný. Částečně kvůli tomu, jak je strukturovaný, částečně kvůli kulturním důvodům a částečně proto, že nenabízí za ty peníze dostatečnou hodnotu. Snažíme se navrhnout náš národní systém. Naše univerzity potřebují mezinárodní studenty kvůli akademickému obohacení a kvůli ekonomickým důvodům. Snažíme se, aby se to dělo způsobem, který nabídne dostatečnou hodnotu za peníze a také, a to míří k mé dřívější poznámce, aby se tato možnost nabídla spravedlivěji mezi všechny naše přátele. Logicky, když už nejsme členy EU, není důvod, aby to, co nabízíme českým studentům, jsme nenabídli třeba studentům ze Singapuru, z Izraele a dalším.

Co tedy bude nyní následovat? V kterých oblastech budou následovat další jednání? I zde se skloňovala dohoda ohledně služeb.

Zahradil: Tato právě uzavřená dohoda je dobrý začátek. Není to konec, protože stále mnoho otázek zůstává otevřeno. Mnoho uspořádání je pouze dočasných, některá musí být zpřesněna. Ani v obchodních otázkách to není stoprocentně ukončený proces. Volný pohyb osob není zcela vyřešená otázka. Rybolov, jedna z nejsložitějších otázek během vyjednávání, není stoprocentně vyřešen. Takže je tu mnoho provizorních a dočasných opatření, která se budou muset zpřesnit, bude se o nich dál vyjednávat a musí být konkretizována. Někde se však musí začít a začíná se touto dohodou. Proto říkám, že bychom ji měli schválit, jakmile to bude možné. Aspoň budeme mít nějaký právní základ, nějaký základní rámec, od kterého můžeme začít a řešit ostatní problémy. Jsem samozřejmě velmi zvědav, co se stane se Spojeným královstvím. Z hlediska studentů, vědecké spolupráce, bezpečnostní spolupráce nebo jakékoli spolupráce. Jsme si stále velice blízcí a to je dobře.

Četl jsem, že 50 tisíc českých občanů požádalo o pobyt v Británii. Padesát tisíc, to se nedá srovnávat s jakoukoli jinou evropskou zemí. Druhé je Německo, kde je 36 tisíc českých občanů, pak je Rakousko s 13 tisíci. Pak máte Polsko a Slovensko. Zdá se, že Spojené království je stále nejatraktivnější evropskou zemí pro Čechy, kteří tam aspoň dočasně bydlí, zakládají podniky, studují. Nesmíme ztratit toto propojení.

Archer: V otázce služeb se propojují politické zájmy s ekonomickou agendou. Jedním z důvodů, proč se lidé v Británii, kteří byli silně proevropští, naštvali na Evropskou unii, je její neschopnost dokončit jednotný trh. Všichni účastníci této debaty vědí, že jednotný trh byl projekt zadaný principiálně Británií. Nikdo na to netlačil silněji než my a v oblasti zboží jsme odvedli dobrou práci, ale v oblasti služeb jsme selhali. Selhali jsme, protože se do cesty dostaly národní zájmy. Důvodem, proč se musí vyjednat dohoda o službách, je to, že tyto zájmy jsou stále v cestě. Takže služby jsou dobrým příkladem, že to není jen o ekonomii. Je to o uplatňování zájmů členských států, i když jednotlivé státy všechny pilně proklamují, že jsou pevné a věrné jednotné unijní pozici. Další věc, na které mi velmi záleží, je vzájemné uznávání profesních kvalifikací. Vzhledem k naší startovní pozici by to mělo být naprosto nekontroverzní, ale všichni víme, že to bude velmi, velmi složité, zabere to spoustu času a bude to velký úspěch, až se vzájemné uznávání znovu zavede. Je to politika. Oblast, ve které se česká vláda výrazně angažovala, je ta bezpečnostní. Zde znovu vidíme, že Británie je vyloučena ze systému SIS2 (Schengenský informační systém, společná bezpečnostní databáze EU a některých dalších států – pozn. red.), kvůli doktrinářským a legalistickým důvodům. Myslím, že členské státy se musí zamyslet, jak moc jsou ochotny obětovat svou schopnost provádět bezpečnostní politiku jen proto, že vlivní legalisticky uvažující lidé říkají, že to nejde. Tvrdí, že Británie nemůže být součástí příští týden, i když minulý týden ji tam rádi viděli, jen proto, že se jí změnil status. Vím, že Komise již vyhlíží další obchodní dohody a že všechny tyto věci mají své důvody, ale česká vláda by se měla velmi zamyslet, co je v jejím zájmu. Pro nás, jako archetypálně pragmatický národ, je toto právní pózování těžko pochopitelné. Toto je o společných zájmech a mezi oběma zeměmi je dostatečné množství pojítek, vlastně britské zájmy se pojí s unijními zájmy, aby zajistily, že ve většině oblastí dorazíme sice odděleně, ale do stejného místa.

Související

A frequent and welcome visitor

Prince Philip and Iceland

Hannes H. Gissurarson 12 April 2021

Evropská politika

Některé důvody britské averze vůči Východoevropanům

Jan Paďourek 02.04.2021.

A frequent and welcome visitor

Prince Philip and Iceland

Hannes H. Gissurarson 12 April 2021

Evropská politika

Některé důvody britské averze vůči Východoevropanům

Jan Paďourek 02.04.2021.