Email Facebook Twitter LinkedIn
×ECR Party
The Conservative
ECR Party
TheConservative.onlineTwitterFacebookInstagramYouTubeEmailECR Party’s multilingual hub for Centre-Right ideas and commentary
CzechCzechEnglishBulgarianCroatianItalianPolishRomanianSpanishSwedish
The Conservative
Novinky & Komentáře   |    TV   |    Print   |    Publicisté

Evropská politika

Některé důvody britské averze vůči Východoevropanům

Flickr

Odkud přišla britská averze vůči východní Evropě, jak se tato xenophobie rozšiřuje a jaký měla vliv na Brexit...

Před 25 lety navštívila Českou republiku britská královna Alžběta II. a i když se jednalo o jednu z dlouhé řady VIP návštěv, byla to událost navýsost výjimečná. Britská panovnice totiž necestuje jen tak někam a každá její cesta má hlubokou symboliku a význam. Její návštěva Prahy přinesla kromě pocty Václavu Havlovi i naději, že hluboká propast mezi naší zemí a Západem vyrytá čtyřicetiletím komunistické hrůzovlády najde přeci jenom přemostění a my znovu získáme ztracený respekt a postavení uznávané demokratické společnosti. Na počátku 90. let sice ještě společnosti chudé, ale zároveň bohaté svým potenciálem a možnostmi.

Nové členské země EU na britském pracovním trhu a v čem se mýlila londýnská vláda

V roce 2004, po rozšíření Evropské unie o osm nových členů (tzv. EU8 – Česko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko a Litva) byla Velká Británie se Švédskem jedinými členskými zeměmi EU, které ihned otevřely svůj pracovní trh obyvatelům EU8 a jako první nabídly důstojnou možnost svobodné volby místa výkonu práce v zahraničí. Není bez zajímavosti, že tehdejší britský premiér T. Blair představoval poslancům ve Westminsteru vládní odhady pravděpodobných nových východoevropských pracovníků  v počtu 5–13 tisíc ročně.

Že se Blairův kabinet tragicky mýlil, dokazují kvalifikované odhady aktuální přítomnosti občanů EU8 na britských ostrovech, kterých je dnes více jak 1.5 miliónu. V drtivé většině se jedná o málo kvalifikované pracovní síly a relativně velký počet příjemců nejrůznějších sociálních dávek. Celkový počet cizinců žijících v Británii je odhadován na cca 9,5 miliónů, což představuje zhruba 14% celé britské populace.

Největší počet nových pracovních migrantů do Británie přišlo z Polska (cca 900 tis. lidí), následované Rumunskem (450 tis.), Litvou (190 tis.), Lotyšskem (100 tis.), Maďarskem (110 tis.), Slovenskem (80 tis.) atd. Co se týká počtu migrantů z České republiky, britské zdroje uvádějí čísla mezi 45–60 tisíci osobami. Pro srovnání - britské statistiky odhadují, že počet občanů Velké Británie trvale usazených v členských státech EU8 je asi 15 tisíc. Tedy zhruba stokrát méně než obráceně. Z počtu 15 tisíc Britů žijících v zemích EU8 žije celých 43 % trvale bytem v České republice, což je mj. téměř jednou tolik něž ve Finsku. Avšak jenom ve Španělsku trvale žije asi 300 tisíc Britů, ve Francii 160 tisíc a v Německu přibližně 100 tisíc.

Z čísel mj. vyplývá, že střední a východní Evropa není častým cílem britské migrace,  i když se počet turistů z Velké Británie v naší části Evropy za poslední roky zásadně zvýšil. Velká část těchto návštěvníků však byla motivována spíše levnými bary a večírky než potřebou naše země skutečně poznat.

Do roku 2000 přicházel na britské ostrovy podstatně větší počet evropských kontinentálních migrantů z tzv. starých členských zemí (EU14). Jednalo se především o pracovní sílu s vyšší přidanou hodnotou a dobrou znalostí angličtiny. Od roku 2001 se situace změnila zcela ve prospěch obyvatel nových členských zemí. S jejich příchodem však přišly i nové poměry. Tito migranti představovali levnou pracovní sílu s nízkou kvalifikací a se špatnou znalostí anglického jazyka. To mj. způsobilo, že v oblastech s vyšším procentem výskytu východoevropských migrantů začaly stagnovat i platy Britů. A bylo zaděláno na první velké averze.

Většina migrantů ze zemí EU8 našla práci v oblasti distribučního, hotelového, restauračního, zpracovatelského, zemědělského průmyslu nebo v sociálních službách a ve zdravotnictví. Není bez zajímavosti, že zhruba jedna třetina českých občanů žijících v Británii pracuje v bankovním a finančním sektoru (31 %), což nás od zbylých Východoevropanů trochu odlišuje. Zbytek Čechů však kopíruje model ostatních občanů EU8 s relativně výraznou komunitou čistých příjemců sociálních dávek. Navíc běžný Brit není schopen rozeznat rozdíl mezi Čechem, Polákem nebo Rusem. Východoevropská pracovní migrace je nejvíce soustředěna do oblastí Velkého Londýna, Manchesteru, Birminghamu nebo Southamptonu.

„Polská havěť“ jako příčina britské evropské skepse

Popsaná situace postupem času vyeskalovala ze strany některých britských nacionalistických skupin do nenávistných projevů vůči Východoevropanům. Situace byla některými politickými proudy dokonce využita během kampaně v předvečer referenda 2016 o brexitu. V oblastech s vysokým výskytem občanů EU8 byly lidem do schránek vhazovány letáky o tzv. „polské havěti“ a podle mnohých komentátorů byl tzv. „polský faktor“ jednou z příčin britské skepse vůči Evropské unii a pozdějšímu odchodu z EU. Brzy po referendu o brexitu britské bezpečnostní složky evidovaly relativně znepokojivý nárůst rasově a nábožensky motivovaných útoků nebo tzv. zločinů z nenávisti („hate crime“). Takové případy byly i jsou často zveličovány nebo účelově prezentovány některými britskými bulvárními médii.

Podle údajů Britské sociologické asociace je na ostrovech přítomen anti-východoevropský rasismus a diskriminace čas od času doprovázená rasově motivovanou agresí a xenofobií. Jedna z jejich studií upozorňuje na prokazatelné znevýhodnění Východoevropanů např. v mzdových otázkách s výskytem tzv. etnického trestu nebo jakéhosi druhu strukturální diskriminace.

I když se současná situace kolem občanů z nových členských zemí EU v Británii v mnoha oblastech zklidnila, averze nebo dokonce pohrdání vůči nám je v nezanedbatelné části britské společnosti přítomno stále.  Svou část viny jistě nesou některá neseriózní média. Zásadním problémem je ale skutečnost, že se většina občanů EU8 žijících ve Velké Británii rekrutuje z těch nejnižších pracovních pozic. I po třiceti letech svobody je v České republice a v celé středovýchodní Evropě zcela propastný rozdíl ve výši mezd ve srovnání se Západem. A toto konstatování má dokonce negativní tendenci. To částečně vysvětluje despekt určité části tradičně aristokratické britské společnosti vůči nám. Jde v podstatě o stejný případ jako je přehlíživý a opovržlivý pohled části české společnosti na pracovní sílu z Ukrajiny. 

Je to důsledek hloupého zobecňování a tím zkresleného pohledu na věc, ale i dlouhodobě velkého nezájmu britských elit o střed a východ Evropy.

Avšak ani my nenabízíme žádnou nosnou agendu. Vina tak leží i na naší straně, protože prakticky všechny české porevoluční vlády nedokázaly přenést českou národní ekonomiku ze systému levných montoven do systému ekonomiky s vysoce přidanými hodnotami. A to nepůjde bez zásadních vládních investic do vědy, výzkumu a vzdělání a celkového rozvoje.

Pro Británii představuje současné Rusko velkou a jasně pojmenovanou bezpečnostní hrozbu, ostatně stejně jako pro nás. Ve vztahu k České republice však navenek daleko více rezonuje proruská politika českého prezidenta. Britský volič a často i britské politické elity musejí být touto skutečností poněkud zaskočeni. Stále není jasné, na jaké straně opravdu stojíme.  Ani tento příklad nezvyšuje naši mezinárodní prestiž.

Ztrácí východní Evropa o Británii zájem?

Zhruba od jara 2019 lze vysledovat, že počet pracovních migrantů z EU8 na britských ostrovech poprvé od roku 2001 klesá, resp. více jich odjíždí, než přijíždí. Odjezdy na přelomu roku byly kvůli vánočním svátkům i v minulosti běžné. Problém však je, že se značná část těchto pracovníků již zpět do Británie nevrací. Podle názoru britského Úřadu pro národní statistiku nelze nyní zjistit, zda je příčinou více pandemická krize vyvolaná šířením covid-19 nebo pobrexitový stav v Británii. Jisté ale je, že již v některých odvětvích začínají tito pracovníci chybět. Příkladem je londýnské stavebnictví, které již hlásí zřetelný výpadek východoevropské pracovní síly. V některých rozhovorech s vedoucími pracovníky velkých staveb je zmiňována vysoká kvalita práce lidí z EU8 a čas od času dokonce přiznání, že ne vždy byli odměňováni spravedlivě. I v tomto případě je cítit značná paralela se situací ukrajinských dělníků u nás doma. Přitom ještě koncem roku 2020 spekuloval britský tisk o možnosti znovuzavedení vízové povinnosti pro občany některých členských států EU. Konkrétně bylo zmiňováno Bulharsko, Rumunsko nebo Chorvatsko, tedy státy, které stále ještě mají vízovou povinnost s USA.  Někteří komentátoři věřili, že pokud Evropský parlament akceptuje víza do USA a nečiní potíže vládě ve Washingtonu, bude stejně shovívavý k vízové povinnosti s Velkou Británií. 

Související

Politika

Princ Philip a jeho fórky

Ondřej Štindl 13.04.2021.

A frequent and welcome visitor

Prince Philip and Iceland

Hannes H. Gissurarson 12 April 2021

Politika

Princ Philip a jeho fórky

Ondřej Štindl 13.04.2021.

A frequent and welcome visitor

Prince Philip and Iceland

Hannes H. Gissurarson 12 April 2021