Americké drama

Týden je v politice dlouhá doba, prohlásil kdysi britský premiér Harold Wilson.
To jistě platí i pro prezidentské volby v USA v roce 2024, kde jedna překvapivá událost následuje za druhou.
Joe Biden 27. června v debatě s Donaldem Trumpem nechtěně odhalil, že je senilní.
Trump byl 13. července postřelen, ale jako zázrakem vyvázl jen s lehkým zraněním jednoho ucha.
Biden byl 21. července vedením Demokratické strany, především Barackem Obamou, donucen odstoupit z voleb.
Novou kandidátkou demokratů se stala viceprezidentka Kamala Harrisová, která kampaň jistě oživí, ale jako kalifornská senátorka se prosadila jako krajně levicová.

Porušení důvěry

Každá z těchto čtyř událostí je sama o sobě historická, dokonce významná.
Zatímco mnohým bylo zřejmé, že Biden je senilní, vedení demokratů, včetně Kamaly Harrisové, a mainstreamová média se to systematicky snažila před veřejností skrývat.
Dne 6. března se moderátor televize MSNBC (a bývalý republikán) Joe Scarborough podíval svým divákům do očí a zvolal: „Okamžitě si začněte nahrávat, protože se vám chystám říct pravdu. A jestli se s pravdou nedokážete vypořádat, jděte do háje. Tato verze Bidena je z intelektuálního a analytického hlediska tím nejlepším Bidenem vůbec. Dne 4. června zveřejnili dva reportéři Wall Street Journal článek s výmluvným názvem „Za zavřenými dveřmi Biden vykazuje známky poklesu“.
V mainstreamových médiích byli široce kritizováni, ba dokonce pranýřováni.
Scarborough například jejich článek odmítl jako „Trumpovu úderku“.
Debata mezi Bidenem a Trumpem však jednoduše odhalila pravdu.
Bidenova senilita byla všem na očích.
Stejně jako ve slavné Andersenově pohádce neměl císař žádné šaty.
Problematické však je, že vedení demokratů, zaměstnanci Bílého domu a mainstreamová média se spolčili, aby skryli to, co jim bylo v té době známo a co se v debatě stalo zřejmým i ostatním: že Biden není způsobilý kandidovat na prezidenta, a dokonce ani být prezidentem nejmocnější země světa.
To bylo porušení důvěry ze strany mainstreamových médií.

Selhání zabezpečení

Atentát na Trumpa byl velkým bezpečnostním selháním.
Čtyři prezidenti Spojených států byli zabiti při výkonu svého úřadu a Trump, bývalý prezident a nyní prezidentský kandidát, byl pro mnoho Američanů nenáviděnou postavou.
Bidenův nejznámější komentář na jeho adresu byl ve srovnání s tím, co říkali jiní, poměrně mírný: „Donald Trump je usvědčený zločinec, který se stará jen sám o sebe. Již jsem rozebíral, jak Trumpovi političtí nepřátelé z řad právníků nesprávně interpretovali přestupek (nesprávná registrace platby) jako trestný čin (snaha ovlivnit volby lhaním nebo jiným klamáním veřejnosti).
Mimochodem, tím, že se snažili před veřejností utajit Bidenovu senilitu, se lidé kolem něj možná dopustili právě tohoto trestného činu.
Ať tak či onak, Trump ochranu tajné služby rozhodně potřeboval, ačkoli demokratický kongresman Benny Thompson předložil návrh zákona, který by ho této ochrany zbavil.
Potenciální atentátník však mohl na Trumpa střílet z nedaleké střechy, když byl již dříve identifikován jako potenciální hrozba.
Bylo to těsné.
Skutečně, nejenže byl Trump zraněn, ale střelec zabil jednoho návštěvníka shromáždění, zatímco dva byli vážně zraněni.
Trump však na mnohé zapůsobil svým vzdorovitým gestem, kterým se po pokusu o atentát obrátil k davu.
Není překvapením, že ředitelka tajné služby Kimberly Cheatleová musela odstoupit.
Jejím hlavním zájmem ve funkci bylo zajistit, aby alespoň 30 procent agentů tajné služby tvořily ženy.

Liška inspirovaná veřejností?

Třetí překvapivou událostí bylo, že Biden odstoupil ze závodu.
Učinil tak zjevně velmi proti své vůli i vůli své rodiny, zejména své ambiciózní manželky, lady Macbeth z New Jersey.
K odstoupení ho donutil zřejmě hlavně Barack Obama.
Nechce se mi věřit, že by to Biden udělal jen proto, že průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že ho Trump porazí.
Je to starý lišák a starého lišáka není snadné přesvědčit, aby ustoupil.
Je pravděpodobné, že se za zavřenými dveřmi stalo něco, co ho přimělo změnit názor.
Navrhl jsem dvě možnosti: Jednou z nich je pravděpodobná hrozba, že demokraté uplatní 25. dodatek, což by znamenalo jeho odvolání z funkce pro neschopnost vykonávat své povinnosti.
Ve svých jasných chvílích by si to Biden určitě nepřál.
Druhou a méně pravděpodobnou možností je věrohodná hrozba, že by právní establishment na chvíli odvrátil svou pozornost od Trumpa a zaměřil se na něj a zejména na jeho rodinu, o níž je známo, že má několik bankovních kont v zahraničí.
To by si Bidenova rodina jistě nepřála.
Ale možná se mýlím a starý a prohnaný lišák se prostě stal veřejně prospěšným.

Nejlevicovější senátor

A nyní se najednou prezidentskou kandidátkou Demokratické strany stane Kamala Harrisová.
Zatímco New York Times ji popisují jako „pragmatickou umírněnou“, organizace, která sleduje hlasování v Kongresu, zjistila, že Harrisová je nejlevicovější senátorkou ze všech, předčila dokonce i Bernieho Sanderse.
Stránka s touto informací byla v tichosti stažena, když bylo jasné, že se stane kandidátkou demokratů.
Jako viceprezidentka měla Harrisová na starosti problémy na hranicích.
Podle jakýchkoli měřítek šlo o chmurné selhání.
Poté, co Biden nahradil Trumpa ve funkci prezidenta, došlo k obrovskému nárůstu nelegální imigrace.
Nyní však mainstreamová média ve Spojených státech tento její úkol bagatelizují.
Navíc se zdá, že Harrisová nerozumí žádné ekonomii.
Domnívá se, že problém vyřeší tím, že na něj hodí peníze.
Chlubí se tím, že „v příštích deseti letech vyhodí v amerických ulicích bilion dolarů na klimatickou krizi v oblasti odolnosti, adaptace a bude světovým lídrem v oblasti investic do ekonomiky čisté energie“.
Vyzývá k vyššímu zdanění příjmů, kapitálových zisků, dědictví a finančních transakcí.
Trump snížil nejvyšší sazbu daně z příjmu z 39,6 % na 37 %.
Chce se vrátit ke staré sazbě.
Trump snížil sazbu daně z příjmů právnických osob z 35 na 21 procent.
Opět se chce vrátit ke staré sazbě.
Chce také ukončit soukromé pojištění v Americe.
Zdá se, že věří, že může učinit chudé bohatšími tím, že učiní bohaté chudšími, a ne tím, že vytvoří příležitosti pro chudé, aby se vymanili z chudoby.

Trump jako prezident

Tyto čtyři dramatické události vyžadují mnohem podrobnější zkoumání, než jakého jsou schopna a ochotna mainstreamová média nebo levicové univerzitní fakulty.
Místo toho věnují většinu svého kritického zázemí Donaldu Trumpovi.
Mnoha Evropanům se Trump jistě jeví jako ztělesnění toho, co je na americké společnosti nejméně sympatické.
V roce 2016 jsem ho sice nepodporoval, nicméně byl mnohem lepším prezidentem, než jsem očekával.
Snížil daně, jmenoval kompetentní lidi do Nejvyššího soudu a nezačal žádnou válku (jeho naprostá nepředvídatelnost znervózňovala nepřátele Spojených států).
Ve skutečnosti jeho vláda zprostředkovala historické Abrahámovy dohody mezi Izraelem na jedné straně a Spojenými arabskými emiráty a Bahrajnem na straně druhé.
Trump také účinně vyjádřil, nebo možná pro své účely využil, pochopitelný odpor mnoha Američanů k otevřené jižní hranici.
Přesto bych se ohradil proti jeho ekonomickému protekcionismu.
Teoreticky i prakticky se znovu a znovu ukazuje, že prosperitu a příležitosti vytváří dělba práce a volný obchod.
Obrovská velikost domácího amerického trhu však zajišťuje, že mnoho plodů obchodu a dělby práce mohou využívat američtí spotřebitelé.

Trump o Ukrajině a Izraeli

Z Trumpovy zahraniční politiky bych neměl takové obavy jako mnozí Evropané.
Chlubí se, že by válku na Ukrajině vyřešil během jednoho dne.
Ale je to obchodník, který se pyšní svými vyjednávacími schopnostmi.
Jistě ví, že musí vyjednávat ze síly, ne ze slabosti.
V určitém okamžiku musí Rusové a Ukrajinci přestat bojovat, a právě v tomto okamžiku je klíčové, aby Ukrajina získala zpět co největší část svého území.
Proto je třeba před jakoukoli dohodou pomoci Ukrajině tak nešetrně a přesvědčivě, aby to u jednacího stolu znamenalo skutečný rozdíl.
Trump rovněž chápe, že Izraeli musí být umožněno vyhrát válku proti Hamásu.

Vlci ve stínech

Po debatě mezi Bidenem a Trumpem a po atentátu na Trumpa bylo téměř jisté, že prezidentské volby vyhraje Trump.
Po nahrazení Bidena Harrisovou už to tak jisté není.
Nesporně přináší do zatuchlé kampaně trochu čerstvého vzduchu.
Bude se těšit podpoře mnoha lidí pro to, čím je, nikoliv pro to, co udělala.
Ale ve stínu se dívají vlci, Si v Číně, Putin v Rusku, íránští imámové a dynastie Kimů.
Americké drama se mezitím stále odehrává.
Každý týden přináší nová překvapení.