Subscribe
Islamofobie je v Anglii stále větším problémem, neboť přibývá případů diskriminace islámské komunity.
Příčinou bylo zabití dvou malých dívek a zranění několika dalších sedmnáctiletým chlapcem rwandského původu ozbrojeným nožem v Southportu.
Navzdory opakovanému popírání možného džihádistického původu této epizody (Rwanda je navíc téměř výhradně křesťanská země) se rozpoutalo „ohnisko“ pozornosti islamistického terorismu.
Zprávy hovoří o exponenciálním nárůstu případů „islamofobie“, často také v reakci na rostoucí antisemitismus po 7. říjnu 2023 a útoku Hamásu na Izrael s následnou vojenskou eskalací, kterou známe.
Krize, tedy ta ve Spojeném království, která se projevila i silnou kritikou bývalého premiéra Rishiho Sunaka (konzervativci, pro-ECR) a také nově zvoleného Keira Starmera (labouristé, pro-S&D), který slíbil další finanční prostředky na boj proti antisemitismu, zatímco žádná podobná opatření pro epizody proti islámské komunitě nezařídil.
Zejména Sunak údajně „slíbil“ jmenovat konzultanta pro islamofobii, ale tato pozice zůstává již více než rok neobsazena, což vyvolává pochybnosti o skutečném odhodlání britské vlády řešit tuto problematiku.
Je důležité poznamenat, že jak konzervativci, tak britští reformisté v čele s Nigelem Faragem často upozorňovali na problémy spojené se soužitím s islámskou komunitou.
Proto by závazek v tomto ohledu byl nepochybně kontroverzní.
Při sčítání lidu v roce 2022 bylo uvedeno, že přibližně 6 % britské populace vyznává islámskou víru.
To představuje zhruba 4 miliony lidí a značí výrazný nárůst oproti sčítání lidu z roku 2011, které uvádělo necelé 3 miliony britských muslimů, což tehdy představovalo 4,5 % populace.
Tento nárůst je obzvláště pozoruhodný ve srovnání s poklesem počtu křesťanů ve stejném období, kdy počet křesťanů klesl z více než 37,5 milionu na 31 milionů.
Tyto demografické změny představují jak sociální, tak komunikační výzvy, které je třeba řešit.
Navzdory demografickému růstu je socioekonomická situace poměrně složitá: 50 % britských muslimů žije v chudobě, zatímco celostátní průměr činí 18 %, a existuje mnoho firem, které při stejném profilu zaměstnání dávají přednost nemuslimským kandidátům, což samozřejmě vyvolává v islámské komunitě pocit „obklíčení“, který pak vede nejvíce zradikalizované lidi k páchání oněch teroristických útoků, jež opakovaně otřásly Evropou a Západem.
Z výzkumu vyplývá, že 59 % článků přispívá ke komunikačnímu problému tím, že spojuje negativní chování s osobami islámského vyznání.
To vede ke zkreslenému vnímání muslimských britských občanů mezi křesťanským obyvatelstvem nebo těmi, kteří se nehlásí k žádné náboženské skupině.
Političtí představitelé ve Velké Británii se zasazují o důležitost vzdělávání a otevřeného dialogu na podporu tolerance.
Pokrok v tomto dialogu je však pomalý a často jej přerušují různé zpravodajské události, včetně násilných činů, které sice nejsou tak široce medializovány jako předchozí teroristické útoky, ale přesto významně ovlivňují veřejné mínění.
Tíživou situaci islámské komunity z výše uvedených socioekonomických důvodů je jistě třeba řešit jasně a bez skrytých předsudků, ale chudobu nelze používat jako nástroj ospravedlňující islamismus a radikalizaci. Kontrašpionážní činnost má i nadále zásadní význam, aby se zabránilo dalším teroristickým rojům, jako tomu bylo ve dvou letech 2015-2017, stejně jako je zapotřebí zahraniční politika, která umí inteligentně postupovat v izraelsko-palestinské otázce, odmítá jakoukoli podporu Hamásu – přímou či nepřímou – a zároveň reflektuje požadavky komunity, která žije v Gaze a je první obětí celého konfliktu.
Pro řešení soužití s rostoucí islámskou komunitou je nezbytné zaujmout neideologický přístup a zároveň dodržovat základní hodnoty, na nichž je západní společnost postavena.
Mezi ně patří podpora úcty k ženám, nenásilí a tolerance mezi různými náboženstvími.