Ani jeden dovnitř, jeden ven

Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová ve svém projevu o stavu Unie v roce 2023 navrhla snížit ohlašovací povinnosti na evropské úrovni o 25 % a zavázala se spolupracovat s členskými státy na dosažení stejného cíle na vnitrostátní úrovni.

Nedávno, v lednu 2024, zveřejnil odbor pro hospodářskou a vědeckou politiku a politiku kvality života v Evropském parlamentu studii o regulační zátěži EU a jejím dopadu na podnikání.

Zpráva začíná konstatováním, že „Komise by měla ještě zvýšit transparentnost své metodiky“. Určitě není dobrým začátkem odhalení, že Evropská komise nepůsobí při snižování papírování Unie pro podniky a občany tak transparentně, takzvaný přístup „jeden dovnitř, jeden ven“.

Evropští konzervativci a reformisté by vzhledem k již tak nadměrnému počtu nařízení, směrnic a rozhodnutí, kterými evropské orgány zatěžují trhy a jednotlivce, upřednostnili alespoň přístup „dva ven, jeden dovnitř“; požadujeme minimálně to, aby se tento objem dále nezvyšoval.

Analýza dochází k závěru, že údajné snížení regulačních nákladů, které Komise uvádí, je třeba vykládat opatrně, protože údajná zlepšení se potýkají s „významnými metodologickými problémy“. Jinými slovy, Komisi nelze věřit příliš vážně.

Proto Evropský parlament doporučuje zajistit nezávislé hodnocení zásady „jeden dovnitř, jeden ven“, jako by interní hodnocení útvarů Komise bylo neobjektivní. Podniky, zejména malé a střední podniky, se také domnívají, že v posledních letech došlo k čistému nárůstu regulační zátěže EU, což je v rozporu se zásadou proporcionality, kterou by se měla činnost Unie řídit.

Některé jiné země dělají to, co EU ignoruje. Například Velká Británie již v roce 2010 zavedla mechanismus „one in, one out“ s cílem zvýšit konkurenceschopnost britských firem. V roce 2013 britská vláda zvýšila cíl na „jeden dovnitř, dva ven“, který byl v březnu 2016 dále zpřísněn na „jeden dovnitř, tři ven“. K nelibosti současné vládnoucí strany byla tato vynikající strategie později opuštěna.

Zajímavé je, že jak Polsko a Maďarsko, tak Itálie se z hlediska dopadu regulační zátěže podle údajů podniků v roce 2021 a vývoje od roku 2018, kdy jsou v těchto třech členských státech u moci konzervativní vlády, umístily pod průměrem EU.

Z 18 generálních ředitelství Evropské komise jich 11 uplatňuje při posuzování dopadů nových právních předpisů zásadu „jeden dovnitř, jeden ven“, což znamená, že 7 jich tak nečiní, ať už výslovně, nebo proto, že, jak říká Parlament, nevíme, chybí minimální transparentnost, kterou si zasloužíme. Můžeme si položit otázku, zda to Komise vůbec ví.

Ze studie vyplývá, že nepřekvapí, že oblastí politiky, kde byla způsobena větší administrativní zátěž, je evropská Zelená dohoda s 15 legislativními návrhy, následovaná Evropou přizpůsobenou digitálnímu věku s 13 návrhy.

Z hlediska čistých nákladů/úspor byla evropská Zelená dohoda pro podniky a jednotlivce také nejdražší, a to s impozantním záporným výsledkem ve výši 2 miliard EUR ročně. V jiných případech zpráva Parlamentu uznává, že „řada příkladů ukázala, že očekávané náklady na nově navrhovanou regulaci se zdají být vyšší než její potenciální přínosy“ a že „není jasné, zda se podařilo snížit čistou zátěž nebo ji dokonce omezit“.

Zejména zástupci podniků, včetně malých a středních, v Nizozemsku, Německu a Česku hlásili rostoucí povinnosti vyplývající z intervencí EU. Tento trend je třeba zastavit a zvrátit ve volebním období 2024-2029, jinak důvěryhodnost orgánů Unie klesne na minimum.

Zdroj obrázku: IMAGO/Future Image