Bitva o Afriku se rozhořívá

Soupeření o vliv mezi Spojenými státy a Čínou v Africe v posledních letech zesílilo, protože obě země si uvědomují strategický význam tohoto kontinentu. Na konci loňského roku uspořádal americký prezident Joe Biden summit lídrů USA a Afriky, který dále posílil závazek USA vůči Africe.

Během třídenního summitu bylo vyvinuto společné úsilí o posílení vazeb mezi Spojenými státy a jejich africkými partnery se zaměřením na zásady vzájemného respektu a společných zájmů a hodnot. Summit poskytl nejen platformu pro dialog, ale také umožnil aktivní zapojení afrických partnerů do životně důležitých oblastí, které Spojené státy i Afrika považují za klíčové pro budoucnost kontinentu a našeho globálního společenství.

Čína mezitím poskytla africkým zemím pomoc a investice v řádu miliard dolarů.Tato soutěž o vliv vytvořila dilema pro mnoho afrických zemí, které chtějí využívat jak čínskou, tak americkou podporu. Zároveň vytváří stále rizikovější prostředí pro podniky působící na kontinentu, protože zájmy obou zemí se rozcházejí. Aby si podniky v tomto prostředí udržely konkurenceschopnost, musí najít způsob, jak se orientovat v různých strategických zájmech jednotlivých států.To platí zejména pro odvětví, jako jsou technologie, telekomunikace a infrastruktura. Společnosti si musí být vědomy jak čínských iniciativ, jako je iniciativa Pásmo a cesta, která se snaží propojit Asii s Evropou prostřednictvím Afriky, tak iniciativ USA, jako je Power Africa, jejímž cílem je zajistit přístup k elektřině pro miliony Afričanů.Kromě toho musí společnosti zvážit, jak vyvážit potřebu čínských investic a diplomatické intervence USA v době konfliktů. Například čínská nabídka půjček s nízkými úrokovými sazbami by mohla být atraktivní pro zemi, jako je Etiopie, která chce rozvíjet svou infrastrukturu; tato půjčka by však mohla vyvolat politické napětí s USA, pokud by byla považována za příliš výhodnou pro Čínu. Společnosti, které chtějí investovat v Africe, musí pochopit geopolitické důsledky tohoto typu investic a to, jak by mohly ovlivnit jejich obchodní rozhodnutí. Kromě toho by si společnosti měly uvědomit, že při investování v afrických zemích je důležité spolupracovat s místními vládami a komunitami, protože pokud tak neučiní, může to mít vážné následky. Nedávná návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Jihoafrické republice posiluje pevné odhodlání země posílit svou přítomnost na kontinentu. Během své návštěvy ocenil rozvojové země za to, že se „zbavily jha kolonialismu“, a vyzval vedoucí představitele klubu rozvíjejících se zemí BRICS, aby urychlili své úsilí o rozšíření a přijali nové členy. To je pro africké země významné, protože čínské investice na kontinentu neustále rostou.Navzdory potenciálním ekonomickým přínosům zvýšených čínských investic je však pro africké země důležité pochopit geopolitické důsledky, které tyto transakce přinášejí. Například rostoucí moc a vliv Číny představují výzvu pro regionální hegemonii Spojených států a pro africké země je důležité, aby při jednáních a vztazích s Čínou zachovaly strategický přístup. Některé čínské investice navíc mohou vést k dluhové pasti, kdy se africké země stávají stále závislejšími na čínských věřitelích a nejsou schopny půjčky splácet.

Jedním z klíčových aspektů soupeření USA a Číny v Africe je hospodářská soutěž mezi oběma zeměmi. Obě země významně investovaly do různých odvětví, například do infrastruktury, těžby a výroby. Spojené státy zahájily iniciativu Prosper Afrika, jejímž cílem je rozšířit obchodní a investiční vazby s africkými zeměmi. Naopak čínská iniciativa Pásmo a cesta (BRI) vedla k významným investicím do afrických infrastrukturních projektů. Toto soupeření mezi USA a Čínou má na africké země řadu dopadů. Na jedné straně přístup ke kapitálu z obou zemí umožnil mnoha africkým zemím zlepšit infrastrukturu a podpořit hospodářský růst. Na druhou stranu lze tuto soutěž chápat jako závod o dominanci v Africe, kdy se jednotlivé státy snaží získat geopolitický vliv na úkor místních demokracií.V minulosti se tato soutěž soustředila na přírodní zdroje v Africe, zejména na ropu a nerostné suroviny. S měnící se globální ekonomikou se však klade stále větší důraz na technologie a roste poptávka po kvalifikované pracovní síle v oborech, jako je informatika a strojírenství. USA i Čína se snaží do těchto oblastí výrazně investovat a poskytují finance začínajícím technologickým firmám a výzkumným institucím. Tyto investice mají pozitivní dopad, protože zlepšují přístup ke vzdělání a vytvářejí více pracovních příležitostí pro africkou mládež.Současně lze konkurenci mezi Čínou a USA považovat za negativní dopad na africké země. Mnohé z těchto zemí se již potýkají s vysokou mírou korupce a slabými demokratickými institucemi. Příliv zahraničních peněz z obou stran ztěžuje africkým vládám efektivní vládnutí, což vede k ještě větší závislosti na zahraniční pomoci a investicích. Celkový efekt investic USA a Číny do technologií je však pro africké země stále převážně pozitivní. S lepším přístupem ke vzdělání a pracovním příležitostem se zvyšuje hospodářský růst, což může přispět ke zmírnění chudoby a nerovnosti. Zvýšená konkurence mezi oběma velmocemi navíc otevřela africkým zemím příležitost k větší nezávislosti a posílení jejich postavení. Mnoho afrických zemí například začalo využívat technologie jako platformu pro rozvoj vlastních produktů, služeb a průmyslových odvětví. To by mohlo vést k dalšímu hospodářskému růstu a stabilitě v regionu.

Kromě ekonomické konkurence se USA a Čína zapojují do geopolitického manévrování v Africe, aby si zajistily politická spojenectví a ovlivnily regionální dynamiku. Obě země uskutečňují diplomatické návštěvy na vysoké úrovni, poskytují vojenskou pomoc a spolupracují s regionálními organizacemi. Spojené státy udržují významnou vojenskou přítomnost prostřednictvím svého afrického velitelství (AFRICOM), zatímco Čína zřídila svou první zámořskou vojenskou základnu v Džibutsku. Americké a čínské společnosti soupeří o africké zdroje, včetně ropy, plynu a nerostných surovin. Čína se v Africe podílí na rozsáhlých infrastrukturních projektech zaměřených na rozvoj silnic, železnic, přístavů, letišť, telekomunikačních sítí a energetických sítí. Spojené státy reagovaly poskytováním rozvojové pomoci v oblastech, jako je zdravotní péče a vzdělávání. Spojené státy se v posledních letech více zaměřují na boj proti terorismu v Africe, zatímco Čína se snaží podporovat regionální mír a hospodářský rozvoj.Navzdory této konkurenci se USA i Čína snaží spolupracovat s africkými zeměmi. Obě velmoci uspořádaly řadu společných fór o tématech, jako je obchod, investice, rozvoj infrastruktury a energetická bezpečnost. Poskytují také finanční pomoc různým projektům na celém kontinentu. Obě země navíc podporují africké iniciativy na podporu míru a stability, jako je například úsilí Africké unie v Somálsku a Súdánu.Přestože mezi USA a Čínou panuje v Africe napětí, obě země mají zájem na navázání spolupráce vzhledem ke zdrojům tohoto kontinentu, jeho potenciálu pro hospodářský růst a strategickému významu. Za tímto účelem je důležité, aby obě země pokračovaly ve spolupráci na zvládání rozdílů a podpoře hospodářského rozvoje v Africe. Využití lidského kapitálu a přírodních zdrojů Afriky je zásadní pro budoucí globální prosperitu a stabilitu, a proto je pro Čínu i USA prioritou.

Diplomatický boj USA a Číny o vliv v Africe zahrnuje různé dimenze, včetně ekonomické konkurence, geopolitického manévrování, programů rozvojové pomoci, měkké síly a environmentálních zájmů. Vzhledem k tomu, že obě země usilují o strategickou výhodu na kontinentu, je nezbytné pochopit složitost jejich angažmá a důsledky pro africké národy. Dynamika tohoto soupeření a jeho důsledky pro budoucnost Afriky jsou tématem, kterému je třeba věnovat trvalou pozornost. Pro africké národy je zásadní, aby v této soutěži postupovaly moudře a zajistily, že jejich zájmy a priority budou zachovány i při snaze o získání vnějšího vlivu.