Boj s inflací by neměl být jen na ECB

Federální rezervní systém právě přistoupil k dalšímu zvýšení úrokových sazeb o 75 bazických bodů, čtvrtému od začátku roku, v reakci na rostoucí inflaci, která v červnu dosáhla 40letého rekordu 9,1 %. Ačkoli čísla mohou na první pohled vypadat podobně jako v Evropě, americká inflace je poháněna jinou dynamikou, která odráží spíše domácí než vnější faktory. V této situaci trhy předpovídají další zpřísňování sazeb v nadcházejících měsících a následné snižování sazeb v příštím roce, které bude podpořeno poklesem ekonomiky. Americká ekonomika v první polovině roku skutečně klesala dvě čtvrtletí po sobě, což na první pohled splňuje definici technické recese.

Na této straně Atlantiku ECB v červenci přistoupila ke zvýšení sazeb o 50 bb, prvnímu od roku 2011, a ukončila tak éru záporných úrokových sazeb započatou v roce 2014. Poté, co ECB od loňského léta podcenila úroveň inflace a její přetrvávání, se nyní ocitá v potenciálně nepříjemné situaci: pravděpodobně si vynutí recesi, aby bojovala s inflačními tlaky, které mají původ jinde – konkrétně v nedostatku nabídky a energetické krizi – a zajistila tak cenovou stabilitu.

Bylo by však velkou chybou, kdyby boj se současným výhledem inflace v eurozóně připadl výhradně ECB. Znamenalo by to ještě vyšší sazby – a tedy méně investic – a ztrátu pracovních míst, zejména u nejzranitelnějších skupin pracovníků. K tomu skutečně dochází, když se proti inflaci bojuje stlačením agregátní poptávky; na druhé straně, pokud ceny rostou, mohou tvůrci politiky rozšířit nabídku, aby zmírnili inflační tlaky. Je pravda, že to nějakou dobu potrvá, ale vyšší ceny energií tu zůstanou. Stejně tak i geopolitické napětí a s ním spojené omezení dodávek a narušení hodnotového řetězce.

Nechci tím říci, že by se průměrnému evropskému daňovému poplatníkovi měly vzít peníze prostřednictvím vyšších daní, aby se ještě více snížila jeho kupní síla. Spíše mám na mysli ještě naléhavější potřebu provádět politiky růstu, například tím, že se zajistí, aby: i) masivní investiční výdaje financované v reakci na vypuknutí pandemie – většinou v rámci programu NextGenerationEU – postupovaly bez prodlení, aby se zvýšila nabídka i potenciální růst; ii) energetická politika bude přepracována stanovením realističtějších cílů dekarbonizace v souladu s novou geopolitickou realitou, v níž se nacházíme; iii) zákony a předpisy o hospodářské soutěži jsou přijímány zejména ve vztahu k velkým společnostem, nejen k malým podnikům.

Výše uvedené priority, byť jednoduše načrtnuté, by byly ve velké míře v souladu s konzervativními názory v Evropě. Podle nedávného průzkumu občané, jejichž názory se shodují s názory ECR, vysoce oceňují jednotný trh a s ním spojené hospodářské příležitosti. Řešení nepříliš přechodných inflačních tlaků pomocí programu zaměřeného na růst by inflaci zmírnilo a zároveň by vytvořilo prosperující EU ku prospěchu všech.

The text was translated by an automatic system