V sérii článků plánuji rozpracovat průzkum o vnímání EU zadaný stranou ECR, jehož obecné výsledky byly již dříve shrnuty zde .
Často se uvádí, že konzervativci jsou obecně skeptičtí, pokud jde o Evropu. Jejich vědomí národního zájmu je vnímáno jako bariéra pro jakýkoli evropský konstrukt. A přesto, jak ukazuje tento průzkum, realita je zcela jiná. Představa konzervativců o Evropě je mnohem formulovanější, než jak se někdy zobrazuje.
Z průzkumu vyplývá, že konzervativci vykazují mnohovrstevné názory na Evropu, které se nehodí k zjednodušenému zobrazení. Dotazovaní, když byli tlačeni, našli silné stránky v evropském modelu; podobně podtrhly frustraci související s konkrétními zavedenými politikami. To naznačuje, že konzervativní názory jsou závislé na politice.
Není tedy překvapivé, že většina respondentů průzkumu (52 procent) uznává, že se cítí hrdí na to, že jsou Evropany, zatímco něco málo přes třetinu (35 procent) přiznává negativní pocity. V prvním případě, když byli požádáni, aby upřesnili své pozitivní názory, sympatizanti ECR (44 procent) v drtivé většině zdůrazňují ekonomické a kulturní vazby mezi zeměmi, mnohem více než jejich protějšky sympatizující s ECR (41 procent oproti 33 procentům nesympatizantů). sympatizanti ECR).
Navíc sympatizanti ECR s pozitivním pohledem na Evropu zdůrazňují ekonomické příležitosti, které Evropa nabízí, pokud jde o život a práci v jiné zemi, i když v menší míře než stoupenci, kteří nesympatizují s ECR (38 procent oproti 45). Sympatizanti ECR také oceňují rovné zacházení – včetně ochrany pracovních norem – na které mají nárok. Mezi další aspekty, které oceňují, patří výhody jednotného trhu, včetně možnosti prodávat zboží a služby a dostupnosti financování infrastruktury.
Stejně poučné je prozkoumat reakce těch, kteří vyjádřili negativní pocity vůči Evropě, z nichž téměř polovinu tvořili sympatizanti ECR. Když byli sympatizanti ECR vyzváni, aby se vysvětlili, poukázali na nadměrnou byrokracii (38 procent oproti 29 procentům mezi nesympatizanty ECR), strach ze ztráty kulturní identity jednotlivých zemí (37 procent vs. 24) a nárůst kriminalita vyplývající z otevřených hranic (23 procent, resp. 16 procent).
Jinými slovy, konzervativci oceňují výhody většího místa, které spojuje evropské společnosti, a kulturních a ekonomických příležitostí, které z toho plynou. Bývají však obezřetní vůči jakémukoli spojení, které oslabuje jejich jedinečnou kulturní identitu nebo ukládá nadměrnou regulační a administrativní zátěž, ostražitost zrozená z lépe definovaných priorit.
Velmi podobný obrázek se objevuje u důvěry v Evropskou unii jako instituci. Mezi respondenty, kteří cítili „velkou“ nebo „docela velkou“ důvěru (45 procent), tvoří sympatizanti ECR asi 43 procent – významná část, ne-li většina. Mezi těmi, kdo uvádějí negativní postoj k Evropě (41 procent), jsou sympatizanti ECR ve větším podílu (50 procent), což pravděpodobně odráží negativní vnímání byrokracie v EU, jak existuje dnes.
To však neznamená, že konzervativci jsou proti myšlence Evropy jako takové; spíše předpokládají různé evropské priority a politiky, takové, které více odpovídají potřebám a zájmům průměrného evropského občana. Pro konzervativce musí tyto priority položit půdu pro debatu o evropské reformě.
Domenico Lombardi
The text was translated by an automatic system