Bude Mark Rutte příštím generálním tajemníkem NATO?

Co se může s bývalým nizozemským premiérem v čele změnit?

Jens Stoltenberg (norská strana práce, AP – S&D) končí ve funkci generálního tajemníka NATO. Stoltenberg, který tuto funkci vykonává již více než dvě funkční období, neboť byl oficiálně jmenován 1. října 2014, by mohl být brzy nahrazen, pokud se několik zemí dohodne na jeho jménu.

Podle zpráv z různých zdrojů existuje dohoda mezi Spojenými státy, Velkou Británií, Francií a Německem ohledně odstupujícího nizozemského premiéra Marka Rutteho (VVD – RE) a některé drobné náznaky v tomto ohledu již zaznamenala evropská mise v Tunisku, kam se vydali Ursula von der Leyenová (CDU – PPE), Giorgia Meloniová (FdI – ECR) a Rutte.

Funkce by měla být obsazena v říjnu, přesně na konci desátého roku Stoltenbergova působení na sekretariátu. Kolik a jaké jsou důležité aspekty této kandidatury? Rychle řečeno, prvním hlavním aspektem je, jak bude pokračovat ruská a také izraelská fronta.

Rutteho vlády byly často hodnoceny jako zastánci úsporné fiskální politiky a jedním z postižených sektorů byla právě obrana. Mohlo by nás to vést k tomu, že bychom si představovali sekretariát, který by byl více nakloněn diplomacii než nasazování zdrojů. Po ruské invazi na Ukrajinu však Nizozemsko zvýšilo veřejné výdaje na obranu a dosáhlo 2 % nizozemského HDP. Je samozřejmé, že Rutte bude pokračovat v tvrdé politice vůči Vladimiru Putinovi.

Dalším prvkem jsou vztahy mezi jednotlivými partnery v NATO: pokud jsou Spojené státy, Velká Británie, Francie a Německo pro Rutteho vynikajícími sponzory, je stejně tak pravdou, že bude obtížné udržet východoevropské země mimo hru. Stačí říci, že Polsko, zejména nyní, když je Tusk opět premiérem, nemá k Ruttemu žádné stanovisko, což se téměř zdá jako žádost o záruky. Turecko by jeho kandidaturu nevidělo příliš dobře kvůli minulým (ale možná i budoucím) dohodám s Geertem Wildersem (PVV – ID) ohledně protiislamistické a protiimigrační politiky, stejně jako Rutteho averze vůči politice Orbána (Fidesz – NI) ohledně práv LGBT by mohla vést k rozkolu v NATO. Další tři jména jsou nebo byla kandidáty: rumunský prezident Klaus Iohannis (PNL – PPE), estonská prezidentka Kaja Kallasová (ER – RE) a lotyšský ministr zahraničí Krisjanis Karins (JV – PPE), což jsou jména, která mohou být oceněna jak Visegrádským blokem, tak skandinávskými zeměmi, takže Rutte bude muset nejprve přesvědčit případný vnitřní odpor.

Velmi důležitá je také vnitřní fronta: Mark Rutte odstoupil z funkce nizozemského premiéra 10. července 2023 a je stále premiérem, protože jednání o sestavení nové vlády nebyla od konce listopadu dokončena. Zdá se být zcela zřejmé, že nominace tak silného jména z řad nizozemských liberálů by otevřela důležité možnosti pro dosažení politické většiny, která nepovažuje VVD za stranu schopnou vyjádřit premiéra. Zatím není známo, zda se bude jednat o podporu jména z VVD nebo socialistů z PvdA (S&D).

Nejdůležitějším prvkem je však vztah k americké politice: zdá se, že Mark Rutte má k Donaldu Trumpovi poměrně blízko a je jedním z mála, kdo je schopen magnáta v zahraniční politice usměrňovat. Další podrobnosti to objasňují: před několika dny Mark Rutte v rozhovoru vyzval evropské lídry, aby si přestali stěžovat na Trumpa a raději se soustředili na to, co dělat s Ukrajinou; v rozhovoru pro agenturu Bloomberg se Mark Rutte také pozitivně vyjádřil k Trumpovým výrokům o „slabosti“ NATO a prohlásil, že „Donald Trump řekl, že nevydáváme dost peněz, a měl pravdu! Amerika představuje 50 % ekonomiky NATO a v době, kdy byl prezidentem, dosáhly celkové výdaje 70-75 %, takže měl naprostou pravdu“; časopis Politico dále uvádí, jak se Ruttemu několikrát podařilo změnit Trumpův názor, aniž by došlo ke kolizi, ale spíše k nalezení diplomatické cesty mezi představou amerického prezidenta a odporem spojenců, a to tak přátelským způsobem, že ho sám Trump označil za svého „přítele“.

Nejistota ohledně výsledku prezidentských voleb, kterých se v listopadu pravděpodobně zúčastní Joe Biden a Donald Trump, má na toto rozhodnutí pravděpodobně velký vliv: mít generálního tajemníka NATO schopného hovořit s oběma potenciálními prezidenty je pro samotnou Severoatlantickou alianci tou největší životní pojistkou.