Bude nová Evropa konzervativní?

Giorgia Meloniová potvrdila, že je politickou lídryní, kterou Italové „milují nejvíce“, ve volbách do Evropského parlamentu s více než 2,5 milionu preferencí, což je úspěch, který potvrzuje první místo Fratelli d’Italia ve volebním konsensu.

Premiérova strana zvýšila svůj konsenzus ve srovnání s parlamentními volbami a dosáhla 29 %.

Další dvě většinové strany, Forza Italia a Lega, rovněž zaznamenaly procentuální nárůst a obě se přiblížily 10 % konsenzu s téměř totožnými procenty, resp. 9,6 % pro Forza Italia a mírně nad Legou, která dosáhla 9 %.

Pro středopravicovou vládu je to velmi důležitý a silný signál, který ukazuje, jak Italové oceňují její práci a jak pevná je důvěra v Giorgiu Meloniho.

A pravděpodobně je to právě nový italský politický kurz s mezinárodní důvěrou, kterou získala Giorgia Meloniová, který byl hnací silou středopravicových stran, jež dosáhly úspěchu v celé Evropě, nebo téměř.

Francouzský případ je příznačný: Macron, jeden z největších protivníků a kritiků Giorgie Meloniové, byl nucen vyvěsit bílou vlajku tváří v tvář drtivému úspěchu strany Le Penové.

Nyní se hry budou hrát v Bruselu. Přestože tzv. „uršulínská většina“ je v EU stále nejsilnější, rovnováha se bude muset změnit.

A právě Giorgia Meloniová bude protagonistkou této změny směru v politice EU.
Na základě svého konsensu a jako předsedkyně ECR, hlavního uskupení evropských konzervativních stran, bude tou, která vnese do Evropy nový politický vítr.

Vítr, který také zohledňuje zájmy jednotlivých národů a jejich obyvatel, a nikoli zájmy těch, kteří dosud diktovali právo, především Francie poraženého Macrona a Německa von der Leyenové.

Migrační politika, politika ekologické transformace, podpora Ukrajiny a krize na Blízkém východě budou muset mít nutně jiný přístup, méně demagogický a více pragmatický a strukturovaný, stejně jako dosavadní kroky italského vůdce na národní i mezinárodní scéně.

Prvním uzlem, který je třeba rozvázat, je jistě uzel příštího předsedy Evropské komise. Vedoucí představitelé EU se 28. června sejdou v Bruselu, aby oficiálně jmenovali kandidáta na nejvyšší funkci Komise. Teoreticky se zdá, že přirozeným kandidátem na tuto roli je von der Leyenová, posílená potvrzením „její“ EPP jako první strany. V současné době však jejímu opětovnému potvrzení brání několik proměnných.

V článku 17 Maastrichtské smlouvy je popsán proces jmenování předsedy Evropské komise, což je zásadní funkce v rámci Evropské unie. Kandidáta na tuto funkci navrhuje Evropská rada složená z hlav států a předsedů vlád členských států. Tento proces navrhování vyžaduje kvalifikovanou většinu, což je mechanismus, který se obtížně vysvětluje a shrnuje a který také zohledňuje počet obyvatel jednotlivých států, čímž fakticky dává větší váhu nejlidnatějším státům.

Evropská rada musí při navrhování kandidáta zohlednit výsledky voleb do Evropského parlamentu. Jakmile je navržený kandidát nominován, musí mu Evropský parlament vyslovit důvěru. Proto je nezbytné, aby kandidát navržený Radou měl podporu parlamentní většiny.

Výběrové řízení je velmi složité a zahrnuje různá jednání a proměnné, proto se ihned po volbách koná neformální schůzka, na níž se zahájí předběžné diskuse. V této fázi je zvláště důležité jméno Ursuly von der Leyenové, současné předsedkyně Evropské komise. Před volbami ji totiž Evropská lidová strana (EPP) vybrala jako kandidátku prostřednictvím mechanismu spitzenkandidátů, což je jistě důležitý, ale nikoli závazný údaj.

To bude tedy první uzel, který bude třeba v obnovené Evropské unii rozvázat, aby se podařilo najít syntézu mezi různými „dušemi“, která může vést ke zvolení nového prezidenta.

A přestože se zdá, že síly v poli jsou zmapovány, s první stranou EPP a uršulínskou většinou potenciálně ve vedení, jak bylo zmíněno, hry nejsou v žádném případě ukončeny. Stačí říci, že v roce 2019, kdy měla Von der Leyenová na papíře větší sílu než v současnosti, jí k potřebné absolutní většině chybělo pouhých 9 hlasů. Jednou z hlavních překážek jejího znovuzvolení by mohla být Francie a Macron.

To, že Francouzi německého prezidenta „nemají rádi“, je známá věc, jak sám Macron zdůraznil 25. dubna ve svém „Projevu o Evropě“, v němž, aniž by ji zmínil, napadl současnou politiku Evropské rady. Právě ve Francii se však bude hlasovat několik dní po první schůzce v Bruselu, ze které by mělo vzejít jméno prezidentského kandidáta. Velký problém pro francouzského prezidenta, který by utrpěl další ránu na své důvěryhodnosti, kdyby von der Leyenovou podpořil.

Hra je tedy otevřená, navzdory potenciální většině je hlasování ve volbách ovlivněno několika faktory, především „vnitřním“ zájmem každého národa. Možnost být zvolen prezidentem je mimo jiné neopakovatelná, poražený musí odstoupit a musí být navrženo nové jméno. A tak zásadní roli bude jistě hrát ECR pod vedením Giorgie Meloniové, a to díky svým úspěchům v nedávných evropských volbách a počtu členů.

V tuto chvíli nikdo neriskuje hypotézy ani možné kandidáty, ale jednání jistě již nějakou dobu probíhají a jsme si jisti, že i během G7 pod italským vedením bude jedním z neoficiálních témat právě toto.

„Revoluce“ začala a Giorgia Meloniová má spolu se svými evropskými spojenci všechny karty k tomu, aby ji vyhrála.

FeMo