fbpx

Budoucnost Itálie závisí na řešení imigrační krize

Politika - 2 října, 2023

Klíčová role Giorgia Meloniho ve Středomoří

Na setkání, které se konalo 29. září na Maltě ve Vallettě za účasti všech hlav států a vlád zemí MED9, organizace sdružující evropské země sousedící se Středozemním mořem, došlo k nečekanému novému spojenectví mezi Itálií a Francií.

Na úvod je třeba poznamenat, že vztahy mezi Itálií a Německem se kvůli sporům kolem přistěhovalectví výrazně ochladily, ne-li zcela přerušily. Roztržku odstartovala zpráva, že německý spolkový rozpočet počítá s financováním nevládních organizací, které přispívají k záchraně migrantů, ale také k jejich příchodu především k italským břehům. Na tuto zprávu navázal zástupce tajemníka Ligy (ID), který údajně přirovnal Scholzovu vládu k nacismu a prohlásil, že za druhé světové války Němci napadali země se svou armádou, zatímco dnes to dělají migranti.

Šlo o velmi závažné obvinění, které se v Berlíně rozhodně nesetkalo s dobrým ohlasem. Německo naléhavě potřebuje dosáhnout v Evropě dohody o přistěhovalectví, takzvaného Paktu o migraci, za kterým stojí především sociální demokraté (SPD v Německu a PSOE ve Španělsku). Tento pakt by se mohl stát základním kamenem celé sociální situace související s přistěhovalectvím. Pro Scholze je to obzvlášť kritické, protože na domácí scéně má vládní koalice 37 %, SPD necelých 17 %, Zelení méně než 15 % a FDP 6 %. To vše za situace, kdy koalice CDU/CSU dosahuje 27 % a je připravena vyhrát volby v Hesensku a Bavorsku. Druhou nejsilnější stranou na celostátní úrovni se zdá být AfD, která v průzkumech překonala hranici 20 %.

Italská premiérka Giorgia Meloniová neztrácela čas řešením této situace. Znovu zdůraznila, že financování nevládních organizací podkopává práci vykonanou v prvním roce její vlády na navázání dvoustranných vztahů se zeměmi původu. Cílem těchto vztahů je chránit nejen životy migrantů, ale také stabilitu hostitelských zemí.

Zasedání EuroMED9, na němž se sejdou Itálie, Francie, Španělsko, Portugalsko, Řecko, Kypr, Malta, Slovinsko a Chorvatsko, se tak stává rozhodující platformou pro výzvu Německu a posílení pozice Itálie ve Středomoří. K tomu Meloni potřeboval silný protějšek. Protože nebylo možné přímo jednat se Španěly, kteří jsou úzce spojeni s Němci, rozhodl se italský premiér pro rozhovor mezi čtyřma očima s Emmanuelem Macronem, čímž ukončil téměř rok trvající nepřátelství. Výsledkem tohoto setkání byl dvojí plán: Meloni zaslal sdělení předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, v němž potvrdil význam dvoustranné spolupráce s africkými zeměmi a vyjádřil připravenost k víceúrovňovému evropskému plánu. Macron mezitím na zasedání EuroMED9 předložil návrh, který koordinoval s Melonim, aby vyslal jasný signál o potřebě evropského zapojení.

Na zasedání EuroMED9 byla zdůrazněna potřeba posílit vztahy s partnery z jižních zemí a potvrzen závazek Evropy bojovat proti nelegálnímu přistěhovalectví zvýšením evropského úsilí o omezení primárních pohybů, a tím zabránit odchodům – což je postoj, který Giorgia Meloniová prosazuje od svého prvního dne ve funkci.

Problémem je však jednání s Francií, která je spojencem Itálie. Je zřejmé, že Francie se nemusí dívat příznivě na to, že si Itálie v podstatě přivlastňuje dvoustranné vztahy s africkými zeměmi, jako je Tunisko nebo Egypt, čímž podkopává roli Francie jako evropské referenční mocnosti pro tento kontinent. Rostoucí přítomnost Číny v subsaharské východní Africe (např. v Etiopii) a nestabilní situace v subsaharské západní Africe, která po převratu v Nigeru varovala, že zásah Francie nebo ECOWAS by byl považován za nepřátelský, navíc naznačují, že nová mocnost, která by tyto vztahy řídila, by mohla chránit mnohé ekonomické zájmy na úkor geopolitické moci.

Spojenectví Itálie s Francií má sice zásadní význam v boji proti financování nevládních organizací ze strany Německa, ale zároveň otevírá potenciální problém do budoucna. Není žádným tajemstvím, že Macron vede centristické a liberální evropské hnutí Renew Europe. K narušení rovnováhy moci, kterou v současnosti drží lidovci, socialisté a další politické formace, je jistě nutný vstup liberálů. Stejně tak ale platí, že jednak většina PPE-ECR-RE nemusí k vládnutí stačit a jednak by Macron mohl v takovém případě zvýšit sázky vzhledem ke své klíčové roli.

Kromě těchto úvah se zdá, že myšlenka Giorgia Meloniho podporovat rozvoj Afriky, aby se omezil odjezd, je v současné době nejvíce oceňovaným řešením, přinejmenším ze strany vlád sousedících se Středozemním mořem. Na této otázce závisí budoucnost Meloniho vlády a Evropské unie.