Subscribe
Bulharsko se chystá na šesté kolo předčasných voleb za poslední tři roky. Země se od protivládních protestů v roce 2020 nachází v politické nestabilitě, která skončila o rok později odstoupením středopravicové vlády vedené Bojkem Borisovem. Od té doby až do současnosti Bulharsko zažívalo křehké vládní koalice a přechodné vlády, pro které bylo zvládnutí energetické krize po invazi Ruské federace na Ukrajinu ještě obtížnějším úkolem než pro vlády v sousedních státech. V této souvislosti bylo splnění plánovaného cíle vstoupit do eurozóny v roce 2024 odloženo a zdá se, že pro nejchudší a nejzkorumpovanější zemi Evropské unie bude obtížné dodržet případný nový termín v roce 2025. Na druhé straně nestabilita v Sofii vede k rostoucím sympatiím veřejnosti k proruským a protizápadním populistickým stranám. Proti dohodě o vyslání 100 obrněných vozidel na podporu Kyjeva, kterou schválil parlament, uplatnil veto sám prezident druhého období Rumen Radev.
Volby do Evropského parlamentu byly spojeny s volbami do nového Národního shromáždění
Bulharský prezident Rumen Radev 5. dubna oznámil, že volby do Evropského parlamentu budou spojeny s předčasnými volbami do nového Národního shromáždění, jednokomorového zákonodárného sboru země. Radev byl nucen rozpustit starý parlament poté, co se bývalá vládní koalice, kterou představoval prozápadní blok stran Pokračující změna (PP) a Demokratické Bulharsko (DB) a středopravicová strana Občané za evropský rozvoj (GERB) bývalého premiéra Borise Bojkova, rozpadla kvůli sporům o rotaci vlády. Protizemanovská strana Slaviho Trifonova Jsou i takoví lidé (ITN), které se podařilo dostat do parlamentu poté, co v předchozích volbách zůstala nezastoupena, rovněž odmítla sestavit vládu a dala přednost předčasným volbám, které jí, jak doufá, tentokrát přinesou definitivní vítězství v situaci, kdy pravicové hnutí, které reprezentuje, získává stále větší sympatie nejen v Bulharsku, ale v celé Evropě.
V roce 2021 zvítězila v termínových volbách prozápadní středopravicová politická strana GERB bývalého premiéra Borise Bojkova a na druhém místě se umístila nová strana zpěváka Slaviho Trifonova. Žádná z politických stran však nezískala dostatek hlasů, aby mohla vládnout sama, ani nedokázala kolem sebe vytvořit koalici, která by jí umožnila převzít moc. Po třech neúspěšných pokusech o sestavení vlády vyhlásil prezident na červenec 2021 předčasné volby. V nich zvítězila mladá strana Slaviho Trifonova, což znamenalo konec dominance GERBu v uplynulém desetiletí a zároveň otevřelo kapitolu chaosu, který od té doby až do současnosti následoval. Trifonovova politická strana, která vyhrála volby těsným rozdílem oproti GERBu – 24,08 % ku 23,51 % – nedokázala sestavit vládu, protože žádná z politických stran, které přizvala k moci, s ní nechtěla uzavřít koalici. Od 3. dubna 2021 do 13. prosince 2021, tedy 254 dní, neměla země na jih od Dunaje žádnou zvolenou vládu a fungovala s prozatímní exekutivou. V Sofii se podařilo sestavit vládu až ve třetím kole předčasných voleb – spolu s prezidentskými volbami v listopadu 2021.
Nebyla ani příliš stabilní, protože ji podporovala čtyřkoalice, která vznikla po dlouhém a náročném vyjednávání, u jejíhož stolu seděly čtyři strany s různou politickou orientací a programy: Trifonovova antisystémová pravicová strana, středopravicová strana Pokračování změny, konzervativně-liberální Demokratické Bulharsko a socialisté, kteří podporovali Rumena Radeva, jenž kandidoval na druhé funkční období jako nezávislý. Listopadové volby vyhrála další nově vzniklá strana, Pokračující změna – PP, vedená dvěma technokratickými ministry s diplomy ze západních univerzit, Kirilem Petkovem a Asenem Vasilevem, z nichž první je nyní premiérem a druhý ministrem financí. Do stejné kategorie patří i poslední premiér PP po předčasných volbách v roce 2022 Nikolaj Denkov, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších bulharských vědců, rovněž vystudovaného na západních univerzitách.
Čtvrté kolo voleb do Národního shromáždění v Sofii se konalo v říjnu 2022 poté, co prezident Rumen Radev 1. srpna rozpustil zákonodárný sbor po pádu vlády spoluzakladatele PP Kirila Petkova, která byla ustavena jen půl roku předtím. K pádu Petkovovy vlády, který byl vyvolán návrhem na vyslovení nedůvěry, přispěl i dřívější odchod populistické strany ITN z vlády. K volbám v říjnu 2022 přišlo pouze 35 % Bulharů oprávněných volit a hlasy si rozdělilo sedm stran, kterým se podařilo překročit 4% hranici pro vstup do parlamentu. To vedlo k novým a obtížným diskusím o sestavení exekutivy. Na prvních dvou místech se umístily strany GERB a bulharská etnicko-turecká strana, z nichž ani jedna nedokázala vytvořit v zemi vládu a přinést stabilitu. To vedlo k pátému kolu předčasných voleb v dubnu 2023, které vyhrála PP-DB a které skončily koalicí vytvořenou s GERBem, což byla dohoda, která měla fungovat tak, že se každých devět měsíců na postu premiéra střídal zástupce první strany se zástupcem druhé strany.
Nikolaj Denkov odstoupil z funkce premiéra a uvolnil místo Marii Gabrielové, bývalé eurokomisařce a ministryni zahraničí v jeho vládě. Po sporech mezi koaličními partnery ohledně původního protokolu podepsaného lídry obou politických stran však GERB premiérské křeslo od PP-DB nepřevzal. A poté, co Trifonov – další, koho prezident vyzval k sestavení vlády – nabídku odmítl, se konalo již šesté kolo předčasných voleb. Prozatímní premiér za GERB Dimităr Glavcev, bývalý předseda Účetního dvora, mezitím pracuje na sestavení kabinetu, který bude zemi řídit až do 9. června. Bulharský prezident Rumen Radev při vyhlášení voleb „2 v 1“ vyjádřil naději, že se tím zvýší volební účast a ušetří se státní peníze.
Bulharsko je již více než 5 let v politické krizi
Poslední období politické a hospodářské krize v Bulharsku začalo protivládními protesty v roce 2020, přesněji řečeno epizodou obrovského kybernetického útoku v roce 2019, při němž byly ukradeny osobní údaje milionů Bulharů. Podle bulharských úředníků zapojených do vyšetřování bylo cílem kybernetického útoku vytvořit atmosféru sociální nestability a nedůvěry v bulharský politický systém. Sociální napětí vyvrcholilo protivládními protesty, které vypukly v červnu 2020 a jejichž epicentrum bylo v Sofii a trvaly několik týdnů. Na pozadí nedůvěry ve vládu a politický systém, který řídí, se odehrál vzestup Rumena Radeva, bývalého důstojníka z povolání, který získal nejen druhé prezidentské období, ale také rostoucí popularitu, zejména proto, že hlava bulharského státu má podle ústavy spíše dekorativní roli a moc má premiér. Nelze přehlédnout, že Radev využil svého práva veta u dohody podepsané vládou s Kyjevem o vyslání obrněné techniky pro ukrajinskou armádu, čímž se dostal do konfliktu s premiérem Denkovem. Radev tehdy tvrdil, že 100 obrněných vozidel slíbených Ukrajině by se dalo lépe využít k ochraně bulharských hranic nebo k zásahům při přírodních katastrofách v těžko dostupných oblastech.
Politická nestabilita vedla k odkladu členství v eurozóně
Celkově lze říci, že politické nepokoje již zpozdily vstup Bulharska do eurozóny a představují velkou překážku pro čerpání evropských fondů v rámci plánu obnovy a odolnosti. Kromě politických problémů se země potýká s vážnými hospodářskými problémy, její ekonomika dosahuje 64 % evropské úrovně a podle analytiků se prohlubuje rozdíl mezi produktivitou a životní úrovní. Válka na Ukrajině a evropská energetická krize rovněž změnily plány na dosažení inflačního cíle. Ambice Bulharska vstoupit do eurozóny i v roce 2025 se tak v současnosti jeví jako nereálná. Do tohoto „klubu“ nebyla přijata žádná země s minimálním příjmem na obyvatele nižším než 500 eur, jako je Bulharsko.
Někteří Bulhaři, příznivci krajně pravicové strany Obroda, dokonce ani nechtějí přistoupit k euru. Strana, která v roce 2021 posílila svůj elektorát rétorikou proti očkování a ve volbách v roce 2022 se překvapivě umístila na třetím místě, v jednu chvíli navrhla uspořádat o této otázce referendum. Nejsou to jen extremisté z Obrody, kdo se snaží prosadit protizápadní témata do veřejné debaty v situaci, kdy Bulharsko již tři roky prakticky permanentně vede volební kampaň. Socialisté, kteří v letech 2017 a 2021 podporovali Ramena v prezidentských volbách, se také snažili shromáždit podpisy pro referendum proti „genderové ideologii“. V neposlední řadě jsou tu takoví lidé, kteří zřejmě zůstali posledními stoupenci prezidenta Ramena, jenž se snažil přesvědčit Bulhary, aby požadovali, aby se země stala prezidentskou republikou, a to i prostřednictvím referenda.
Foto: Eugen Olariu