Cesta Polska z komunismu

Evropský deník: Listopad 2021, Varšava

Pravděpodobně žádné jiné velké evropské město není tak dobrým příkladem devastace nedávných evropských dějin jako Varšava, hlavní město Polska. Původně malé rybářské městečko na řece Visle bylo od konce 16. století až do roku 1795, kdy Polsko přestalo existovat jako samostatná země, hlavním městem rozsáhlého Polsko-litevského společenství, které bylo neslavně třikrát rozděleno sousedními státy – Pruskem, Ruskem a Rakouskem. Koncem 19. století město přesto vzkvétalo a proslavilo se krásnou architekturou a širokými bulváry: Bylo dokonce nazýváno „Paříží severu“. V té době bylo hlavním městem poloautonomního Polského království pod ruskou nadvládou a po Petrohradu a Moskvě třetím největším městem Romanovského impéria. V roce 1918 se Varšava stala hlavním městem nové Polské republiky a nadále vzkvétala. V bojích po nacistické invazi do Polska 1. září 1939 však byla velká část města zničena. V reakci na útok vyhlásily Spojené království a Francie válku nacistickému Německu, jak jim ukládaly smlouvy s Polskem, ale nevyhlásily válku Sovětskému svazu, který 17. září napadl Polsko z východu a dokončil tak čtvrté dělení Polska. V roce 1944 bylo jasné, že nacistické Německo válku prohrává. V červenci se Stalinova Rudá armáda blížila k řece Visle. Polské hnutí odporu se rozhodlo povstat. Pak ale Stalin nařídil, aby se jeho armáda zastavila na východním břehu Visly, a dal tak nacistům příležitost povstání brutálně potlačit. Poláci se statečně bránili, ustupovali do všech skrytých zákoutí města a ukrývali se i v jeho kanalizaci. Rozzuřený Hitler nařídil město srovnat se zemí. Přežilo jen asi 15 procent Varšavy.

Muzeum povstání 1944

Zatímco polští vojáci zoufale bojovali o život od domu k domu, Rudá armáda pasivně přihlížela z východního břehu Visly. Podle anglo-maďarského spisovatele Arthura Koestlera se jednalo o „jednu z největších neslavností této války“. Stalin nechtěl, aby se komunistická loutková vláda, kterou chtěl po válce v Polsku nastolit, mohla postavit na odpor. Povzbuzoval Hitlera, aby všechny takové výzvy zničil. Ve Varšavě je nádherné muzeum věnované tragickému povstání v roce 1944, velmi dojemné, až strašidelné. Její zástupce, Dr. Pawel Ukielski, je můj přítel: Na mé pozvání přednášel na Islandu a měl jsem to potěšení navštívit ho a jeho milou rodinu v jejich domě ve Varšavě. Oba jsme aktivní v Platformě evropské paměti a svědomí, která usiluje o spravedlnost pro mnohé oběti totalitních režimů v Evropě.

Snad je přinejmenším poetickou spravedlností, že obrovské sídlo polské komunistické strany v centru města převzala po pádu komunismu Varšavská burza cenných papírů, která ho využívala až do roku 2000. Nyní je komplex budov (na obrázku výše) obchodním centrem a jedním z podniků, které se zde nacházejí, je Freedom Lounge, který provozuje Institut svobodného podnikání ve Varšavě, bar, restaurace a místo pro setkávání. Koktejly podávané v Lounge jsou pojmenovány po předních klasických liberálních myslitelích a vůdcích, jako jsou Ludwig von Mises, Ayn Randová a Margaret Thatcherová.

Inspirováno Friedmanem a Hayekem

Právě v Salonu svobody jsem 2. listopadu 2021 v panelu s Markem Tatalou z Nadace pro ekonomickou svobodu a Sebastianem Stodolakem z Warsaw Enterprise Institute představil svou dvousvazkovou knihu Dvacet čtyři konzervativně-liberálních myslitelů. Stodolak se mnou také udělal rozhovor pro polský list Dziennik Gazeta Prawna a natočil se mnou podcast. V úvodní přednášce jsem poukázal na to, že v kapitole o Miltonu Friedmanovi v knize druhý díl mé knihy je stručný popis rychlého a úspěšného proces v němž se Poláci a další středoevropské a východoevropské národy, inspirované v neposlední řadě Friedmanem a Friedrichem von Hayekem, vrátily v 90. letech 20. století k normálnímu životu poté, co jim byl více než čtyřicet let násilně vnucován socialismus.

Řešení problémů životního prostředí volným trhem

V živé diskusi, která následovala po mé úvodní přednášce v Freedom Lounge, jsem zdůraznil, že environmentální problémy obvykle nejsou způsobeny kapitalismem, ale absencí práv soukromého vlastnictví. Sloni v Africe byli ohroženi, protože neexistovali majitelé, kteří by se o ně starali, zatímco ovcí v soukromém vlastnictví bylo na Islandu dostatek. Jediným škrtem pera by se z afrických pytláků mohli stát myslivci, pokud by jejich komunity získaly vlastnická práva na zásoby slonů. Totéž platí pro znečištěná jezera a přerybněné řeky: Ochrana životního prostředí vyžadovala ochránce, kteří měli soukromý a osobní zájem na maximální dlouhodobé výnosnosti přírodních zdrojů, ať už se jednalo o půdu, rybí populace, ropné vrty, řeky, jezera nebo lesy. V případě životního prostředí, stejně jako jinde, bylo nejlepším lékem na svobodu více svobody.

Proč se Island v roce 2008 zhroutil

Na otázku ohledně krachu islandských bank v roce 2008 jsem poukázal na to, že v té době byla aktiva islandských bank pravděpodobně v průměru stejně dobrá (nebo špatná) jako aktiva bank v sousedních zemích, ačkoli islandští bankéři měli být při rozšiřování svých aktivit opatrnější. Rozdíl spočíval v tom, že Islandu byla odepřena likviditní pomoc od Federálního rezervního systému USA, kterou obdržely skandinávské země a Švýcarsko, což těmto zemím umožnilo zachránit banky, které by jinak zkrachovaly, jako například Danske Bank v Dánsku a UBS ve Švýcarsku. Britská vláda v čele s premiérem Gordonem Brownem a kancléřem Alistairem Darlingem navíc uzavřela britské banky vlastněné Islandem a zároveň zachránila všechny ostatní banky ve Spojeném království, přičemž se navíc odvolala na protiteroristický zákon proti Islandu, dlouholetému příteli a spojenci bez vlastní armády. Domníval jsem se, že jejich bezprecedentní akce byla motivována snahou ukázat skotským voličům nebezpečí nezávislosti. Rychlé zotavení Islandu po kolapsu však svědčí o správnosti komplexní liberalizace ekonomiky v letech 1991-2004.