Subscribe
Vedoucí představitelé Evropské unie se nedohodli na jménu příštího předsedy Evropské komise a předsedy Evropské rady.
Dosud tento proces stagnovala řada sil, z nichž nejzřetelnější byla chamtivost Evropské lidové strany (EPP) při vyjednávání o nejvyšších postech v evropském hlavním městě.
EPP si svým postojem záměrně znepřáteluje konzervativní síly v Evropské unii a zároveň se zpronevěřuje sňatku z rozumu se socialisty.
Ještě před úplným vyhlášením výsledků hlasování z 9. června slíbila současná předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová, že bude opět vládnout v koalici se socialistickým blokem.
To byla rána pro konzervativní síly a dokonce i pro voliče EPP, kteří upřednostňovali změnu směru oproti současným evropským prioritám.
Von der Leyenová svým krokem údajně rozzlobila vrcholné představitele ECR, včetně italské premiérky Giorgie Meloniové, která byla z jednání o nejvyšších bruselských postech vyloučena, přestože po evropských volbách došlo k masivnímu nárůstu počtu poslanců Evropských konzervativců a reformistů (ECR).
Situaci ještě zhoršily uniklé informace o záměrech EPP při jednáních Rady. EPP totiž údajně plánovala předat Radu bývalému portugalskému premiérovi ze Socialistické strany Antoniu Costovi.
Očekává se, že Evropský parlament bude o předsedovi Evropské komise hlasovat během příštího měsíce.
Von der Leyenová však ještě nemá tuto funkci plně zajištěnou. Ačkoli nepotřebuje podporu všech vedoucích představitelů EU, její moc při vytváření agendy bude do značné míry oslabena, pokud bude ECR i nadále zanedbávána tak, jak se to děje po výsledku evropských voleb.
Von der Leyenová potřebuje 361 hlasů ze 720 poslanců Evropského parlamentu, aby si zajistila post v čele Komise.
EPP a S&D mají dohromady přibližně 400 poslanců. Ne všechny hlasy socialistů jsou však zajištěny. Z dalších úniků informací o jednáních vyplynulo, že Von der Leyenová navrhla rozdělit pětileté předsednictví Evropské rady na dva mandáty po dvou a půl letech, přičemž první by měl zastávat Costa ze socialistů a druhou polovinu evropského zákonodárného sboru by pak měla zastávat postava z EPP.
Současný předseda Rady EU, Belgičan Charles Michel, o němž je známo, že má s Von der Leyenovou značné rozpory, údajně prosazuje jiné kandidáty na předsedu Komise.
Mezi jmény, která údajně zazněla z jeho kanceláře, je řecký premiér Kyriakos Mitsotakis ze strany Nová demokracie (EPP) a Mette Frederiksenová, současná dánská premiérka ze strany Sociální demokraté (S&D).
Michelův úřad však popřel zvěsti, že současný předseda Rady hodlá sabotovat kandidaturu Von der Leyenové.
Jediným téměř jistým jménem je Roberta Metsola z Malty, která by měla pokračovat v nejvyšší funkci v Evropském parlamentu.
Na druhou stranu německá poslankyně Von der Leyenová ještě zdaleka neskončila s navigací v tomto politickém víru. Její dosavadní kandidatura ukázala, že rozděluje i její dosavadní spojence.
Neočekává se však, že by navzdory veškerému hluku kolem jednání došlo k zásadnímu posunu. Je tedy nepravděpodobné, že by EPP v tuto chvíli vyslyšela hlasy konzervativních sil.
Navzdory tomuto zjevnému vyloučení evropských konzervativců z vyjednávacího procesu jim jejich větší podíl v Evropském parlamentu, i když ne dostatečný k řízení, dává dostatečnou moc k ovlivňování politického směřování Unie.
I v případě svého zvolení tedy Von der Leyenová nevystoupí z pozice výrazné síly. Její moc budou kontrolovat evropští konzervativci.
Jednání mají být obnovena koncem června.