Subscribe
Evropský parlament nedávno zveřejnil studii, která porovnává, jak jsou petice upraveny v různých právních řádech jednotlivých států.
Ze sedmadvaceti členských států EU pouze tři neuznávají občanům petiční právo, a to Kypr, Finsko a Švédsko.
Z těch, které petice uznávají, přijímají petice podané právnickými osobami všechny státy s výjimkou Bulharska a Francie.
Tři členské státy vyžadují minimální počet podpisů pro přijetí petice: 10 000 v případě Lotyšska, 1 000 v Estonsku a 500 v Rakousku.
Dalších pět členských států stanoví prahové hodnoty pro to, aby petice mohla být projednána: 50 000 podpisů v Německu, 25 000 v Belgii, 10 000 v Česku, 4 500 v Lucembursku a 1 000 v Portugalsku.
Kromě toho další tři členské státy požadují minimální počet podpisů, aby bylo možné zahájit rozpravu na plenárním zasedání: 500 000 ve Francii, 100 000 na Slovensku a 7 500 v Portugalsku (Portugalsko připouští rozpravu ve výboru při pouhých 2 500 podpisech).
Čtyři členské státy odlišné od výše uvedených, Litva, Rumunsko, Slovinsko a Španělsko, neumožňují přidávat podpisy poté, co byla petice přijata.
Co se týče podstaty, čtyři členské státy vylučují petice týkající se justice: Belgie, Německo, Portugalsko a Slovensko.
Z nich Maďarsko a Itálie poskytují petentům možnost doplnit informace relevantní pro petici v průběhu petičního procesu.
Parlament v Bulharsku tak činí také, navíc vyslechne petenty při všech příležitostech, což je skutečně velmi transparentní praxe.
Chorvatsko neuzavírá petici, dokud příslušný orgán neposkytne odpověď.
Podobně Polsko přistupuje k uzavření petice schválením usnesení.
Oba systémy jsou pozitivní, pokud jde o motivaci k odpovědi/usnesení jako reakci na uplatnění jeho práva jménem předkladatele petice.
Tři členské státy však uzavírají petici na konci volebního období; jedná se o Belgii, Itálii a Španělsko.
To se nepovažuje za dobrou praxi, protože nemusel být dostatek času na řádné vyřízení záležitosti, zejména pokud konec volebního období parlamentu není pevně stanoven, ale závisí na volném rozhodnutí výkonné moci.
Neexistuje žádný důvod, proč by se otevřenou peticí nemohl zabývat nový zákonodárný sbor, a nikoliv nechat ukončit jeho činnost.
Španělsko a Bulharsko jsou jediné dva členské státy, které se v případě rozhodnutí o ukončení petice mohou proti takovému rozhodnutí odvolat, což je širší právo osoby, která petici podala.
Pokud jde o délku, nejrychlejší typickou dobu od přijetí do uzavření petice mají Lucembursko, Slovinsko a Turecko; na druhém konci spektra je nejpomalejší Bulharsko s 12 měsíci, následované Portugalskem s velkými rozdíly mezi 1,5 a 12 měsíci.
Většina členských států s výjimkou Slovinska zveřejňuje petice na svých internetových stránkách.
Studie neobsahuje žádné informace o Dánsku, Řecku, Irsku, Maltě a Nizozemsku, protože ani jedna z těchto zemí neposkytla informace Odboru politiky Evropského parlamentu pro občanská práva a ústavní záležitosti.
To samozřejmě není dobrá praxe ani jedné z těchto pěti zemí, ale informace lze doplnit podle různých zdrojů.
V případě Dánska článek 58 jeho ústavy z roku 1953 stanoví, že petice lze předkládat Folketingu, tedy národnímu parlamentu. Pokud jde o Řecko, článek 10 jeho ústavy z roku 1975 stanoví, že každá osoba, která jedná sama nebo společně s jinými, má právo při dodržení zákonů státu podat písemnou petici veřejným orgánům, které jsou povinny neprodleně přijmout opatření v souladu s platnými předpisy, a poskytnout navrhovateli písemnou a odůvodněnou odpověď, jak stanoví zákon.
Webové stránky irského parlamentu jasně vysvětlují právo na petici jménem svých občanů.
Maltský parlament rovněž přijímá petice a zveřejňuje je na svých internetových stránkách.
A konečně nizozemská Grondwet (ústava ) uznává petice podle článku 5.
Zdroj obrázku: Zdroj: Wikipedie