Subscribe
V pátek21. října byla prezidentem Mattarellou jmenována předsedkyně ECR a vůdkyně Fratelli d’Italia Giorgia Meloniová italskou premiérkou a hned druhý den ráno složila se svým kabinetem přísahu. Pozoruhodná rychlost, s jakou nově jmenovaná premiérka postupuje vpřed, je odrazem současných výzev, kterým země čelí, a navíc je dalším důkazem neobvyklého odhodlání, které Giorgia Meloniová, jež od roku 2020 předsedá Evropským konzervativcům a reformistům, projevila.
Itálie se totiž potýká s jedinečnou trojí krizí, kterou v posledním desetiletí podnítila slabá politika členů kabinetu, kteří byli v tomto nepříliš krátkém období v úřadu. Hospodářská krize proto dalece přesahuje rámec pandemie nebo dopadu cen energií na ekonomiku. Průměrný příjem na obyvatele byl v Itálii v roce 2021 ve stálých cenách o něco nižší než v roce 2011. Ještě pozoruhodnější je, že v roce 2011 byla tato hodnota vyšší než průměr EU, zatímco v roce 2021 klesla pod průměr EU. Výsledkem je prohloubení rozdílu mezi EU a Evropou, což dokládá řada makroekonomických, fiskálních a dokonce i socioekonomických ukazatelů.
Tuto dlouhodobou stagnaci umocnila pandemie a v poslední době i energetická krize. Ta se sice po ruské agresi na Ukrajině vyostřila, ale energetická krize jen ukázala, co může způsobit chybná energetická politika. Hospodářství země zahrnuje řadu energeticky náročných odvětví, ale energetické potřeby Itálie jsou uspokojovány dovozem ze zahraničí, především plynu z Ruska. Je také pozoruhodné, že od eskalace cen energií, tedy dávno před 24. únorem, se příliš nesnažíme o větší strukturální, nikoli pouze geografickou diverzifikaci zdrojů energie.
V neposlední řadě je demografická krize neúprosně cítit v čase. V roce 2021 zaznamenal počet novorozenců další negativní rekord od sjednocení země v roce 1861. To jistě odráží menší ohled na rodinné domácnosti a malou podporu mnohostranných rolí, které ženy v moderní společnosti plní.
V konečném důsledku se tyto tři krize vzájemně ovlivňují, nabývají na síle a mají širší dopad. Bude na novém kabinetu, aby zvládl dědictví této trojí krize. Podle mého názoru bude muset premiérka Giorgia Meloniová při posuzování nových hospodářských politik vycházet ze dvou zásad. Zaprvé, každé opatření musí být prorůstové, neboť podpora růstu je vskutku jediným prostředkem, jak zajistit dlouhodobou udržitelnost veřejného dluhu v podmínkách výše popsaných sil. To vůbec neznamená, že by se podporovala fiskální rozhazovačnost. V rámci fiskální odpovědnosti lze skutečně počítat s několika hospodářskými opatřeními. Zadruhé, kabinet nemůže současnou krizi řešit pouze mimořádnými opatřeními, přestože tlak na to roste. Premiér by měl zajistit, aby každé opatření bylo strukturální, nikoli pouze nouzovou reakcí na aktuální problémy.
To bude nejúčinnější způsob, jak zanechat Itálii a Evropě velký odkaz.
The text was translated by an automatic system