Subscribe
Španělsko je po Německu, Francii a Itálii bezpochyby nejvýznamnějším členským státem Evropské unie, a to nejen z hlediska HDP, ale také z hlediska počtu obyvatel a, řekněme, mezinárodního vlivu a postavení.
Na jedné straně je to jeho poloha na jižní hranici Evropy, jen několik kilometrů od severní Afriky, kde hraničí dokonce s Marokem – se španělskými městy Ceuta a Melilla -, a na druhé straně, a to je neméně důležité, jeho historické, kulturní, politické a hospodářské vztahy s celou Amerikou, ale zejména s Jižní a Střední Amerikou.
Proto by pro evropské konzervativní hnutí mělo být sledování dění ve Španělsku prioritou, neboť transatlantickou osou či spojnicí by neměly být pouze vztahy mezi EU a Spojenými státy, ale také vztahy mezi EU a Iberoamerikou. Z ekonomických, kulturních, politických a strategických důvodů.
Socialisticko-komunistická koaliční vláda Pedra Sáncheze ve Španělsku, která se nachází v permanentní institucionální krizi, je závislá na separatistických stranách a má zjevné vazby prostřednictvím Fóra Sao Paulo a skupiny Puebla na takzvané „protidiktatury“ na Kubě a ve Venezuele a na radikální levicové vlády v Brazílii a Chile, abychom uvedli jen několik příkladů, by měla být hlavním motivem pro všechna evropská ministerstva zahraničí. Pokud se tak nestalo, je to kvůli levicovému tónu politiky Komise von der Leyenové, která se podřizuje evropským liberálům, zeleným a socialistům, a protože Sánchez byl jedním z hlavních obhájců a propagátorů klimatického fanatismu, který pronikl do Evropského paktu zelených.
Minulý týden se ve Španělsku objevil poslední z řady skandálů. Zítra se jistě objeví další. Poté, co prezident Sánchez groteskně oznámil, že se na několik dní stáhne do ústraní a bude přemýšlet o závažných obviněních z korupce vznesených proti jeho vládě a manželce, aby vzápětí veřejně pohrozil soudcům, novinářům a politické opozici tvrdým pronásledováním, došlo k diplomatické krizi prvního řádu.
Jeden z jeho ministrů Óscar Puente a člověk, kterému důvěřuje, veřejně obvinil prezidenta Argentinské republiky Javiera Mileiho z užívání drog. Reakce argentinské vlády byla neúprosná a ve Španělsku velmi oslavovaná, protože vracela úder za úderem; vracela Sánchezově vládě její lež, veřejnou komunikaci, v níž líčila politickou mizérii koaliční vlády: územní rozdělení, tvrzení o amnestii pro-převratových politiků, hospodářskou korupci.
Evropské vlády by měly být znepokojeny nebezpečným směřováním socialistické a komunistické vlády ve Španělsku. Důsledky její politiky v mezinárodních záležitostech nebo neexistující kontroly přistěhovalectví pociťuje celá Evropa.
Je nepřijatelné, aby se evropská vláda snažila skrýt své problémy před veřejným míněním rozpoutáním diplomatické krize se zemí, jako je Argentina, která rovněž vyvíjí mimořádné úsilí, aby se dostala z permanentní krize – hospodářské a institucionální -, do níž ji na dlouhá léta uvrhl kirchnerismus. Španělsko si nezaslouží vládu, která ho vede k posměchu; jen proto, že Milei je přítelem, spojencem a partnerem Santiaga Abascala, vůdce strany VOX, která je součástí strany ECR a která již ohlásila svou účast v Madridu 18. a 19. května na velké konzervativní akci, která bude oslavou konce tohoto volebního období.