Subscribe
Pod současnou konzervativní vládou, která je u moci od roku 2022 a kterou podporuje koaliční strana Švédští demokraté, se Švédsko nyní nachází v procesu radikální změny své migrační politiky. Po desetiletích, kdy bylo Švédsko zemí, kde bylo morálně zakázáno zpochybňovat zásadu velkorysého přijímání uprchlíků, má nyní v úmyslu stát se zemí uplatňující tak přísnou uprchlickou politiku, jakou dovolují předpisy EU. Ve skutečnosti se to již projevilo. Ještě předtím, než nové zákony vstoupily v platnost, se výrazně snížilo procento údajných uprchlíků, kteří chtějí přijít do Švédska. Pro srovnání můžeme uvést, že v roce 2016 činil počet žadatelů o azyl 28 939. V roce 2019 to bylo 21 958 a v roce 2023 – po nástupu nové vlády – 12 644 (včetně uprchlíků z Ukrajiny). To je velký úspěch pro Švédské demokraty, tedy pro stranu, která dlouhodobě požadovala výrazné zpřísnění migrace do Švédska a která novou vládu podporuje, i když není její součástí. Úspěchem je také to, že počet žadatelů o azyl klesá ještě předtím, než nové zákony vstoupí v platnost, protože to znamená, že se mezi pašeráky uprchlíků a potenciálními žadateli o azyl šíří fáma, že Švédsko už není zemí, do které by se mělo žádat o azyl. Znamená to však, že imigrace do Švédska skončila? Vůbec ne. Určitě se sníží, ale stále platí, že švédská liberálně-konzervativní vláda imigraci chce. Stále platí, že se švédská vláda vysmívá Švédským demokratům a jejich voličům, když mluví o omezení počtu lidí, kteří chtějí do jejich země přijít. Stalo se však to, že se změnilo zaměření. Nyní chtějí liberální strany přilákat „kompetence“. Nyní je najednou tak důležité, aby švédská podnikatelská komunita získala přístup k mezinárodní kompetenci, kterou ve Švédsku zřejmě nemáme. Proto nyní tvrdí, že je důležité, aby Švédsko přilákalo dobře vzdělané lidi z celého světa, aby se posílila švédská odborná kompetence a inovační kapacita. Nyní říkají, že bychom samozřejmě měli mít imigraci do Švédska, ale musíme mít správnou imigraci. Lidé by měli do Švédska přicházet a přispívat. To je obtížné téma. Evropa a Západ vybudovaly svou prosperitu na svobodě a konkurenci. A v rámci Evropy máme volný pohyb a myslíme si, že konkurence a volný obchod jsou v zásadě dobré. A to také je. Ale to neznamená, že o tomto tématu nemůžeme diskutovat nebo že bychom neměli mít rozumnou a konzervativní regulaci globální pracovní migrace. Mobilita a konkurence nemohou být hodnotami, které stojí nad vším ostatním, stejně jako by nad vším ostatním neměly stát ani pojmy náboženství, národ nebo tradice. Evropa musí stavět svou prosperitu na svobodě a konkurenci, ale musíme také pečovat o náš kontinent a naše země tím, že zaujmeme rozumný a vyvážený postoj ke svobodě a konkurenci. Je také důležité, abychom si zachovali svobodu projevu. Všichni ti lidé v Evropě, kteří jsou nyní skeptičtí vůči rozsáhlé pracovní imigraci, musí mít také možnost využívat svobodu projevu, kterou považujeme za samozřejmou.
V Reykjavícké deklaraci se dočteme, že evropské země musí usilovat o: „zajistit právo na SVOBODU VYJÁDŘOVÁNÍ, včetně akademické a umělecké svobody, na zastávání názorů a na přijímání a šíření informací a myšlenek, a to jak online, tak offline.“ Dříve mělo Švédsko téměř neomezenou pracovní imigraci. Byla to bývalá neoliberální vláda vedená premiérem Fredrikem Reinfeldtem v letech 2006-2014, která díky dohodě se Švédskou stranou životního prostředí otevřela možnost náboru nízko placených pracovních sil z celého světa. Lidé byli vykořisťováni, zvýšila se kriminalita na pracovišti, rozšířila se tzv. stínová společnost a pro lidi s nízkým vzděláním a nedostatkem zdrojů, kteří ve Švédsku již existovali, bylo ještě obtížnější získat práci. Nová vláda má nyní stanovit platovou hranici pro pracovní imigraci, která má být údajně na úrovni švédské průměrné mzdy, která se v současnosti pohybuje kolem 3 055 eur (35 000 korun) měsíčně, což znamená, že z pracovní imigrace zmizí nízkopříjmová pracovní místa. A právě díky tomu mohou liberálnější síly ve vládě nyní vítězoslavně prohlašovat, že Švédsko bude i nadále zemí imigrace, ale té správné. S vysoce kvalifikovanou imigrací je však spojeno několik problémů, které by měli zvážit všichni skuteční konzervativci, kteří se snaží zaujmout k této otázce vyvážený postoj. Zaprvé je zřejmé, že samotná myšlenka imigrace kvalifikovaných pracovních sil představuje riziko, že se na Západě ještě více podkope význam národů a nacionalismu. Národ není jen formální státní útvar. Obvykle je to také národ, kultura, historie, identita. Většina zemí zahrnuje tradiční menšiny – jako například Sámové ve Švédsku -, ale přesto máme tendenci spojovat například francouzskou kulturu s francouzským národem, italskou kulturu s Italy. Skutečný konzervativec miluje národní a kulturní rozmanitost. Oceňuje, že Evropa se skládá ze samostatných zemí a kultur. A nejde o to zastavit veškerou migraci do Evropy. To není možné a není to ani žádoucí. Ale pracovní imigrace, která nyní do Evropy přichází, bude vzhledem ke svému rozsahu dlouhodobě oslabovat naše národní kultury a naše národní zvláštnosti. A zde hodnoty jako otevřenost a konkurence nemohou stát nad všemi ostatními hodnotami. Sociální spravedlnost je zmíněna například v Reykjavícké deklaraci a může se stát, že bude obtížnější tuto spravedlnost udržet, pokud budeme mít příliš velkou mobilitu. Dalším důležitým aspektem je, že podstupujeme velká rizika v oblasti bezpečnostní politiky. Vzdělaní a vysoce kvalifikovaní Číňané a Indové, kteří přicházejí do Evropy, mohou zůstat politicky loajální ke svým domovským zemím. Čína i Indie se dnes počítají mezi země Brics, které se snaží vzdorovat západní hegemonii v oblasti myšlení a politické světové dominance. To platí samozřejmě především pro Čínu, ale také pro Indii. Indie bude pravděpodobně usilovat o významnější mezinárodní roli a může začít vyzývat evropské země na jejich domácí půdě, jak to již činí Čína. Mít miliony vzdělaných a znalých Číňanů a Indů na vyspělých pozicích v našich společnostech je potenciálně životu nebezpečné. A to musíme vzít v úvahu.
Alternativou k příchodu velkého množství vzdělaných pracovních sil je samozřejmě snaha o posílení vlastních dovedností. Vysoce kvalifikovaný švédský výzkum musí v co největší míře provádět Švédové. Švédové se musí zasazovat o švédské kompetence. Evropané se musí zasadit o evropskou kompetenci. Dovážet zahraniční kompetence znamená pracovat proti rozvoji našich vlastních kompetencí a z dlouhodobého hlediska je to čiré šílenství. Potřebujeme zde mnohem více rovnováhy a moudrosti. A ve Švédsku a v Evropě obecně musíme více mluvit o nevýhodách, které přináší příliš mnoho vysoce kvalifikované pracovní síly. Prosperitu můžeme budovat pomocí otevřenosti a konkurence bez volné pracovní invaze. Taková politika hrozí podkopáním dalších hodnot, které jsou nám Evropanům drahé a které je třeba rovněž respektovat. V životě potřebujeme regulovat vše. Dokonce i pracovní migraci.