Dokáže EU zvládnout dva konflikty – na Ukrajině a na Blízkém východě?

Evropská unie chce ukázat, že dokáže zvládnout dva vážné konflikty – na Ukrajině a na Blízkém východě – najednou, ale je téměř nemožné, alespoň v tuto chvíli, prokázat, že 27 vedoucích představitelů členských států dokáže mluvit jedním hlasem, pokud jde o současný složitý geopolitický kontext a palčivé otázky současnosti. Takový je zřejmě závěr podzimního summitu v Bruselu, který měl na programu vývoj blízkovýchodního konfliktu, ale také „strategickou“ diskusi o migraci v Evropské unii.

Právo Izraele na obranu proti krutým útokům Hamásu a poskytování humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu pásma Gazy na jedné straně a pokračování vojenské podpory Ukrajině ve slíbeném tempu na straně druhé jsou dvě otázky, které rozdělují Evropu. Je tu však také otázka migrace a podráždění některých členských států, které si stěžují na nedostatek konkrétních opatření, jež by zabránila nové vlně nelegálních přistěhovalců, podobné té z roku 2015, v souvislosti s napětím na Blízkém východě.

Kromě politického aspektu je to i cena, kterou blok EU platí za válku na Ukrajině, a která mu dělá díru do kapsy, zejména proto, že by si rád udržel status předního dárce při poskytování humanitární podpory palestinskému obyvatelstvu. V této souvislosti musí vedoucí představitelé EU jednat také o penězích. V současné době je k dispozici dalších 66 miliard eur na řadu priorit, včetně pokrytí rostoucích úrokových nákladů na dluh EU. Z této částky by 20 miliard eur tvořila vojenská pomoc Ukrajině, o kterou šéf diplomacie EU Josep Borrell požádal vedoucí představitele EU na říjnovém zasedání Evropské rady, a která by doplnila již dříve projednávanou dodatečnou pomoc ve výši 50 miliard eur. Tento fond v hodnotě 20 miliard eur je novým jablkem sváru nejen proto, že někteří evropští představitelé přišli s myšlenkou pozastavit vojenskou a ekonomickou podporu Ukrajině, ale také proto, že některé země – zejména Francie – by raději tyto peníze věnovaly evropským dodavatelům obranných zařízení a menší východoevropské země, které jsou geograficky blízko Ruské federace, zejména Lotyšsko, Litva a Estonsko, chtějí nakupovat zbraně za nižší cenu, které mohou být dodány ze skladových zásob (v tom smyslu, že na jejich výrobu není potřeba žádná doba) z Jižní Koreje, Spojených států a Turecka.

To, že Evropská unie chce ukázat, že dokáže zvládat oba konflikty současně, potvrzuje i prohlášení samotného předsedy Rady EU Charlese Michela, který na závěr bruselského summitu zdůraznil, že situace na Blízkém východě neodvádí pozornost od hrozby, kterou pro EU představuje Rusko.

Německo v posledních týdnech ústy německého kancléře Olafa Scholze opakovaně ujišťovalo Ukrajinu, že „neoslabí svou podporu“, a zároveň bylo nejhlasitější evropskou zemí, která se – zpočátku bezvýhradně – přihlásila k podpoře Izraele. Za závěry bruselského summitu, v nichž EU potvrdila „právo Izraele na obranu“ a potřebu „humanitárních pauz“, se tak zřejmě skrývají ostré spory mezi zeměmi, které upřednostňují podporu Izraele v jeho „obraně proti terorismu“, a těmi, které kladou na první místo potřebu „příměří“.

Podle článku v listu Le Temps, z něhož cituje server euractiv.ro, je myšlenka humanitárního „příměří“ populární ve Francii, Belgii a dokonce i ve Španělsku, ale odmítá ji Německo, které ji považuje za odporující právu Izraele na obranu. Německo bylo navíc kritizováno za svou podporu Izraele, která byla původně bezpodmínečně vázána na dodržování mezinárodního práva. A návštěva šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové v Izraeli napětí mezi oběma stranami jen prohloubila.

Jisté je, že pokud si chce EU udržet svou důvěryhodnost na Blízkém východě a být schopna jednat tak, aby zabránila eskalaci situace v regionu, která by pro ni mohla mít zničující důsledky, musí si udržet svou pozici největšího světového dárce humanitární pomoci palestinskému obyvatelstvu, z níž může vyvíjet tlak na strany zapojené do konfliktu, uvádí se v článku.

Viktor Orbán: kdo podporuje migraci, podporuje terorismus

Existují státy, které se ostře staví proti politice přidělování dalších peněz na válku na Ukrajině, což by podle jejich představitelů znamenalo vybírání dalších peněz od členů bloku EU. Maďarský premiér Viktor Orbán prohlásil, že Budapešť neposkytne Ukrajině další peníze na základě návrhů, které „postrádají rozumné technické a politické argumenty“. V Bruselu zdůraznil, že princip „dávat více peněz nebude fungovat, odmítneme ho“, a zároveň prohlásil, že Maďarsko má mírový plán, a proto chce udržet všechny komunikační kanály s Ruskem otevřené v naději, že bude přijat. Na znamení toho, že udržuje všechny komunikační kanály s oběma stranami otevřené, si Orbán při setkání s Vladimirem Putinem na ekonomickém summitu v Pekingu přátelsky potřásl rukou s moskevským vůdcem, o čemž se znepokojením informoval mezinárodní tisk. Orbánův postoj k přidělování dalších peněz z rozpočtu EU je stejný i v otázce migrace. Viktor Orbán na bruselském summitu prohlásil, že Maďarsko nepodporuje migraci, a vyjádřil naději, že EU uzná, že mezi terorismem a migrací existuje jasná souvislost. Svůj postoj podpořil slovy, že každý, kdo podporuje migraci, podporuje terorismus.

Přidělení nové rozpočtové podpory Ukrajině na příští roky zpochybnil nejen Viktor Orbán, ale i nový slovenský premiér Robert Fico. Zastavení vojenské podpory Ukrajině, nezávislá zahraniční politika a agresivní opatření proti migraci byly hlavními tématy kampaně populisty Roberta Fica, který byl nedávno zvolen do čtvrtého funkčního období v čele Bratislavy. Stejně jako jeho maďarský protějšek, který odsoudil „válku“ na srbských hranicích proti migraci, do níž maďarská policie vrhla všechny své zbraně, i Fico slíbil masivní nasazení pohraničních policejních sil na hranicích s Maďarskem, aby zabránil vstupu teroristů do země.

Riziko nových vln migrantů, které hrozí „oblehnout“ Evropu, zejména ve Středozemním moři, vyžaduje naléhavá opatření, včetně ucelených společných rozhodnutí o regulaci a prosazování azylu.

Zatímco nesouhlasné hlasy vedoucích představitelů EU v otázce migrace a zejména přidělování finančních prostředků na provádění dalších opatření v oblasti migrace jsou stále hlasitější, řecký ministr pro migraci Dimitris Kairidis nedávno vyzval k solidaritě v rámci EU v této otázce. To přichází v době, kdy během migrační krize v roce 2015 čelila EU přílivu více než jednoho milionu lidí, převážně syrských uprchlíků, kteří do Řecka přišli přes Turecko. Vyzvala k větší ostražitosti a lepší ochraně hranic, ale také k deportacím těch, jejichž žádosti byly dnes zamítnuty. Kairidis uvedl, že v souvislosti se zvýšenými bezpečnostními obavami na Blízkém východě stojí Řecko v čele debaty Evropské unie o vysokém počtu vyhošťovaných a vracených migrantů.

„Máme tu nepřijatelnou situaci, kdy bez ohledu na to, zda je vaše žádost schválena nebo zamítnuta, můžete zůstat v Evropě,“ řekl Kairidis s odkazem na útok ozbrojeného Tunisana v Bruselu. Tunisan, který žil nelegálně v Belgii, údajně přicestoval do Evropské unie přes italský ostrov Lampedusa v roce 2011 a žádal o politický azyl, ale byl odmítnut.

„Vydáváme spoustu peněz a prostředků na posuzování těchto žádostí… ale nakonec je to všechno výsměch,“ dodal a vyzval ke společnému evropskému mechanismu pro vracení migrantů.