Donald Trump a „revoluce zdravého rozumu“

Vrací se do západní politiky zdravý rozum? Donald Trump ve svém inauguračním projevu prohlásil, že Spojené státy nyní zažijí „revoluci zdravého rozumu“. Toto prohlášení zaznělo krátce předtím, než Trump vstoupil do tématu migrace. Nová administrativa, vysvětlil Trump, hodlá získat úplnou kontrolu nad hranicí s Mexikem. Nelegální migrace musí být zastavena a zločinecké zahraniční gangy budou napříště považovány za vojenské nepřátele a jako proti takovým proti nim bude bojováno. Tomu zřejmě Trump říkal zdravý rozum. A je snadné s ním souhlasit. Není to nic jiného než zdravý rozum, že národ kontroluje své hranice a bojuje proti zahraničním zločincům. Skuteční konzervativní politici o důležitosti zdravého rozumu hovoří již dlouho. Mnoho voličů, kteří nechápou, proč bychom měli zpochybňovat existenci dvou pohlaví nebo proč bychom měli povolit neomezenou masovou imigraci, také volalo po větší míře zdravého rozumu v politice. Anglický výraz „common sense“ naznačuje, že máme co do činění s výkladem světa, který lidé mezi sebou sdílejí. Zdravý rozum je jako společná mysl, kterou spolu sdílíme, souhrn všech našich vzpomínek a zkušeností. Francouzský výraz „le bon sens“, dobrý rozum, naznačuje, že máme co do činění s osvědčeným a funkčním způsobem chápání světa. Němci říkají „gesunder Menschenverstand“, což naznačuje, že zdravý rozum považují za zdravou, a tedy prospěšnou mysl. Z ideologického hlediska lze zdravý rozum vnímat jako historicky ověřenou racionalitu. Používat zdravý rozum znamená spoléhat se na nahromaděné zkušenosti vlastní kultury. Znamená to však také spoléhat se na rozumnost, umírněnost a rozlišování. Zdravý rozum se nenechá zlákat sliby jakéhokoli království štěstí. Nevěří ve velké revoluce. Nevěří ani v jednorozměrnost. Zdravý rozum nám říká, že žádné náboženství ani ideologie nemají ve všem pravdu, ale že se náboženství a ideologie také nemůžeme zbavit. Zdravý rozum je pragmatický, je kritický, je inteligentní, ale je také kritický k přílišnému množství kritiky a inteligence. Rozum, ale také skepse. Jednoduše proto, že je rozumné být skeptický k rozumu. Proč se tedy zdravý rozum vrací na širokou frontu západní politiky? Proč je znamením doby, že prezident Trump mluví o „revoluci zdravého rozumu“? Pravděpodobně proto, že posledních třicet let jsme měli za vůdčí světlo západní politiky cokoli jiného než zdravý rozum. Liberalismus a socialismus mají společné to, že oba vznikly jako intelektuálně koncipované reakce na tradicionalismus a konzervatismus. Někdy se říká, že konzervatismus jako první zformoval Edmond Burke jako reakci na Francouzskou revoluci. Zde však hovoříme o sebeuvědomělém konzervatismu, který působí proti vývoji směrem k modernímu světu a zpomaluje jej. Před ¹⁸. stoletím bylo to, co nazýváme konzervatismem, tak samozřejmým vodítkem v našich společnostech, že jej nebylo třeba pojmenovávat.

A když dnes mluvíme o předrevolučním konzervatismu, je lepší používat termín tradicionalismus než konzervatismus. V tradicionalistickém světě bylo mnoho toho, co dnešní konzervativní Evropané nechtějí zpět. Samozřejmě přijímáme pokrok dosažený směrem k demokracii, lidským právům, prosperitě a spolupráci. Je však faktem, že liberální a marxistické síly v posledních třiceti letech zašly ve své snaze o modernizaci a zlepšení světa příliš daleko. Všechny nespravedlnosti, rozdíly a hierarchie měly být zastaveny a očekávalo se dosažení utopických států naprosté rovnosti a naprosté otevřenosti. Je proto logické, že konzervativní myšlení, které se nyní vrací na politickou scénu, s sebou přináší i zdravý rozum. Potřebujeme více tradice a nashromážděných zkušeností z evropské a západní politiky. A potřebujeme méně utopických sociálních experimentů inspirovaných marxistickými a liberálními stolními produkty. Bylo by velmi vítané, kdyby i v Evropě došlo k revoluci zdravého rozumu.