Subscribe
Kromě ztrát na životech a finančních nákladů války mezi Ruskem a Ukrajinou je třeba zmínit také dopady, které má válečná technika (tanky, letadla, obrněná vozidla) a neustálé bombardování v různých oblastech konfliktu na životní prostředí. Kromě bezprostředních lokálních dopadů na ekosystém v „horkých“ oblastech války a jejich bezprostřední blízkosti vedou tyto akce ke znečištění povrchových vod a nekontrolovanému nárůstu dlouhodobých emisí uhlíku. Ochránci životního prostředí by mohli říci, že tento zbytečný konflikt v současnosti produkuje astronomické množství skleníkových emisí uhlíku, a otázkou je, jak moc je tento konflikt nákladný pro životní prostředí.
V rámci programu Green Deal se Evropa chce do roku 2050 stát prvním „zeleným“, tj. uhlíkově neutrálním kontinentem. Legitimní otázkou je, zda lze na starém kontinentu dosáhnout cíle Evropské komise v oblasti klimatické neutrality, který je v nedohlednu.
Kromě otázky, kolik stojí válka, je třeba se také ptát, kolik (co) nás stojí?
Jen v prvním roce konfliktu dosáhly náklady na škody na životním prostředí způsobené na území Ukrajiny nejméně 51 miliard dolarů. Vezmeme-li v úvahu, že ve druhém roce konfliktu se zintenzivnilo ruské bombardování různých částí Ukrajiny, můžeme bez váhání říci, že za dva roky války negativní dopady na životní prostředí snadno přesáhly 100 miliard eur.
Tyto údaje poskytla Národní banka Ukrajiny (EkoZagroza) a rozdělení škod způsobených rusko-ukrajinským konfliktem je následující: USD na znečištění ovzduší, 23,1 miliardy USD na odpadech, 1,6 miliardy USD na kontaminovaných vodních zdrojích a 0,3 miliardy USD na znečištění půdy. Vzhledem k tomu, že Ukrajina je státem, jehož zemědělská produkce je životně důležitá pro ekonomiku mnoha států, lze očekávat, že na dekontaminaci půdy bude zapotřebí obrovské množství peněz. Pokud jde o uhlíkovou stopu, v prvním roce války by podle studie Lennarda de Klerka, odborníka na uhlíkové účetnictví, celkové emise uhlíku činily 155 milionů tun a za dva roky konfliktu asi 300 tun.
Hodnoty sledované ve studii Lennarda de Klerka jsou srovnatelné s ročními emisemi uhlíku členského státu EU Nizozemska, ale před válkou činily emise uhlíku na Ukrajině 220 milionů tun. Pokles těchto emisí může souviset s tím, že průmyslová činnost v zemi byla v tomto období výrazně omezena nebo dokonce téměř úplně zastavena. Na druhou stranu se emise uhlíku snížily také v důsledku toho, že přibližně 18 % ukrajinské populace emigrovalo do jiných zemí, přičemž hlavní destinací byly země Evropské unie. Z tohoto pohledu lze říci, že část ukrajinských emisí uhlíku byla přenesena do jiných zemí.
Po válce i přírodní katastrofě se většina zdrojů, a tedy i většina emisí uhlíku, spotřebuje na obnovu zničených domů a infrastruktury. Podíl emisí uhlíku na rekonstrukci civilní infrastruktury činí 50 %. Podle zprávy organizace Climate Focus překvapivě méně než 10 % celkových emisí uhlíku (toto procento zahrnuje palivo pro letadla a tanky a všechny odpálené granáty a bomby) vyprodukovala samotná válečná technika. Podle téže zprávy připadá téměř čtvrtina všech emisí uhlíku na lesní požáry. Významný podíl na znečištění mají také úniky metanu z plynovodu Nord Stream (15 %), jejichž původci dosud nebyli identifikováni. Celá tato tragédie má však i světlou stránku v oblasti životního prostředí.
15 % celkových emisí uhlíku v prvním roce války bylo způsobeno sabotáží plynovodu Nord Stream.
Pro ty, kteří neznají Nord Stream, se jedná o projekt energetické infrastruktury sestávající ze dvou podmořských plynovodů přes Baltské moře, které přímo spojují Rusko s Německem. Cílem projektu bylo dodávat ruský zemní plyn přímo do Evropy a vyhnout se tak tranzitu (a tedy i souvisejícím poplatkům) přes zprostředkující země. Nord Stream 1 byl dokončen a začal dodávat zemní plyn v roce 2011 s kapacitou přibližně 55 miliard metrů krychlových plynu ročně. Nord Stream 2 byl navržen tak, aby přidal dalších 55 miliard metrů krychlových a zdvojnásobil tak celkovou kapacitu. Projekt Nord Stream je předmětem debat a kontroverzí, a to jak politických, tak energetických. Někteří tvrdí, že pro Evropu představuje bezpečný a efektivní zdroj zemního plynu, zatímco jiní se obávají, že by mohl posílit závislost Evropy na ruském plynu a mít geopolitické důsledky. Názory členských států EU na tento projekt se liší. Některé země, jako například Německo, se domnívají, že Nord Stream by přispěl k energetické bezpečnosti, zatímco jiné, včetně některých východoevropských zemí, se domnívají, že by narušil energetickou solidaritu v rámci EU. Projekt Nord Stream 2 se stal předmětem sankcí a kritiky ze strany zemí a organizací, které jsou proti němu. Spojené státy a další země vyjádřily znepokojení nad zvýšenou závislostí Evropy na ruském plynu a zavedly proti projektu sankce na roky 2020 a 2021.
Vzhledem k tomu, že Rusko zastavilo dodávky plynu do většiny evropských zemí a ceny energií se přehnaně zvýšily (v některých zemích až o 700 %), bylo nutné změnit plán zajištění zdrojů energie. Ačkoli se zpočátku někteří obávali nutnosti znovuotevření uhelných dolů a jejich vysoké úrovně znečištění, celkově se emise uhlíku ve většině evropských zemí během tohoto období snížily. To bylo umožněno především nižší spotřebou energie díky snížení plýtvání energií, ale také realizací projektů, které zajistily ekologičtější zdroje energie.
Kolik vzduchu vyčistí jeden hektar lesa?
Přesný údaj o tom, kolik vzduchu dokáže vyčistit hektar lesa, neexistuje, protože závisí na několika faktorech. Mezi faktory, které ovlivňují množství vzduchu čištěného vegetací, patří: typ lesa, druh stromu, klima a další místní faktory. Obecně jsou však lesy známé svou schopností absorbovat oxid uhličitý a uvolňovat kyslík při fotosyntéze. Průměrný strom vyprodukuje asi 20 kilogramů kyslíku ročně. Proto by les s vyšší hustotou stromů na hektar mohl významně přispět k produkci kyslíku. Kromě toho hrají lesy důležitou roli při pohlcování uhlíku, čímž přispívají ke snižování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře. Je důležité si uvědomit, že konkrétní dopady se mohou lišit a že je třeba pokračovat ve výzkumu, aby bylo možné lépe porozumět těmto procesům a vyvinout účinné strategie pro ochranu a obnovu lesa.
Chceme Ukrajinu v zelené Evropě?
Po skončení války se Ukrajina jistě pokusí dosáhnout všech potřebných cílů členství v EU. Jedním z problémů bude jistě splnění norem a indexů znečištění, které jsou v souladu s paktem o ekologické úspoře, který většina zemí EU dodržuje s maximální posvátností. Určení hlavních znečišťovatelů na Ukrajině může zahrnovat různé zdroje a průmyslová odvětví. Mezi hlavní zdroje znečištění na Ukrajině patří: hutnictví, energetika, zemědělství, odpadové hospodářství, doprava.
Je zcela zřejmé, že Ukrajina má rozvinutý metalurgický průmysl, zejména v regionech, jako je Donbas. Výroba oceli a kovů významně přispívá k emisím skleníkových plynů a znečištění ovzduší a ukrajinský energetický průmysl je také vysoce závislý na fosilních zdrojích energie, jako je uhlí a zemní plyn. Uhelné elektrárny vypouštějí značné množství skleníkových plynů. Dalším problémem pro splnění přístupových ukazatelů je nadměrné používání hnojiv a pesticidů v ukrajinském zemědělství, které může vést ke znečištění půdy a vody. Otázky nakládání s odpady budou v souvislosti s přistoupením Ukrajiny k EU velmi diskutovaným tématem. Nekontrolované skládky a nesprávné nakládání s průmyslovým odpadem jsou rovněž znečišťujícími faktory, takže bychom neměli zapomínat na pokuty, které některé členské státy platí za nedodržování podmínek ochrany životního prostředí a včasné neuzavírání nevyhovujících skládek odpadu.
Ukrajina má v současné době status kandidátské země. Ukrajina podala žádost o členství v EU 28. února 2022 a 23. června 2022 jí Evropská rada udělila status kandidátské země.