Důsledky debaty Biden-Trump

Debata Biden-Trump ve čtvrtek 27. června 2024 odhalila to, co říkám už dlouho, že Joe Biden je duševně i fyzicky nezpůsobilý být prezidentem Spojených států. To se však ukázalo nejen americkým voličům, ale také nepřátelům svobodného světa – vlkům číhajícím v temných uličkách světa, Si v Číně, Putinovi v Rusku, Chamejnímu v Íránu a mladému Kimovi v Severní Koreji. Je docela dobře možné, že to budou považovat za příležitost, Putin k posílení své invaze na Ukrajinu, Si k obsazení Tchaj-wanu, Chamejní k útoku na Izrael a mladý Kim ke zlobení svými raketami. Tohle dělají diktátoři. Pokud vidí slabinu nebo nedostatek odhodlání, jednají. Biden v debatě rozhodně ukázal, že Spojené státy nemají žádného vůdce.

Výpočty a přehmaty diktátorů

Diktátoři často riskují a někdy nedostanou to, co chtějí, poté, co se překonají. Hitler v roce 1936 porušil Versailleskou smlouvu a vyslal německou armádu do Porýní. Nic se nestalo. Znovu porušil smlouvu tím, že přezbrojil. Nic se nestalo. Se souhlasem Velké Británie a Francie zabral v roce 1938 Sudety, obývané převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Brzy ovládl zbytek Československa. Nic se nestalo. Ten pak v roce 1939 napadl Polsko a nakonec Velká Británie a Francie k Hitlerovu velkému zklamání reagovaly a vyhlásily Německu válku. Myslel si, že mu to projde, stejně jako jeho předchozí úspěšné hazardní hry.

Podobně Putin v roce 2008 napadl Gruzii a zabral některá území. Nic se nestalo. V roce 2014 napadl Ukrajinu a zmocnil se Krymu a území na východní Ukrajině. Nic (významného) se nestalo. Putin si následně v roce 2021 myslel, že by mohl znovu napadnout Ukrajinu, aby jí zabránil v připojení k Západu, ale nyní se mu postavil na odpor a do NATO okamžitě vstoupily dvě země s dobře vybavenými a vycvičenými vojenskými silami, Švédsko a Finsko. Putin se mylně domníval, že mu to projde. Stejně tak zjevně bezradná americká zpravodajská komunita, když Spojené státy na začátku invaze urychleně nabídly ukrajinskému vůdci Zelenskému azyl.

Řešení války na Ukrajině

Debata mezi Bidenem a Trumpem odhalila neuvěřitelnou slabost vedení svobodného světa. V měsících před prezidentskými volbami ve Spojených státech hrozí jasné a aktuální nebezpečí. Doufejme, že lidé kolem Bidena, a jak se zdá, i lidé, kteří ho ovládají, budou jednat rozhodně, ale opatrně, aby tomuto nebezpečí zabránili. Spojené státy ovládají zdaleka nejmocnější vojenskou sílu na světě. Evropští a asijští lídři se však také musí postavit na nohy. Válka na Ukrajině musí skončit a bohužel neskončí tím, že bude Rusko definitivně poraženo. Proto je třeba nalézt řešení, které bude přijatelné pro Rusko i Ukrajinu. Musí dojít k příměří a k rozdělení sporných území na mnoho volebních zón, kde by voliči ve svobodných volbách pod mezinárodním dohledem rozhodli, zda jejich zóna bude patřit Ukrajině nebo Rusku.

Takto Dánsko a Německo vyřešily spor o Šlesvicko v roce 1920. Region byl rozdělen do tří hlasovacích zón. Nejsevernější zóna hlasovala pro Dánsko, střední zóna pro Německo a v nejjižnější zóně bylo považováno za zbytečné konat volby, protože bylo zřejmé, že obyvatelé budou v drtivé většině hlasovat pro Německo. Hranice mezi oběma zeměmi byla proto mírovou cestou posunuta na jih.

Evropa musí přispět

Evropští představitelé si také musí uvědomit, že musí méně utrácet za sociální dávky (s rostoucí prosperitou jsou tyto dávky stále méně potřebné) a více za obranu. Nemohou očekávat, že Spojené státy ponesou většinu nákladů na obranu Evropy, jak tomu bylo doposud. Je třeba posílit spolupráci nad severním Atlantikem, v rámci NATO, ale musí to být spolupráce mezi zeměmi, z nichž každá přispívá svým dílem. Evropané musí dávat, a ne pouze přijímat. Výmluvně to popisuje jedna islandská vikingská báseň:

Šaty a zbraněmi se přátelé navzájem potěší,
tak se člověk osvědčil;
neboť přátelé vydrží nejdéle, je-li osud spravedlivý.
kteří dávají a znovu dávají.

Tchaj-wan je třeba bránit

Si by opět neměl mít možnost zmocnit se Tchaj-wanu, a to především proto, že by to byl spíše začátek procesu než jeho konec: znamenalo by to agresivnější Čínu, která by ohrožovala své sousedy. Obrana Tchaj-wanu musí být především úkolem samotných Tchajwanců, kteří by se mohli od Finů z roku 1940 hodně naučit o tom, jak účinně bránit malou zemi před invazí velké země. Jižní Korea a Japonsko a možná i Vietnam, Indie a Filipíny však mají velký zájem na tom, aby vlk nebyl nakrmen a běžel rychleji. V neposlední řadě se Spojené státy a jejich nejbližší spojenci, Velká Británie, Austrálie a Nový Zéland, musí vyrovnat se svou odpovědností v nové studené válce, kterou Xi zahájil v roce 2012. Musí se připravit na zmaření invaze nebo blokády Tchaj-wanu.

Vzhledem k mezinárodním důsledkům debaty mezi Bidenem a Trumpem a především k tomu, že si diktátoři uvědomují, jak slabé je vedení Spojených států, se musíme připravit na nejhorší, zatímco bychom měli doufat v nejlepší.