Dvacátá osmá „hvězda“ na evropské obloze

Bosna a Hercegovina na cestě ke vstupu do EU.

Byla by to dvacátá osmá „hvězda“ na evropském nebi.

Dne 21. března loňského roku přijala Evropská rada významné rozhodnutí. Schválili zahájení nezbytných postupů pro přijetí Bosny a Hercegoviny za členský stát Evropské unie. Toto rozhodnutí má velký význam z mnoha důvodů a vyvolalo diskuse v několika zásadních evropských zemích.

Některé evropské země, včetně Nizozemska, Dánska, Francie a Estonska, vyjádřily značné obavy ohledně provádění různých reforem. Podle internetových stránek Evropské rady jsou tyto země přesvědčeny, že nové ústavní a volební zákony jsou nezbytné k zajištění rovnosti a nediskriminace, posílení právního státu a boji proti korupci a organizovanému zločinu. Kromě toho tyto země zdůrazňují, že je důležité udržovat pozitivní geopolitické vztahy s Ruskem a Běloruskem a zároveň dodržovat lidská práva a svobodu tisku. Tyto otázky jsou velmi důležité a vyžadují pečlivou pozornost a zvážení.

Bosna a Hercegovina je země, která od svého vzniku v roce 1992, kdy došlo k rozpadu Jugoslávie, čelí mnoha výzvám. První roky její existence byly poznamenány brutálním konfliktem mezi třemi etnickými skupinami – Bosňáky, Chorvaty a Srby. Tento konflikt trval tři roky a teprve v roce 1995 byl díky zásahu OSN a NATO nakonec nastolen mír. V rámci mírových smluv byly do oblasti rozmístěny vojenské kontingenty, které měly zajistit udržení míru a stability. Bosna a Hercegovina se i dnes potýká s problémy, a proto je nezbytné vytvořit si komplexní představu o jejím složení a problémech, kterým čelí.

Po bosenském konfliktu bylo rozhodnuto o rozdělení země na tři samostatné oblasti. První oblast je známá jako Federace Bosny a Hercegoviny, která zahrnuje celý západní region a značnou část centrálního vnitrozemí. Tato oblast zahrnuje velká města, jako je Sarajevo a Tuzla. Druhou oblastí je Srbská republika Bosna a Hercegovina, která pokrývá sever a východ země, což odpovídá především srbským hranicím. A konečně okres Brčko na severovýchodě je malým regionem s vlastní správní autonomií.

Kromě autonomní oblasti Brčko byla Bosna a Hercegovina v roce 1995 rozdělena na dva celky – Federaci Bosny a Hercegoviny, která z velké části zastupuje bosňácké a chorvatské obyvatelstvo a pokrývá 51 % území státu, a Republiku srbskou, která zastupuje srbské obyvatelstvo a pokrývá 49 % území země. Každý z těchto subjektů má svůj vlastní systém správy, který zahrnuje řadu dohod mezi různými komunitami, aby bylo zajištěno spravedlivé zastoupení a správa.

V Bosně a Hercegovině vedle sebe žijí tři odlišné etnické skupiny s různým náboženským vyznáním – muslimští Bosňáci (50,7 % obyvatel), pravoslavní Srbové (30,7 %) a katoličtí Chorvati (15,2 %). Je důležité zdůraznit, že Bosna a Hercegovina se po vstupu do EU stane první evropskou zemí s muslimskou většinou.

Podobně složitý je i politický a institucionální rámec: prezidentskou funkci v podstatě zastává triumvirát, jehož tři členové jsou voleni ve všeobecných volbách, každý ze svého etnicko-náboženského společenství. V roce 2022 byli zvoleni Bosňák Denis Bećirović (SDP, S&D), Chorvat Željko Komšić (DF, pro-S&D) a Srb Željka Cvijanović (SNSD, ex pro-S&D).

Předsednictví a parlamentní systém Bosny a Hercegoviny je složitou a jedinečnou politickou strukturou. Zatímco mezi třemi členy předsednictví existuje ideologická kontinuita, parlamentní situace je složitější. V tomto případě je 42 poslanců zvoleno rovnoměrně, 28 v Bosensko-chorvatské federaci a 14 v Republice srbské. První stranou, která se odhlásila, je Strana demokratické akce (SDA), která je považována za stranu podporující politickou stranu. Se 17,23 % hlasů a 9 mandáty se SDA stala významnou politickou silou v regionu.

První místo však nestačilo k získání celostátní vlády, a to natolik, že většinu (poměrně slabou, čítající pouhých 23 křesel ze 42) mají SNSD a SDP v koalici s bosenskými „dvojčaty“ z chorvatského HDZ (PPE), konzervativci z Lidovců a spravedlnosti (NiP, NI) a liberály z Naší Strany (ALDE). V čele vlády stojí Borjana Krišto (HDZ, EPP), zástupkyně chorvatského obyvatelstva, která byla pravděpodobně vybrána, aby se „zavděčila“ katolíkům, vzhledem k tomu, že strana chorvatského člena předsednictva se tímto manévrem dostala do opozice. Je třeba zdůraznit, že Krišto je první ženou, která předsedá Radě Bosny a Hercegoviny, což je další známkou procesu obnovy v zemi.

Otevření Bosny a Hercegoviny Evropské unii bylo možné díky společnému úsilí skupiny národů ze střední a jižní Evropy. Mezi tyto země patří Rakousko, Chorvatsko, Česká republika, Řecko, Itálie, Slovensko a Slovinsko, které prostřednictvím svých ministrů pro evropské záležitosti společně napsaly společný dopis s cílem prosadit jednání. Rozhodnutí otevřít Bosnu a Hercegovinu Evropské unii přijala Giorgia Meloni (FdI, ECR) s velkým uspokojením. Věří, že tato událost vyšle jasný a jednoznačný signál celému západnímu Balkánu.

Bosna a Hercegovina je zemí, která má v balkánském regionu strategický význam. Její členství v EU by mělo dalekosáhlé důsledky pro politickou situaci v regionu. To by výrazně oslabilo vliv Srbska v oblasti a pomohlo by vyvážit rostoucí angažovanost Ruska na Balkáně. Cesta Bosny a Hercegoviny k členství v EU však není bez problémů.

Zaprvé by se země stala první zemí s muslimskou většinou, která by vstoupila do EU, což by vyžadovalo rozšíření volného pohybu na Bosňáky. To by nevyhnutelně vedlo ke kulturním změnám a úpravám, které by mohly být obtížně zvládnutelné. Za druhé, Bosna a Hercegovina čelí různým hospodářským a sociálním výzvám, které by bylo třeba vyřešit před jejím vstupem do EU. Země vykazuje nejvyšší příjmovou nerovnost v Evropě a její Giniho koeficient je důvodem ke znepokojení. Má také nízkou porodnost a vysokou míru nezaměstnanosti, která se pohybuje kolem 34 %. HDP na obyvatele je jen o málo vyšší než polovina HDP Bulharska, poslední země EU v tomto žebříčku.

Závěrem lze říci, že nedávné rozšíření Evropské unie o Bosnu a Hercegovinu má významné důsledky pro investiční potenciál v balkánském regionu.
Toto rozšíření představuje pro země v regionu jedinečnou příležitost, jak těžit z hospodářské a politické integrace EU. Proces rozšíření se však neobejde bez problémů. Etnické a náboženské rozdíly, správa hranic a vnitřní migrace jsou obzvláště složité otázky, které je třeba účinně řešit, aby se zajistil dlouhodobý úspěch tohoto rozšíření.

Jak jsme viděli, balkánský region má za sebou etnické a náboženské konflikty, které často vedly k politické nestabilitě a hospodářskému zaostávání. Proto je nezbytné tyto rozdíly řešit citlivě a inkluzivně. To bude vyžadovat značné úsilí ze strany EU i místních samospráv na podporu dialogu, porozumění a respektu mezi různými komunitami.

Správa hranic je dalším velkým problémem, který je třeba řešit, aby byla zajištěna úspěšná integrace Bosny a Hercegoviny do EU. Klíčovou otázkou, kterou je třeba zvážit, je také řízení vnitřní migrace v rámci Unie.

Rozšíření EU nakonec vždy přináší jak příležitosti, tak výzvy a úspěšné zvládnutí těchto výzev bude mít zásadní význam pro dlouhodobý úspěch tohoto rozšíření. Pečlivým plánováním, spoluprací a účinným prováděním politik a předpisů mohou EU a místní vlády zajistit, aby toto rozšíření vedlo k prosperujícímu, stabilnějšímu a integrovanějšímu regionu.