Subscribe
Návrat Donalda Trumpa do Bílého domu se stal skutečností a jeho prvních 90 dní v úřadu již přineslo několik významných politických změn. Mezi nejvýznamnější patří energetická politika jeho administrativy. Tyto politické změny se setkaly se směsicí skepse a opatrnosti ze strany evropských představitelů, což vyvolalo rychlé reakce tvůrců politik a zúčastněných stran v odvětví. Vznikla vášnivá debata o nejlepším přístupu k řešení Trumpovy obchodní politiky. Zatímco někteří zastávají pevný a konfrontační postoj, jiní dávají přednost diplomatičtějšímu přístupu, jehož cílem je udržet konstruktivní vztahy a ochránit evropské ekonomiky před možnými hospodářskými dopady. Obzvláště znepokojivá je energetická politika vzhledem ke svým globálním důsledkům. Spojené státy jako jeden z největších světových producentů emisí skleníkových plynů hrají klíčovou roli při dosahování mezinárodních cílů v oblasti klimatu. Evropská unie proto musí pozorně sledovat vývoj energetické politiky USA a přizpůsobit své strategie tak, aby dodržovala závazky v oblasti klimatu, které v posledních letech přijala. Předchozí Trumpova administrativa se vyznačovala snahou o zrušení environmentálních předpisů a zmírnění omezení těžby fosilních paliv. Očekává se, že tyto iniciativy budou pokračovat, nyní navíc s podporou Kongresu ovládaného republikány a konzervativně orientovaného Nejvyššího soudu. Ještě před Trumpovým návratem do úřadu Kongres přistoupil ke zmírnění norem kvality ovzduší a Nejvyšší soud omezil regulační pravomoci Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA). Tento vývoj signalizuje jasný odklon od federálních opatření v oblasti klimatu v USA, což vytváří další tlak na EU, aby převzala větší odpovědnost za řízení globálního úsilí o dekarbonizaci. Kromě toho představuje opětovný výskyt potenciálních uhlíkových daní na hranicích a dovozních cel významné výzvy pro obchodní a energetickou spolupráci v EU. EU se musí angažovat strategicky a udržet si vedoucí postavení, aniž by ohrozila své hospodářské zájmy. Ačkoli se mohou objevit výzvy, EU by měla být opatrná, aby neohrozila svou národní bezpečnost tím, že se přikloní k méně nepřátelskému přístupu ke klíčovým konkurentům, jako je Indie a Čína. Větší závislost na těchto aktérech by mohla vytvořit dlouhodobé závislosti a vystavit EU geopolitické zranitelnosti. Podcenění oživujících se Spojených států, které jsou odhodlány znovu posílit svůj vliv, by navíc mohlo poškodit strategickou autonomii Evropy. Navzdory těmto obavám existují oblasti, v nichž by se spolupráce mezi EU a USA mohla sladit. Například klasifikace jaderné energie jako ekologického zdroje energie podle evropských předpisů by mohla sloužit jako most pro spolupráci. Tím, že EU ukáže, že je možné spojit hospodářskou konkurenceschopnost s pokrokem v oblasti životního prostředí, má příležitost stát se modelem udržitelného rozvoje, který vyvažuje růst s opatřeními v oblasti klimatu. Spíše než aby EU vnímala Trumpovo předsednictví pouze jako výzvu, měla by se tohoto okamžiku chopit jako příležitosti k posílení své energetické strategie. Cílem by neměla být pouze reakce na vnější tlaky, ale upevnění pozice EU jako globálního lídra v oblasti udržitelné energetické politiky.
Současná geopolitická situace nabízí EU příležitost prosadit ambiciózní iniciativy, které zvýší její průmyslovou konkurenceschopnost a zároveň zajistí dlouhodobou energetickou udržitelnost. Ve světle Trumpova návratu k moci bude evropská jednota zásadnější než kdy jindy. Překonání vnitřních rozporů a podpora soudržnosti mezi členskými státy budou mít zásadní význam pro pokrok v úsilí o dekarbonizaci, posílení energetické bezpečnosti a postavení kontinentu jako odolného hráče ve stále roztříštěnějším globálním prostředí. Proaktivním přístupem může EU proměnit současnou nejistotu v katalyzátor růstu a inovací. Přijetí obnovitelných zdrojů energie, zvýšení energetické účinnosti a investice do technologického pokroku umožní Evropě vést přechod na nízkouhlíkové hospodářství a zároveň si zachovat hospodářskou bezpečnost a geopolitický vliv. V konečném důsledku musí Evropa zůstat neochvějně odhodlána plnit klimatické cíle a zároveň se vypořádat se složitostí americké politiky za Trumpovy vlády. To vyžaduje křehkou rovnováhu mezi pevným postojem ke svým environmentálním ambicím a podporou pragmatické spolupráce tam, kde se vzájemné zájmy shodují. Pokud se EU podaří této rovnováhy dosáhnout, posílí nejen své vedoucí postavení v otázkách klimatu, ale také svou ekonomickou odolnost v éře měnící se globální dynamiky.