EU musí bojovat proti antisemitským dezinformacím

Od referenda o brexitu a amerických prezidentských voleb v roce 2016 jsou dezinformace horkým tématem evropské politiky. Tvůrci politik napříč spektrem se obávají způsobu, jakým jsou sociální média schopna šířit nepravdivé informace, tj. „falešné zprávy“, které mohou manipulovat názory voličů na důležité politické otázky. Přesto je zřejmé, že v době, kdy dezinformace vyvolávají násilné nepokoje, při nichž dochází ke zraněním, smrti a ničení, Komise dosud mlčí. Kde je rozhořčení nad antisemitskými dezinformacemi, které se poslední dva týdny šíří jako požár sociálními i zpravodajskými médii?

Nejnovějším příkladem dezinformace je bombardování nemocnice, které údajně provedlo izraelské letectvo. Tento bombový útok údajně zabil až 500 lidí, což bylo založeno na zprávách palestinského ministerstva zdravotnictví, které je stejně jako všechny vládní úřady v Gaze pod kontrolou Hamásu. Na začátku se v příběhu objevila řada problémů, které by měly vyvolat otázky: Za prvé, nemocnice stále stojí. Výbuch zasáhl nedaleké parkoviště, ale na rozdíl od původních zpráv nemocnici nezničil. Za druhé, počet mrtvých byl oznámen během několika hodin po výbuchu, což je podezřelé, protože vykopávání lidí z trosek za účelem potvrzení počtu mrtvých je proces, který by za normálních okolností trval dny nebo týdny. Dlouhodobě zdokumentovaná historie špatně zkonstruovaných raket, které náhodně dopadají na vlastní území, by měla novináře a vlivné činitele rovněž přimět k zamyšlení.

Přijímání zpráv bojující strany v rámci pečlivého ověřování porušuje základní etiku médií, a přesto je v tomto konkrétním konfliktu považováno za přijatelné. V nejlepším případě by se mohlo jednat o chybnou snahu novinářů být „spravedliví“ a snažit se vykreslit obě strany jako stejně vinné ze zvěrstev. V horším případě odráží hluboce zakořeněnou antisemitskou představu, podle níž Židé nemají zájem o životy nežidovských „gójů“ a s radostí jim je berou, což je představa, která stála u zrodu středověkého mýtu o krvavé pomluvě.

Od hrůzných útoků ze 7. října se palestinští sympatizanti na sociálních sítích snaží propagovat názor, že Hamás se svými rukojmími zachází humánně, a používají k tomu videoklipy a fotografie, které Hamás vytvořil. Pravdou je, že Hamás dlouhodobě mučí a zabíjí svá rukojmí. To, že Hamás může využívat sociální média k budování Potěmkinovy vesnice, která je stejně zavádějící jako terezínský tábor, je pobuřující, stejně jako mlčení EU k tomuto tématu.

Když média začala pomalu couvat poté, co byla zveřejněna nezávislá geodata podporující izraelské tvrzení, že „bombardování“ bylo ve skutečnosti chybně odpálenou raketou, bylo už pozdě. Při nepokojích v Berlíně, které „bombardování“ vyvolalo, byly synagogy napadeny zápalnými lahvemi. Při zatýkání více než 170 výtržníků bylo zraněno 65 policistů. K podobným nepokojům a antisemitským demonstracím vyvolaným touto dezinformací došlo v mnoha západoevropských zemích, nemluvě o rozsáhlých útocích na izraelská a americká velvyslanectví na Blízkém východě. Židovští studenti na Západě nyní hlásí, že se ve svých kampusech necítí bezpečně poté, co hlavní studentské organizace vydaly prohlášení, v němž podpořily útoky ze 7. října. Zdá se, že EU si vypěstovala jakýsi druh tunelového vidění: Zatímco vyvíjí velké úsilí v boji proti tradičnímu antisemitismu, který se vyskytuje v okrajových krajně pravicových hnutích, je naprosto slepá vůči rostoucímu antisemitismu mezi etnickými menšinami a mezi našimi vlastními evropskými studenty.

Někdo by mohl odpovědět, že tyto demonstrace a nepokoje jsou sice možná nešťastným projevem loajality mezi muslimy, kteří přirozeně cítí solidaritu se svými souvěrci trpícími v Gaze. Pokud tomu tak je, je třeba se ptát, proč se před čínskými velvyslanectvími nekonají žádné muslimské nepokoje nebo rozsáhlé protesty, přestože Čína provádí genocidu své (muslimské) ujgurské menšiny. Mahmúd Abbás, vůdce palestinské samosprávy na Západním břehu Jordánu, výslovně podpořil čínské zacházení s Ujgury, zatímco ostatní muslimské země k tomuto tématu většinou mlčí.

Stejně jako po Křišťálové noci se i nyní hrůzný útok na židovský národ nesetkává se soucitem, ale s obviněním, že Židé sami nesou vinu, protože útočníky nějakým způsobem vyprovokovali. Tehdy stejně jako dnes nemají tito útočníci žádné oprávnění: Podle všech měřítek neslouží odpalování raket Hamásem žádnému vojenskému účelu, protože jeho relativně primitivní rakety nemohou izraelské obranné síly nijak ohromit a nikdy nepřinutí Izrael, aby se vzdal své země. Jediné, čeho rakety dosahují, je zhoršení situace obyčejných Palestinců. Přesto protiizraelští odborníci tváří v tvář této skutečnosti tvrdí, že od Hamásu nelze oček ávat, že za těchto okolností přestane odpalovat rakety. Podle vyprávění těchto odborníků Hamás a Palestinci obecně naprosto postrádají schopnost jednat a nelze od nich očekávat, že budou jednat klidně a racionálně, že budou uvažovat v dlouhodobém horizontu nebo že dokonce zváží příměří a propuštění rukojmích, aby zajistili humanitární pomoc, kterou jejich vlastní lidé zoufale potřebují. Ironií je, že v pozadí tohoto levicového světonázoru není jen antisemitismus, ale také hluboce rasistický pohled na Palestince a Araby obecně, protože je prostě nemožné upřít člověku nebo skupině jejich schopnost jednat, aniž by se jim zároveň upírala jejich lidskost.

Nezúčastněná osoba může nabýt dojmu, že Komise se o dezinformace stará pouze tehdy, když ohrožují její vlastní politické zájmy, jako například v případě referenda o brexitu. Je na Komisi, aby dokázala, že tomu tak není, aby se postavila odpovědným médiím a potírala antisemitismus na sociálních sítích.

Lars Patrick Berg, poslanec Evropského parlamentu za ECR