Subscribe
Těžba ropy v Evropské unii v posledních desetiletích dramaticky klesá a závislost na dovozu ropy a ropných produktů dosáhla v roce 2022 historického maxima. EU dokáže vytěžit pouze méně než 3 % své potřeby ropy. Na druhou stranu, stejná 3 % ji řadí na poslední místo v žebříčku největších světových producentů ropy. V posledních dvou desetiletích klesla kapacita těžby ropy v EU na přibližně 50 % v důsledku přísných právních předpisů v oblasti životního prostředí a přechodu na zemní plyn.
V rámci EU se největší producenti ropy liší od největších dodavatelů ropných produktů. V první kategorii producentů ropy je Rumunsko na třetím místě, ale ve druhé kategorii je daleko vzadu, na konci žebříčku. Podle odborníků je problémem Rumunska nedostatečná rafinérská kapacita, v níž Rumunsko v posledních desetiletích značně zaostávalo. Od doby svého největšího rozkvětu na konci 19. století až do 30. let 20. století, kdy byla díky vlastní produkci pátým největším vývozcem ropy na světě, prošla obrovskými ztrátami za druhé světové války způsobenými německou okupací a oživením ropného průmyslu v letech komunismu, kdy se masivně investovalo do budování rafinérských kapacit. Rumunsko dnes stále těží pouze 3 miliony tun ropy a má méně než polovinu rafinerií z dob komunismu.
Itálie, jeden z největších producentů ropy v Evropě.
Podle nedávno zveřejněných údajů Eurostatu za rok 2022 je největším evropským producentem ropy Itálie s 4,5 milionu tun, následuje Dánsko – 3,2 milionu tun a hned za ním Rumunsko – 3 miliony tun. Pokud jde o ropné produkty – včetně benzinu a nafty, ale také rozpouštědel pro chemický průmysl -, na prvním místě je Německo, které zpracovalo téměř 100 milionů tun. Na druhém místě je Itálie se 74,6 milionu tun ropného ekvivalentu. Následuje Španělsko s 63,4 milionu tun a Nizozemsko s 59,6 milionu tun. Rumunsko je v druhé části žebříčku, který zahrnuje země produkující méně než 20 milionů tun ropných produktů.
Podle údajů Eurostatu sice ceny ropy od vypuknutí války na Ukrajině vzrostly, ale produkce ropy v EU nadále klesala a hodnota dovozu prudce vzrostla. V porovnání s rokem 2021 se produkce ropy v EU v roce 2022 sníží o 7,4 % na historické minimum 16,3 milionu tun. Zároveň dovoz dosáhl nového historického maxima 97,7 %, když před rokem prudce klesl na 91,6 % a dosáhl tak tříletého minima. Těžba ropy v EU klesá od roku 2004, kdy dosáhla vrcholu přes 40 milionů tun. V procentech to znamená pokles o 60 % za 20 let. Podle údajů Energy Institute 2022, které zpracoval Visual Capitalist, je příčin tohoto poklesu několik, včetně přísnějších ekologických předpisů přijatých na úrovni EU a přechodu k převážnému využívání zemního plynu. Zatímco produkce ropy klesá, u ropných produktů z evropských rafinérií tomu tak není. V roce 2022 bylo v rafineriích EU zpracováno 544,3 milionu tun ropného ekvivalentu, což je o 4,5 % více než v roce 2021. V roce 2022 EU dovezla 479,6 milionu tun ropy. Členské státy však také nakupovaly ropné produkty. Nejvíce se dováželo z Ruska – 88,4 milionu tun, Norska – 54,1 milionu tun, USA – 48,3 milionu tun, Iráku – 37,2 milionu tun a Kazachstánu – 36,6 milionu tun.
USA, jedna pětina celkové světové nabídky ropy
Podle Energetického institutu nelze tento trend poklesu těžby ropy pozorovat u hlavních světových producentů. USA, které jsou největším producentem ropy, v roce 2018 těžily rekordních 18 milionů barelů denně (což odpovídá 2,6 milionu tun) v roce 2022. S tímto množstvím tvoří USA přibližně pětinu celkových světových zásob ropy. Za USA následuje Saúdská Arábie s 12 miliony barelů denně a na třetím místě je Rusko s 11 miliony barelů denně. Spolu s Kanadou, která těží 5,6 milionu barelů denně, a Irákem, který těží 4,5 milionu barelů denně, dodává pět největších hráčů na světovém trhu s ropou více než polovinu celkové světové poptávky. Spojené arabské emiráty, Írán, Brazílie, Kuvajt a Čína dodávají dalších více než 20 % světové poptávky po ropě. Celosvětová produkce těchto 10 tržních gigantů vzrostla v roce 2022 o 4,2 % ve srovnání s rokem 2021.
Dovoz ropy do Rumunska se zvýší
Podle údajů Evropského statistického institutu se očekává, že produkce ropy v Rumunsku v roce 2022 klesne o 6 % ve srovnání s předchozím rokem. Klesající trend v těžbě zmiňuje i Národní komise pro strategii a prognózy v Bukurešti, která dále odhaduje pokles rumunské těžby ropy v letech 2023-2026 v průměru o 2,2 % ročně v důsledku přirozeného úbytku ložisek a nerozvíjení těžebních kapacit. Odborníci z Bukurešti zároveň tvrdí, že dovoz ropy se ve stejném období zvýší v průměru o 4,1 %.
Toto procento se zdá být nevěrohodné, uvážíme-li, že dovoz ropy do Rumunska v roce 2022 vzrostl o 27 % ve srovnání s předchozím rokem. Celkové množství dovezené ropy činilo 8,9 milionu tun, což je prakticky trojnásobek produkce. Po vypuknutí války na Ukrajině a embargu na ruskou ropu, která je jedním z nejdůležitějších zdrojů dovozu ropy a ropných produktů do Rumunska, pochází surovina pro tři zbývající rafinerie zpracovávající ropu na rumunském území z Kazachstánu a Ázerbájdžánu. Téměř 40 % množství zpracovaného v těchto rafineriích pochází pouze z Kazachstánu.
V Rumunsku jsou stále v provozu pouze 4 z 34 rafinerií
V době prosincové revoluce v roce 1989 mělo Rumunsko deset rafinerií, které zpracovávaly 34 milionů tun ropy. Vzhledem k tomu, že zpracovatelská kapacita byla mnohem vyšší než těžební kapacita, ale také vyšší než domácí spotřeba, rumunský stát v období komunismu ropu masivně dovážel, zejména z Íránu a Iráku, a ropné produkty vyvážel dále. Po pádu Ceausescova režimu zůstaly v období rozsáhlé privatizace, která následovala, čtyři z deseti rafinerií. V posledních třech desetiletích se dostaly do zahraničního vlastnictví. První, kdo v Rumunsku investoval do ropy, byla v roce 1995 ruská společnost Lukoil, která také převzala rafinerii Petrotel. Následovala privatizace největší rumunské rafinerie Petromidia Năvodari, kterou po řadě změn ve vlastnictví společnosti, jež ji původně privatizovala, ovládla kazašská státní ropná a plynárenská společnost KazMunayGaz a nakonec rakouská státní společnost OMV, která převzala kontrolu nad poslední rumunskou státní společností v oboru a s ní i nad rafinerií Petrobrazi Ploiești. Čtvrtá rafinerie v Rumunsku – Vega Ploiesti – patří stejné společnosti, která vlastní i Petromidii Năvodari. Společnost Vega ropu nerafínuje, pouze vedlejší produkty ze společnosti Petromidia. Zatímco první tři rafinerie vyrábějí benzin a naftu, rafinerie Vega vyrábí především bitumen, ale také kapalná topná paliva a další vedlejší ropné produkty.
S rafinérskou kapacitou téměř 6 milionů tun ročně je Petromidia Năvodari jednou z největších rafinérií v oblasti Černého moře a zajišťuje přibližně 40 % rumunské rafinérské kapacity. Rafinuje hlavně ropu z Kazachstánu, a to s podporou většinového akcionáře, společnosti vlastníka, která má také flotilu tankerů, jež rozváží ropu po Černém moři. Rumunsko, které má s těžbou ropy 150 let zkušeností, zaznamenalo v této oblasti několik výrazných úspěchů, ale také úpadek. V roce 1857 bylo Rumunsko první zemí, jejíž produkce ropy byla zaznamenána v oficiálních mezinárodních statistikách (275 tun), a předběhlo tak USA. Rumunsko také vybudovalo první komerční ropný vrt a Bukurešť byla prvním městem na světě, které bylo osvětleno petrolejem. V meziválečném období byla pátým největším vývozcem ropy na světě.