Subscribe
Konzervativci jsou připraveni na poslední významnou událost před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, které se uskuteční 8. a 9. června. Je naplánována řada akcí, na kterých představí svou vizi světa. Ta se bude konat v Madridu od pátku 17. května do neděle 19. května.
Nabitý program je připraven hodně vyprávět a porovnávat různá témata s hosty na vysoké úrovni. Mezi panely bude jeden s názvem „Výzvy a příležitosti v oblasti udržitelnosti a zelené energie“. Moderátorkou bude Simona Petrucci, italská senátorka. Vystoupí Giedrius Surplys – poslanec Evropského parlamentu z Litvy, Neno Dimov – bývalý ministr životního prostředí a vod, zakladatel Konzervativního institutu z Bulharska, Robert Roos – poslanec Evropského parlamentu z Nizozemska, Julio Utrilla – poslanec Evropského parlamentu ze Španělska, Mireia Borrás – kandidátka do voleb do EU a bývalá poslankyně Evropského parlamentu, Španělsko.
ECR se vyznačuje konzervativním a skeptickým postojem k mnoha environmentálním a ekologickým politikám prosazovaným EU. Je to proto, že skutečným cílem některých parlamentních skupin je místo ochrany přírody spíše ideologický než skutečně praktický přístup k tomuto tématu. Postoj ECR k ekologické transformaci a životnímu prostředí vychází z klíčových principů, které odrážejí jejich ideologické a politické přesvědčení.
Za prvé, ECR kritizuje příliš přísné předpisy EU v oblasti životního prostředí. Tvrdí, že takové regulace mohou dusit ekonomiku, brzdit inovace a hospodářský růst. Pro ECR je zásadní, aby environmentální politiky byly vyvážené a zohledňovaly hospodářské a sociální potřeby členských států. V tomto smyslu prosazují přístup, který upřednostňuje volný trh a technologické inovace jako hlavní nástroje pro řešení environmentálních problémů. Příkladem této filozofie je pozornost, kterou ECR věnuje jaderné energii, která je považována za čistý a dlouhodobě udržitelný zdroj energie. I tato otázka bude na panelu řešena.
Další ústřední aspekt postoje ECR se týká národní suverenity. Tvrdí, že rozhodnutí týkající se environmentálních politik by měla být přijímána na vnitrostátní úrovni, a nikoli vnucována z Bruselu. Každá země má totiž své specifické potřeby a podmínky, které je třeba respektovat. Centralizovaný přístup může být neefektivní a nespravedlivý, protože některé členské státy jsou penalizovány ve prospěch jiných. Ochranu národních zájmů je třeba hájit vždy, zvláště když jsou levicové alternativy vytvářeny pro propagandistické účely.
ECR rovněž kritizuje orientaci EU na extrémně ambiciózní klimatické cíle, včetně evropské zelené dohody. Konzervativci sice uznávají důležitost boje proti změně klimatu, ale zároveň se domnívají, že cíle musí být realistické a dosažitelné, aniž by způsobily výrazné narušení ekonomiky. Za tímto účelem ECR navrhuje postupný a pragmatický přístup k ekologickému přechodu, který umožní ekonomikám přizpůsobit se bez nadměrných otřesů.
Citát, který dobře vystihuje konzervativní filozofii ve vztahu k přírodě a životnímu prostředí, pochází od Edmunda Burka, myslitele často spojovaného s kořeny konzervativního myšlení: „Společnost je smlouva mezi živými, mrtvými a těmi, kteří se teprve narodí.“ Tato věta odráží myšlenku mezigenerační odpovědnosti, která je konzervativcům blízká: nutnost zachovat životní prostředí nejen pro současný blahobyt, ale také pro budoucí generace, aniž by byla ohrožena současná stabilita a prosperita.
ECR nakonec prosazuje model ekologické transformace, který upřednostňuje rovnováhu mezi hospodářským rozvojem a ochranou životního prostředí. Za základní pilíře účinné a udržitelné politiky životního prostředí považují technologické inovace, volný trh a národní suverenitu. Ačkoli jsou kritičtí k centralizovaným a příliš ambiciózním předpisům EU, stále uznávají potřebu řešit environmentální problémy odpovědným a pragmatickým způsobem v souladu se zásadami konzervativního myšlení. Jak toho lze dosáhnout? To bude zjištěno 18. května na zasedání.