Subscribe
Hlavní hrdina ECR v Atreju
Nedávno skončila akce Fratelli d’Italia (ECR), na níž se debatovalo o klíčových tématech současného politického dění. Dostatečný prostor byl věnován evropským a mezinárodním otázkám, zejména vzhledem k datu voleb 9. června 2024.
Zvláště důležitý byl panel s názvem „Evropa na obranu: důvody konzervativců proti evropskému superstátu“, jehož protagonisty bylo několik zvučných jmen: (FdI, ECR), poslanci Evropského parlamentu Jorge Buxadé (Vox, ECR), Carlo Fidanza (FdI, ECR), Assita Kanko (N-VA, ECR) a Nicola Procaccini (FdI, ECR), polský poslanec Radosław Fogiel (PiS, ECR) a rumunský poslanec George Simion (AUR ).
Carlo Fidanza se ujal role moderátora, nicméně předvídal, jak Giorgia Meloni celou akci založí na skvělé práci na mezinárodní úrovni, počínaje třemi velkými mezinárodními hosty, jako jsou Elon Musk, Edi Rama (PSSH, S&D) a Rishi Sunak (Tory), a ukázal, že si udržuje jasnou myšlenkovou linii a zároveň se všemi jedná s pevným pohledem do budoucnosti.
Poté vystoupili jednotliví hosté, kteří na jedné straně zdůraznili zkušenosti, které získali ve svých zemích původu, a na druhé straně rozvinuli téma na evropské úrovni. Jorge Buxadé v úvodu svého projevu hovořil o nové Sánchezově vládě, která vzešla z povolebních dohod: „Vláda, která je nebezpečím nejen pro Španělsko, ale i pro Evropu. Model, který navrhuje Sánchez, se pokusí přenést i na komunální úroveň, a to s frontou socialistů a komunistů posílenou o část středopravicových stran. Lidová strana (PPE) nedává stejné odpovědi jako my, pokud jde o společné dobro, obranu bezpečnosti, boj proti nelegálnímu přistěhovalectví, boj proti lobby a velkým nadnárodním společnostem, a existence dvou odlišných pravicových stran nevyhnutelně vede ke sjednocení levice.“ „Musíme pochopit – uzavřel Buxadé – že pro nás je národní a evropská identita nezbytným východiskem k dosažení cíle, kterým je převzetí kontroly nad Evropou. Pro ně je však výchozím bodem převzetí kontroly nad evropským superstátem a následné budování identity, která tuto kontrolu upevní.“
Fogiel k tomu dodává, že připomíná, jak polští konzervativci z PiS byli spolu s britskými konzervativci zakladateli ECR: „Před námi měla každá pravicová strana či hnutí jedinou možnost vážit v Evropském parlamentu vstup do PPE. Nazývali nás blázny, že chceme rozbít status quo, dnes jsme tady a patříme mezi největší evropské strany. Věřím, že po 9. červnu dále porosteme a budeme druhou skupinou, protože jako jediní nabízíme řešení velkých evropských krizí, jako je například imigrace. Budeme silnou skupinou, protože v mnoha zemích, například v Itálii a Polsku, budou strany ECR prvními národními stranami.“
Velmi důležitý byl také hlas Assity Kanko, která jasně popsala, že za lidská práva bojuje i pravice: „Pro levici neexistují žádné pravicové ženy a žádní pravicoví černoši, naopak je tu mnoho těch, kteří si myslí, že jsou jako my, protože pro nás je to diskriminace. Považujeme se za všechny lidi, kteří chtějí dobrý život a spravedlivé zdanění, které nás nenutí platit za život těm, kteří nechtějí pracovat. Jako žena a matka mohu bojovat pouze proti ideologii probuzení a radikálnímu islamismu, musím bojovat proti těm, kteří by mi chtěli vzít svobodu být tím, kým jsem.“ Kanko také uvedl příklad návrhu belgické krajní levice povolit nošení islámského šátku i osmiletým dívkám: „Považuji to za ostudné a skutečnost, že žádná evropská levice proti tomu nic neříká, svědčí o její snaze vetřít se do přízně Muslimského bratrstva. Chci, aby mé děti žily v Evropě, kterou chrání Giorgia Meloniová, a ne aby je vedlo Muslimské bratrstvo!“.
„Tato akce nese název „Vítejte zpět v italské hrdosti“. Vy jste právem hrdí na to, že jste Italové, my jsme hrdí na to, že jsme Rumuni, společně musíme být hrdí na naši civilizaci, která je latinská a křesťanská,“ zní incipit projevu George Simiona. „Naše Evropa je plná bohatství a krásy, kořeny leží právě zde, v Římě, a vidí potřebu jiné Evropské unie. Naším vůdcem není Romano Prodi, není to Enrico Letta, není to Elly Schleinová, není to Franz Timmermans, není to Ursula von der Leyenová, ale je to Giorgia Meloniová, s níž chceme v Bruselu vytvořit středopravicovou vládu, aniž bychom se vzdali otázek, které jsou nám drahé, a vyhráli bitvy, které nás čekají.“
Poté vystoupil europoslanec Nicola Procaccini, který uvedl příklad „konzervativní revoluce“, která začala v Itálii 25. září 2022, kdy v italských politických volbách zvítězila středopravá strana vedená Bratry Itálie: „9. června 2024 dojde ke konfrontaci dvou modelů Evropy. Na jedné straně je výsledkem Římské smlouvy, kterou odhlasovali všichni kromě socialistů a komunistů a která je spojenectvím svobodných a suverénních národů, které po staletích válek našly ve spojenectví důvod, proč být spolu. Na druhé straně stojí levice, federalistický model Spojených států evropských nebo superstátu. Chtějí vymazat národní státy, ale Itálie není Alabama a Španělsko není Iowa: naše státy nejsou státy, ale národy. Odtud tedy začíná náš boj za Evropu vlasti, kterou je třeba bránit před těmi, kdo chtějí Sovětský svaz.“
Evropská výzva nabývá na významu, pokud si uvědomíme, že EU nové generace disponuje mnoha fondy: „Byli jsme mezi prvními zeměmi, které revidovaly PNRR, přizpůsobily jej novým potřebám a předvídaly dobu,“ tvrdí ministr Fitto. „Přistěhovalectví a flexibilita zdrojů byly dvě hlavní témata Evropské rady, kde byly návrhy Meloniho vlády pečlivě vyslechnuty. Evropa dnes není schopna pochopit potřeby a poskytnout řešení: pomyslete si, že teprve po ruské invazi na Ukrajinu jsme si uvědomili to, co evropská pravice již nějakou dobu odsuzovala, a sice limity energetické závislosti a strategické autonomie.“ Také pasáž o návrzích na vstup Ukrajiny a balkánských států do Evropské unie: „Širší Evropu nelze budovat pomocí hesel, ale musíme vědět a pochopit, co se děje v oblasti správy a využívání zdrojů. Charakteristickým rysem Giorgie Meloniové a italské a evropské pravice je mluvit se všemi a to budeme od 9. června 2024 dělat větším hlasem.“
Řada významných myšlenek, které jsou výzvou pro evropskou strukturu, jež již nereaguje na potřeby národních národů, a to výzvou pro všechny konzervativce, aby zvítězili.