Evropská obranná politika: Vyhlídky a výzvy

Když mluvíme o obraně v Evropské unii, o čem vlastně mluvíme?

Z právního hlediska má Evropská unie společnou zahraniční a bezpečnostní politiku (známější jako SZBP). SZBP je jedním z tzv. tří pilířů EU. Byla založena v roce 1993 a jejím konkrétním cílem je zachování míru, posílení mezinárodní bezpečnosti, podpora mezinárodní spolupráce, rozvoj a upevnění demokracie, právního státu a dodržování lidských práv a základních svobod.

Ačkoli v rámci SZBP dosáhl sektor obrany v průběhu času pokroku. Evropská unie však dodnes nemá společnou evropskou armádu, takže obrannou politiku řídí většinou každý členský stát na národní úrovni, i když vzájemně spolupracují.

A v tomto ohledu se možná s ohledem na zásadní geopolitický posun, k němuž došlo po ruské vojenské agresi proti Ukrajině, Evropská unie v některých historických okamžicích ocitla v situaci, kdy se snažila přinést potřebnou pomoc ukrajinskému lidu.

Postupem času si nejen lidé, ale zejména evropské instituce a političtí představitelé uvědomili, že otázku obrany a bezpečnosti nelze řešit pouze na národní úrovni a odděleně, ale že je zapotřebí společného a jednotného přístupu.

Pro evropské instituce, především pro Evropský parlament a Evropskou komisi, je zlepšení obranné spolupráce prioritou, o kterou je třeba usilovat za každou cenu.

Prioritou, kterou je třeba sledovat, je to, co je zakotveno v Lisabonské smlouvě v článku 42, včetně účasti v NATO a zásady neutrality.

Evropský parlament vždy zvláštním způsobem podporoval spolupráci, zvýšené investice a sdílení zdrojů s cílem podpořit součinnost na úrovni EU a zajistit lepší ochranu evropských občanů.

V uplynulých sedmi letech (od roku 2016) bylo zavedeno mnoho konkrétních iniciativ, jejichž cílem je podpořit větší spolupráci a posílit obranyschopnost Evropy.

Iniciativy, které se mimo jiné setkaly s příznivým ohlasem veřejnosti. Podle posledních dostupných údajů z roku 2022, které zveřejnil Eurobarometr, se pro společnou obrannou a bezpečnostní politiku vyslovilo 81 % evropských občanů. Kromě toho 93 % respondentů souhlasilo s tím, že je důležité postupovat společně při obraně území EU. V neposlední řadě 85 % Evropanů kladně odpovědělo na potřebu posílit obrannou spolupráci na úrovni EU.

Tyto iniciativy byly uvedeny do praxe s cílem nejen poskytnout více zdrojů, ale také stimulovat větší efektivitu a usnadnit spolupráci zapojením do rozvoje nových schopností.

Mezi nejstrukturovanější a nejúčinnější iniciativy patří stálá strukturovaná spolupráce (tzv. PESCO), která byla zahájena v prosinci 2017. V současné době pod něj spadá mnoho projektů spolupráce, včetně například závazných závazků zahrnujících evropské zdravotnické velitelství, systém námořního dohledu, vzájemnou pomoc v oblasti kybernetické bezpečnosti, týmy rychlé reakce a společnou zpravodajskou školu EU.

Zajímavý je také tolik známý rámec FED, což je zkratka pro Evropský obranný fond, který byl otevřen v červnu 2017 a byl prvním evropským fondem využívaným ke spolufinancování obranné spolupráce. Tento fond byl 29. dubna 2021 na žádost poslanců Evropského parlamentu financován částkou 7,9 miliardy eur z dlouhodobého rozpočtu Unie (2021-2027).

Kromě toho EU v rámci své obrany posílila spolupráci s NATO. Projekty v této oblasti se týkají například kybernetické bezpečnosti, společných cvičení a boje proti terorismu. Kromě toho existuje také plán na usnadnění vojenské mobility v Evropě, aby bylo možné rychleji a snadněji reagovat a zasahovat v krizových oblastech, a to jak z hlediska personálu, tak z hlediska vybavení.

Když mluvíme o misích, i ty byly zefektivněny. A od června 2017, kdy byla zavedena nová struktura velení a řízení, se krizové řízení opět zlepšilo.

Aby obranné akce přinesly konkrétní a hmatatelné výsledky, je samozřejmě nutné investovat prostředky. A zdroje, zejména na straně obrany, musí být značné, a to jak z ekonomického hlediska, tak z hlediska lidí a strategie. Podle údajů Evropské obranné agentury z 8. prosince 2022 vyčlenila Evropská unie na obranu v roce 2021 maximálně 214 miliard eur. Tento údaj je o 6 % vyšší než údaj pro rok 2020. Podle posledních zveřejněných údajů se výdaje na obranu zvýšily přibližně o 16 %, přičemž investice se týkaly obranného vybavení a výzkumu a vývoje.

V roce 2023 se evropská obranná politika dramaticky zrychlila a v souvislosti se začátkem války mezi Ruskem a Ukrajinou v únoru 2022 zažila nový přístup. Válka přiměla Evropskou unii uvědomit si potřebu posílit svou mezinárodní přítomnost, a to zejména v oblasti obrany. Ale nejen to. protože další slabinou, která se objevila se začátkem bojů na ukrajinském území, byla potřeba urychlit a zlepšit zbrojní výrobu.

V této souvislosti loni 13. července poslanci Evropského parlamentu schválili finanční prostředky ve výši 500 milionů eur určené na zvýšení výroby munice a raket, a to právě za účelem pomoci Ukrajině zvýšením dodávek do země a zároveň podpory jednotlivých členských států při doplňování zásob (jedná se o takzvaný ASAP neboli zákon na podporu výroby munice).

Evropské instituce rovněž pracují na posílení takzvaného EDIRPA, neboli Evropského obranného průmyslu prostřednictvím Aktu o společných zakázkách, aby mohl pomoci zaplnit nejnaléhavější a nejkritičtější nedostatky. To evropským zemím usnadní postup a společný nákup obranných produktů, jako jsou zbraňové systémy, munice a zdravotnické vybavení. Kromě toho je cílem EDIRPA posílit evropskou obrannou průmyslovou a technologickou základnu a podpořit spolupráci při zadávání veřejných zakázek v oblasti obrany.

A konečně, jen několik měsíců předtím, v červnu 2023, Parlament a Rada EU schválily dohodu o nových opatřeních, která mají členské země motivovat ke společnému nákupu obranných produktů a podpoře obranného průmyslu EU. Díky tomuto novému nástroji bude do roku 2025 k dispozici rozpočet ve výši 300 milionů eur.

Vzhledem k výše uvedenému celkovému obrazu obranné politiky v Evropské unii se zdá být jasné, jak velkého pokroku bylo dosaženo od zavedení této politiky, jak je popsána ve smlouvách. Je však také zřejmé, že až do dramatického vypuknutí války na Ukrajině Evropská unie odkládala investice do této oblasti na druhou kolej.

I dnes lze říci, že neexistence společné armády na některých frontách je nedostatkem, protože členské státy často nejsou schopny samy spolupracovat a vytvářet zahraniční politiku, která by byla skutečně kompatibilní a vhodná pro spolupráci s ostatními stranami.

Navzdory různým názorům na tuto kontroverzní otázku, kterou je vytvoření společné evropské armády, je třeba mít stále na paměti, že investice do společné evropské obranné politiky, pevně sdílené a podporované každým členským státem, je zásadní pro řešení i těch nejpalčivějších krizí a pro zajištění vnitřní i vnější bezpečnosti samotné Evropské unie.