fbpx

Evropská spolupráce proti kyberkriminalitě

Právní - 1 září, 2024

Budapešť, 23. listopadu 2001: Rada Evropy přijímá Úmluvu o počítačové kriminalitě.
O dvě desetiletí později ji ratifikovalo všech dvacet sedm členských států Evropské unie kromě jednoho (Irsko).
Úmluva je první mezinárodní smlouvou o trestných činech páchaných prostřednictvím internetu a jiných počítačových sítí, která se zabývá zejména porušováním autorských práv, podvody souvisejícími s počítači, dětskou pornografií a porušováním bezpečnosti sítí.
Za účelem provádění této mezinárodní dohody musí ratifikující země v rámci svých vnitrostátních právních řádů považovat jednání proti důvěrnosti, integritě a dostupnosti počítačových dat a systémů za trestné činy.
Například neoprávněný přístup k počítačovému systému, včetně porušení bezpečnostních opatření nebo záměru získat data; úmyslné neoprávněné zachycení neveřejných přenosů počítačových dat; neoprávněné poškození počítačových dat, zejména pokud má za následek vážnou škodu; nebo úmyslné a vážné neoprávněné ztížení fungování počítačového systému manipulací s počítačovými daty.
Trestné činy mohou mít i obsahovou povahu.
Do této kategorie patří dětská pornografie a porušování autorského práva a práv s ním souvisejících.
Dětská pornografie je popsána jako vizuální materiál zobrazující nezletilou osobu, která se účastní sexuálně explicitního chování, nebo osobu, která vypadá jako nezletilá, která se účastní sexuálně explicitního chování.
Ratifikační země však mohou omezit pojem dětské pornografie striktně na nezletilé osoby, které se účastní sexuálně explicitního chování.
Věk nezletilých je stanoven na 18 let, ačkoli ratifikující země mohou požadovat nižší věkovou hranici, aby jejich státní příslušníci byli považováni za plnoleté; v každém případě je minimální hranice podle úmluvy 16 let.
Země mohou rovněž povolit, aby pořizování dětské pornografie prostřednictvím počítačového systému pro sebe nebo pro jinou osobu nebylo považováno za trestný čin; totéž platí pro držení dětské pornografie v počítačovém systému nebo na nosiči počítačových dat.
S cílem usnadnit odhalování, vyšetřování a stíhání počítačových trestných činů obsahuje úmluva několik ustanovení o vyhledávání a zabavování uložených počítačových dat, jakož i o jejich shromažďování v reálném čase, a to za použití technických prostředků nebo donucením poskytovatelů služeb informační společnosti, aby tak učinili.
Pro vzájemnou pomoc mezi ratifikujícími zeměmi je jako hlavní komunikační kanál pro žádosti o pomoc určena Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol).
O dva roky později, v roce 2003, přijala Rada Evropy k úmluvě protokol týkající se kriminalizace činů rasistické a xenofobní povahy spáchaných prostřednictvím počítačových systémů.
Počet ratifikujících členských států Evropské unie je v tomto případě o něco nižší: Belgie, Estonsko, Itálie, Irsko, Maďarsko, Malta a Rakousko ji do dnešního dne neratifikovaly; Bulharsko, Maďarsko a Irsko ji dokonce ani nepodepsaly.
Aby se zabránilo riziku zneužití nebo zneužití počítačových systémů k šíření rasistické nebo xenofobní propagandy, zavazuje protokol ratifikující země k tomu, aby šíření rasistických a xenofobních materiálů na veřejnosti prostřednictvím počítačového systému považovaly za trestný čin.
Ratifikační země může požadovat, aby jednání podporující nebo podněcující diskriminaci spojenou s nenávistí nebo násilím bylo považováno za trestný čin podle protokolu. Vyhrožování osobám prostřednictvím počítačového systému spácháním závažného trestného činu z důvodu jejich příslušnosti ke skupině, která se odlišuje rasou, barvou pleti, původem nebo národnostním či etnickým původem, jakož i náboženstvím, pokud je použito jako záminka pro některý z těchto faktorů, nebo skupině osob, která se odlišuje některým z těchto znaků, je v protokolu rovněž řešeno jako trestný čin.
Totéž platí pro veřejnou urážku osob ze stejných důvodů příslušnosti nebo odlišnosti prostřednictvím počítačového systému, zejména pokud jsou oběti vystaveny nenávisti, pohrdání nebo posměchu.
Ratifikační země se nicméně mohou rozhodnout, že veřejnou urážku nebudou považovat za trestný čin.
A konečně, ratifikační země podle protokolu mohou považovat za trestné šíření materiálů, které popírají, hrubě zlehčují, schvalují nebo ospravedlňují činy představující genocidu nebo zločiny proti lidskosti.
Zdroj obrázku: Zdroj: TriadSquare