Subscribe
Do sporu mezi Rumunskem a Ruskou federací o státní pokladnu, kterou Rumunsko již téměř 100 let odmítá vrátit rumunskému lidu, by se poprvé mohla zapojit instituce Evropské unie. Evropský parlament by mohl za několik dní projednat návrh rezoluce, který prosazuje několik rumunských poslanců a který by se v případě přijetí mohl stát důležitým nástrojem, jak Rumunsko po skončení války na Ukrajině získá zlato, které Moskva zapomněla vrátit.
Rumunské zlato v Rusku v hodnotě 2 miliard eur
Podle odborníků z Rumunské národní banky má rumunské zlato, které v současné době uvízlo v Moskvě, hodnotu něco přes 2 miliardy eur. Text rezoluce je stále předmětem jednání mezi politickými skupinami, ale její zařazení na pořad jednání příštího zasedání ve Štrasburku je signálem, že Brusel konečně věnuje pozornost tomuto rumunskému problému, na který se již léta snaží upozornit mezinárodní veřejnost. V roce 1995, kdy Rusko vstoupilo do Rady Evropy, předložilo Rumunsko a další komunistické státy návrhy na navrácení cenností zabavených bývalým Sovětským svazem. Výbor Rady pro právní záležitosti a lidská práva rozhodl, že tyto otázky by měly být řešeny mezi dotčenými členskými státy. Rumunsko se již dříve pokusilo zahrnout otázku státní pokladny do dvoustranné smlouvy s novou Ruskou federací, ale neuspělo. Od té doby – a zejména v posledních letech – vede rumunský stát prostřednictvím Národní banky osvětovou kampaň na vnitřní i mezinárodní úrovni o tomto dluhu, který má Rusko vůči Rumunsku.
Rusko neuznává dokumenty podepsané v roce 1916
Rumunská národní banka nedávno na podporu iniciativy rumunských poslanců uspořádala v Evropském parlamentu výstavu k této otázce, včetně kopií dokumentů dokládajících nárok Rumunska. Guvernér NBR Mugur Isărescu při této příležitosti uvedl, že tyto dokumenty ukazují, že „pokladnice NBR zaslaná do Moskvy, uložená ve spojenecké zemi, spolu se všemi příslušnými dokumenty, na základě mezinárodní dohody, uznané a ověřené historií, představuje jedinečný případ, kdy je měnová zlatá rezerva svěřena se všemi oficiálními dokumenty a zárukami za uložení, podle nichž by byla kdykoli na žádost vlastníka vrácena, jen aby depozitář tyto závazky, převzaté podle všech mezinárodních norem a zvyklostí, nedodržel“.
Podle guvernéra NBR Mugura Isărescua Rumunsko předložilo ruské straně v rámci smíšené komise pro studium otázek dvoustranných vztahů, která byla zřízena v roce 2003, otázku státní pokladny sekvestrované v Moskvě v letech 1916-1917 a dokumenty prokazující platnost žádosti. Podle guvernéra NBR tehdy Rusové přiznali, že rumunské zlato bylo odesláno do Moskvy, a uznali, že předložené dokumenty jsou platné. Jednání o této otázce však nepokročila a práce komise byla nakonec zastavena. Podle guvernéra Isărescua, který má podklady v bezpečnostní schránce Národní banky, má Rumunsko historicky a právně platný nárok na svůj zlatý vklad evakuovaný do Moskvy v letech 1916-1917. Mugur Isărescu také upozornil, že Ruská federace v roce 1995 po vstupu do Rady Evropy nesouhlasila ani s jednáním na expertní úrovni s ostatními státy, které v Moskvě uložily různé cennosti z první světové války, pod záminkou, že připravuje zákon na toto téma. Moskevská Státní duma však návrh zákona následně zamítla.
Spis o pokladu, který je uzamčen v bezpečnostní schránce v NBR, se předával z jednoho guvernéra na druhého od roku 1922, a to i v období komunismu. Otázka rumunské státní pokladny není obsažena v žádné z dvoustranných smluv podepsaných mezi Rumunskem a Ruskem od roku 1990. První smlouva, kterou podepsal první postkomunistický prezident Rumunska Ion Iliescu a první prezident demokratického Ruska Michail Gorbačov, neobsahuje ani slovo o zásobách uložených v Moskvě. Při jednáních o druhé smlouvě mezi ministry zahraničí obou zemí – Teodorem Meleșcanuem a Jevgenijem Primakovem – v letech 1995 až 1996 bylo téma pokladu jedním ze dvou bodů, na kterých se obě strany nedokázaly shodnout. Druhým tématem byl pakt Ribbentrop-Molotov. Jednání byla zmrazena až do roku 2003, kdy bývalý rumunský prezident Ion Iliescu a Vladimir Putin podepsali novou smlouvu o „přátelských vztazích a spolupráci mezi Rumunskem a Ruskou federací“.
Šperky rumunské královny Marie – zabavené v Rusku
V letech 1916-1917 svěřilo Rumunsko Ruskému impériu zlato Národní banky v hodnotě 314,5 milionu lei a šperky královny Marie v hodnotě 7 milionů lei. Tyto cennosti byly z rumunského území evakuovány ze strachu před vojsky Centrálních mocností, která koncem roku 1916 nebezpečně postupovala směrem k Bukurešti a dobyla téměř dvě třetiny Rumunska. Celkem 1740 krabic s rumunskými cennostmi bylo v několika zásilkách převezeno do Moskvy a uloženo v Kremlu ve Zbrojním sále v oddělení vyhrazeném pro Mosovskou pobočku Státní banky Ruska. Podle nejnovějších odhadů činí současná hodnota této zásoby 2 miliardy eur. Podle Cristiana Păunescu, poradce guvernéra Ruské národní banky a odborníka na tuto problematiku, se jedná o 93,4 tuny ryzího zlata v mincích a prutech. Cristian Păunescu pro National Journal vysvětlil, že zlato bylo do Moskvy odesláno na základě dohody podepsané mezi zástupci rumunských státních orgánů a orgánů Ruského impéria. Podle zástupce NBR je dokumentace úplná a doklady jsou v dobrém stavu.
Rumunsko nebylo jedinou zemí, která se během války rozhodla převést své poklady do jiného státu. Mnoho zemí tak učinilo v dobách těžkostí, aby ochránily své bohatství před nájezdníky. Na rozdíl od Rumunska však jiné země zvolily pro své poklady bezpečnější – a prokazatelně inspirativnější – destinace.
Část pokladu zabaveného v Moskvě – umělecká díla a historické poklady – vrátil bývalý SSSR Rumunsku v letech 1935, 1956 a 2008. Ale ne zlato. Důvod? Rusko se domnívalo a stále domnívá, že mu Rumunsko dluží, nikoli naopak. Poté, co Rumunsko koncem loňského roku upozornilo mezinárodní veřejnost na problém s hromadami, reagovalo Rusko dokumentárním filmem ruské vojenské televize Zvesda. Dokument tvrdí, že když v roce 1965 požádal bývalý generální tajemník rumunské komunistické strany Nicolae Ceausescu na prvním setkání komunistického vůdce SSSR Leonida Brežněva o zlato, odpověděl mu: „Jaké zlato? My o žádném zlatě nevíme. Co je to za zlato?“
„Brežněv podle rumunského protokolu ze schůzky řekl, že Rumuni dluží Sovětskému svazu víc než my Rumunům. Rumuni nám od roku 1917 dlužili asi 300 milionů dolarů, tedy asi 274 tun zlata.“ – „A škody, které Rumuni způsobili Sovětskému svazu za druhé světové války, podle Brežněva činily stokrát větší částku, než o jaké mluvíme dnes. Náhrada, kterou Rumunsko zaplatilo SSSR, byla v porovnání s výší škod pouze symbolická“.
„Až donedávna rumunská strana pravidelně vytahovala tuto mrtvou kočku z naftalínu, jak se říká,“ reagoval ruský velvyslanec v Bukurešti Valerij Kuzmin, který ve stejném tónu jako v dokumentu citoval setkání Nicolae Ceausesca s Leonidem Brežněvem.
„Ruská strana je stále přesvědčena, že Rumunsko během sovětského období získalo zpět všechna svá umělecká díla a historické hodnoty. Pokud jde o zlato, jeho hodnota byla zahrnuta do částky, kterou Rumunsko po druhé světové válce dlužilo SSSR jako odškodnění. Archivní dokumenty ukazují, že Rumunsko obecně stále dlužilo Sovětskému svazu,“ uvádí se v dokumentu ruské armádní televize, z něhož cituje server Digi24.ro.
Během první světové války přijaly rumunské úřady zvláštní opatření, aby chránily rumunskou sbírku před možnou ztrátou nebo vyrabováním v důsledku německé invaze, a převezly ji na bezpečné místo. Tato operace byla provedena ve dvou různých fázích. V létě 1916, kdy se německá vojska blížila k Bukurešti, se rumunská vláda rozhodla převézt značnou část sbírky na bezpečnější místo. První etapou byl převoz cenností z Rumunské národní banky do Craiovy a poté do Alexandrie. Cílem tohoto kroku bylo vyřadit aktiva z přímého nebezpečí invaze. Po obsazení Bukurešti německými vojsky v prosinci 1916 se uskutečnila druhá etapa přesunu pokladů. Velká část zlata a dalších cenností byla naložena do vlaků a převezena do Jasy, které se stalo prozatímním hlavním městem Rumunska pod kontrolou spojeneckých mocností. Z Jasy se rumunský poklad dostal do Moskvy. Tento přesun probíhal pod přísným dohledem rumunských úředníků a spojeneckých jednotek.