Subscribe
Ve dnech 6. až 9. června jsou všechny členské státy Evropské unie svolány k volbám, které mají rozhodnout o novém, nebo možná i novém složení evropských institucí. Polarizace, vznik nových stran, hospodářská krize a války ohrožující hranice Unie budou bezpochyby hlavními tématy, která rozhodnou o výsledcích voleb ve všech členských státech.
Existuje však problém, který se zdá být evropskými vládci opomíjen, ale který pro občany rozhodně není zanedbatelný. Imigrace, legální i nelegální, se stala předmětem sporů v evropské společnosti; od lhostejnosti k ní přes přímé odsuzování uzavřených hranic až po známou politiku otevřených dveří.
V roce 2015 přišlo na evropskou půdu více než milion migrantů a uprchlíků a dá se říci, že od tohoto okamžiku napětí pro vedoucí představitele Unie se migrační politika stala předmětem obecného zájmu. Nejvíce postižené země, především z jihu, jako je Španělsko nebo Itálie, byly hlavními zeměmi, které požadovaly spravedlivou a vyváženou regulaci pro ostatní země Evropské unie.
Je zřejmé, že migrační politika Unie nebyla účinná při dosahování soudržného, regulovaného a spravedlivě kontrolovaného toku mezi státy. Vzhledem k těmto okolnostem je migrační politika i nadále předmětem diskusí, a to do té míry, že se diskuse přesunula k tomu, zda by se vlastnictví této politiky nemělo změnit ve prospěch členských států, a tedy na úkor Evropské unie.
Nedávný průzkum provedený Stranou evropských konzervativců a reformistů (ECR) týkající se otázek migrace a budoucnosti Evropské unie již odráží naprosté rozdělení. Čtyřicet jedna procent z 5 000 respondentů se vyslovilo pro zachování EU jako hlavního aktéra při rozhodování o migrační politice, zatímco prakticky druhá polovina, 40 %, se rozhodla přisoudit větší legislativní význam kontrole migrace členským státům. Pokud se však podíváme na údaje o segmentaci podle politických stran a zeměpisných oblastí, zjistíme dvě informace, které osvětlují evropskou realitu v oblasti migrace.
Na jedné straně voliči Evropské lidové strany a evropských socialistů zastávají jasné postoje ve prospěch EU a její regulace migrace. Podle průzkumu je to také většinový názor ve Španělsku a Německu, což odpovídá volebnímu trendu v těchto zemích, které se v průběhu své historie pohybovaly mezi EPP a S&D. V jiných oblastech je však patrný jasný trend ke změně. Nejreprezentativnějším případem je bezpochyby Itálie, kde všechny průzkumy veřejného mínění ukazují na vítězství italské strany Fratelli d’Italia ze skupiny ECR v červnových evropských volbách.
Toto vítězství by jistě mělo mnoho společného s migrační politikou Giorgie Meloniové, předsedkyně italské strany a předsedkyně strany ECR, která znamenala obrat v řízení nelegálního přistěhovalectví, a tedy i snížení sociální nejistoty italských občanů. Takové byly ostatně i její politické sliby během volební kampaně, která nakonec skončila jejím vítězstvím.
Lze se proto ptát, jak je možné, že země jako Španělsko, která trpí podobnými důsledky jako Španělsko. nelegální přistěhovalectví jako Itálie (nedostatek územní soudržnosti, odrazování západních hodnot nebo tlak ze strany zemí na jižní hranici) může nadále důvěřovat těm představitelům, kteří si zachovali postoj otevřených dveří nebo nedostatečnou kontrolu nad otázkami migrace.
Ne všichni občané Španělska však předstírají, že se jich přistěhovalectví netýká. Španělské konzervativní straně Vox se podařilo stát se čtvrtou politickou silou ve volbách v Katalánsku, autonomním společenství Španělska, v roce 2021. Přestože se jedná o území s velkým počtem voličů podporujících nezávislost, bylo přistěhovalectví mobilizačním a rozhodujícím faktorem pro obrovský nárůst VOX během posledních voleb.. Diskurz, který hájil její kandidát Ignacio Garriga, o větší a lepší kontrole přistěhovalců a o obraně vlastních, tak umožnil VOX překonat tradiční katalánskou středopravicovou stranu Partido Popular.
Ve světle událostí se zdá být zřejmé, že dochází ke změně trendu evropského hlasování, který je ve světle událostí ovlivněn mimo jiné i otázkou migrace. Tato změna odráží skutečnost, že ačkoli se zdá, že pro evropské instituce je kontrola hranic a bezpečnost na druhém místě, občané požadují větší záruky bezpečnosti a ochrany západních hodnot, národní bezpečnosti a zachování systému sociálního zabezpečení. Je proto na příštím Evropském parlamentu a budoucí Komisi, aby zachovaly a ochránily těžce vydobyté hodnoty Evropské unie.