Subscribe
V posledních dvou letech prošel trh práce na celém světě několika změnami, z nichž některé byly neočekávané. Došlo ke dvěma jevům, jen zdánlivě protichůdným a neslučitelným: a zvýšená poptávka ze strany podniků. Na jedné straně tedy stojí ti, kteří se rozhodli radikálně změnit svůj život a opustit zaměstnání, a na straně druhé ti, kteří nabízejí práci a snaží se rozšířit svou pracovní sílu, avšak nenacházejí pro ni odpovídající uplatnění. Ale proč se to děje? Jaké jsou příčiny?
Dialog mezi výpovědí a náborem, přerušovaný a těžkopádný.
Fenomén velké výpovědi se ve Spojených státech rozjel v létě 2021, kdy podle údajů zveřejněných americkým ministerstvem práce v srpnu opustilo práci 4,6 milionu Američanů. V průběhu měsíců se tento trend rozšířil po celém světě. Důvody? Hledání podnětů a nových příležitostí, nespokojenost s platem a pracovní dobou, problémy s duševním zdravím a touha po změně rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Pandemie měla jistě velký dopad, ale jak uvidíme níže, transformace trhu práce je proces, který začal již před nějakou dobou.
V každém případě údaje Eurostatu o zaměstnanosti na evropském území, které se datují od července a vztahují se k prvnímu čtvrtletí roku 2022, ukazují, že celkově míra zaměstnanosti činí 74,5 % (pracovnice ve věku 20-64 let), tedy +0,5 % ve srovnání se stejným obdobím loňského roku. To je velmi zajímavé číslo, protože určuje stabilní růst, který je dobrým znamením, zejména po dvou krušných letech postižených pandemií. Je však třeba vzít v úvahu, že v mnoha zemích – například v Itálii – roste počet smluv na dobu určitou, a proto lze tvrdit, že se jedná o iluzorní růst, protože je založen na nejistotě. Tato číselná závorka zahrnuje také důsledky fenoménu velké rezignace.
Bez ohledu na fakta je třeba říci, že směs smluv na dobu určitou a touhy lidí najít novou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem vytváří matoucí a vůbec ne růžový obraz. Je zřejmé, že v některých státech je tento problém výraznější než v jiných. Americký výzkumný institut Gallup nazval tuto situaci „velkým převratem“. Institut nedávno zjistil, že například v Německu by čtyři z deseti Němců opustili své zaměstnání, kdyby mohli, a navíc 40 procent dotázaných uvedlo, že si hledají novou práci, takže se poohlížejí. To svědčí o velké nespokojenosti, a to i přes celkový růst.
Kromě toho se ukázalo, že 38 % zúčastněných pracovníků již nesnese stres a tempo, které jim diktuje pracovní prostředí.
V tomto stavu se nachází i mnoho zaměstnankyň a zaměstnanců z jiných zemí.
O tom vypovídá i další průzkum kanadské platformy Lifeworks. Ze studie vyplývá, že v Itálii, Francii, Polsku, Španělsku a Nizozemsku je kvůli práci ohroženo duševní zdraví 41 % respondentů, a proto se legitimizuje i touha změnit svůj denní režim a dosáhnout přijatelné rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.
Euronews v této souvislosti píše: „Odchod z pracoviště se po stabilizaci života v novém postpandemickém normálu nezmenšil, ba naopak, k důvodům, proč lidé neradi zůstávají v zaměstnání, které jim nenabízí dostatek, přibyly nové okolnosti.“ To ukazuje, že kultura práce a přístup k práci jako takové neprocházejí přechodnou změnou. Tentýž dokument rovněž informuje o průzkumu, který provedla účetní společnost PricewaterhouseCoopers, PWC, mezi 52 tisíci pracovníky ve 44 zemích, z něhož vyplynulo, že každý pátý respondent plánuje v příštích dvanácti měsících změnit zaměstnání, většinou kvůli lepšímu platu. Více než třetina respondentů také plánuje požádat svého zaměstnavatele o zvýšení platu. Téměř všichni se domnívají, že změna by se měla týkat také životního stylu. Byl tedy stanoven trend.
Dva různé pohledy
Do této rovnice vstupuje i růst poptávky ze strany firem. Proč ale lidé nemohou zaměstnávat, i když je to potřeba, kterou sdílejí i uchazeči o zaměstnání? Příčin je celá řada; podle různých studií zpracovaných na toto téma, v nichž jsou dotazováni pracovníci, se zdá, že požadavky zaměstnavatelů již nelze sladit s potřebami těch, kteří chtějí a potřebují být zaměstnáni. Není náhodou, že některé země testují čtyřdenní pracovní týden a snaží se normalizovat podmínky pro agilní práci. Kromě toho jsou významnými kritickými otázkami typ spravované smlouvy a výše platu.
Jestliže ještě před pandemií a rostoucí inflací, která je důsledkem konfliktu na Ukrajině, nebyly vyhlídky na růst, zejména pro mladé lidi, nijak povzbudivé, dnes se situace hluboce změnila a definuje se v ještě negativnějším smyslu.
Na druhou stranu má mnoho společností pocit, že nemohou zaměstnávat, protože nemohou najít kvalifikované pracovníky. To znamená, že uchazečů není málo, ale ti, kteří se zúčastní výběrového řízení, vykazují dovednosti, které nejsou pro volné místo vhodné. Z tohoto pohledu se vše mění. Matricí již není touha narušit přístup k práci, ale „špatná“ kvalita školení. Vzhledem k probíhajícímu digitálnímu a ekologickému přechodu je zřejmé, že společnosti hledají kvalifikované profily, které se dokáží vyrovnat s novými požadavky trhu.
Studie nazvaná „Zbylá pracovní místa a nezaměstnanost mezi minulostí a budoucností“, kterou provedla společnost Randstand v roce 2021, uvádí, že pro 58 % italských společností jsou největším problémem při náboru technické a vědecké nedostatky kandidátů. Kromě toho poukázala na to, že 34 % hledání práce v roce 2021 nepřineslo nic; dialog mezi zaměstnavatelem a uchazečem se tak ukázal jako přerušovaný, těžkopádný a v podstatě ztráta času.
Kritická situace: Itálie, její NEET a základní příjem
Pokud jde o odbornou přípravu a politiky zaměřené na pracovní uplatnění, v Itálii se v poslední době nejvíce diskutuje a řeší dva problémy: stále rostoucí počet NEET, tedy mladých lidí ve věku 15 až 29 let, kteří nestudují ani nepracují, a správa základního příjmu. V prvním případě je to italský statistický úřad Istat, který potvrzuje, že více než dva miliony mladých lidí nejsou zapojeny ani do vzdělávání, ani do zaměstnání. To je skličující údaj, který předpokládá revizi nejen rodinné politiky (dívky a chlapci si často nemohou dovolit navštěvovat školy nebo univerzity kvůli nestabilní ekonomické situaci rodin), ale také politiky zaměřené na vzdělávání. Mluvíme o lidech, kteří by měli mít nástroje, aby mohli vstoupit do světa práce, překlenout důležitou propast a měli by být schopni přiblížit se budoucnosti bez obav, že nebudou schopni překonat důležité překážky, jako je kulturní rozdíl s jinými zeměmi nebo neschopnost pokrýt výdaje, a to i ty nezbytné.
V posledních letech se v některých případech neúspěch v přístupu k závazku studovat a neochota uplatnit se při hledání zaměstnání dává za vinu základnímu příjmu. V posledních parlamentních volbách zvítězil pravý střed, který se opírá o důvěru voličů vyjádřenou straně Fratelli di Italia: to je pro tento diskurz relevantní, protože v programu, který strana Giorgia Meloniho zveřejnila, je odhodlána nahradit základní příjem „účinnějšími opatřeními sociálního začleňování a aktivními politikami vzdělávání a začleňování do světa práce“. Velmi specifická myšlenka, která má za cíl vyřešit kritický a složitý stav a konkrétně se zaměřuje na budoucnost světa práce jako nástroje sociálního začlenění.
—
The text was translated by an automatic system