Francie se připravuje na hlubokou institucionální krizi

Po porážce své vládnoucí aliance v evropských volbách učinil Emmanuel Macron šokující rozhodnutí: rozpustit Národní shromáždění (francouzský parlament). Po tomto rozhodnutí lze s jistotou říci, že francouzský prezident otevřel Pandořinu skříňku a bude velmi obtížné ji znovu zavřít. Po výsledcích druhého kola předčasných parlamentních voleb 7. června se Francie ocitla ve volném pádu (totéž lze pozorovat u eura vůči dolaru) a to, co bude následovat, ji uvrhne do dalšího chaosu. Jak je vidět, vnitropolitická situace ve Francii je horší než před 9. červnem. Národní shromáždění, které Macron rozpustil, vytváří nesrovnatelně méně problémů při řízení země než současné Národní shromáždění. Prezidenta Macrona lze žertem nebo vážněji nazvat hasičem ve službě, který po zapálení domu byl také tím, kdo požár uhasil, ale polovinu domu plameny zničily.

Volební systémy ve Francii a Spojeném království nejsou politickým zrcadlem společnosti

Ve francouzské a britské demokracii je vůle lidu jedna věc a pořadí volebních systémů věc druhá. Deformace, které v současnosti způsobily britský i francouzský volební systém, jsou tedy obrovské. Oba parlamenty v žádném případě nejsou zrcadlem politické vůle anglické nebo francouzské společnosti, ale spíše uměle vytvořeným obrazem volebních systémů obou zemí. Kdyby Francie a Velká Británie měly poměrné zastoupení jako většina evropských zemí, mohli bychom snadno odhadnout, jak by vypadala situace v pařížském a londýnském parlamentu.

Vezmeme-li si jako příklad volby ve Velké Británii, 33,7 % Britů podpořilo labouristy, kteří získali přibližně 65 % zastoupení v Dolní sněmovně, zatímco konzervativce a britské Reformy (pravici a krajní pravici) volilo celkem 38 % voličů, bohužel získali mnohem méně křesel (labouristé – 421 křesel oproti konzervativcům a reformistům – 126 křesel).

V prvním kole předčasných parlamentních voleb ve Francii, které byly vyhlášeny po rozhodnutí prezidenta Macrona rozpustit parlament, se krajně pravicové Národní shromáždění umístilo s odstupem na prvním místě se ziskem 33,2-33,5 % hlasů. Na druhém místě se umístila Nová lidová fronta (28,1-28,5 % hlasů) a na třetím středopravý blok Ensemble s 21-22,1 % hlasů.

Nejvíce hlasů ve druhém kole získalo Národní shromáždění (RN) Marine Le Penové, a to 10,1 milionu, tedy 37,1 %. Nová lidová fronta (NFP), levicová aliance se 7 miliony hlasů, získala 26 %. Soubor prezidenta Emmanuela Macrona, který získal 6,3 milionu hlasů, nasbíral 24,7 %. Pokud však jde o křesla v Národním shromáždění, je pořadí obrácené. Rassemblement National tak bude mít 143 křesel, Ensemble 161 křesel a Nová lidová fronta 182 křesel. K získání absolutní většiny v dolní komoře francouzského parlamentu je třeba nejméně 289 z 577 křesel.

Centristický blok Emmanuela Macrona Ensemble se ve volbách v roce 2022 umístil na prvním místě bez absolutní většiny, ačkoli byl velmi blízko k tomu, aby získal tolik žádanou absolutní většinu. Po nedávných volbách je Ensemble druhou stranou, co se týče počtu křesel. Národní shromáždění, které je s 37,1 % zdaleka nejhlasovanější stranou, se v posledních dvou letech velmi rozrostlo. Z 89 křesel v roce 2022 má nyní RN 143 křesel. Pro politickou stabilitu ve Francii je jedinou šancí na vytvoření vyvážené vlády rozpad Nové lidové fronty a vytvoření centristické koalice kolem Ensemble, koalice nikoliv Nepochybné Francie (LFI, radikální levice) a Komunistické strany, ale koalice s Les Républicains (LR – středopravicoví republikáni).

Celá Evropa sleduje francouzské volby

Před druhým kolem předčasných francouzských voleb celá evropská politická třída tajila dech. Výsledek voleb mohl způsobit skutečné zemětřesení, které by zhroutilo politickou budoucnost Francie i Evropské unie. Ve volbách, jejichž politická sázka neměla v historii páté republiky obdoby, se strana Marine Le Penové Národní shromáždění přiblížila k dalšímu vítězství poté, co v prvním kole porazila levicovou alianci Nová lidová fronta a Macronovu stranu.

Co nového přineslo druhé kolo francouzských parlamentních voleb? No, už teď je to naprosto jasné: prvním důsledkem výsledku je, že role prezidenta Macrona jako hybné síly evropské integrace se výrazně snížila. Druhým důsledkem je, že Národní shromáždění je na mrtvém bodě, což zvyšuje riziko, že Francie je téměř bezvládná.

Vzhledem k tomu, že Francie je považována za druhou největší ekonomickou mocnost Evropské unie, obávali se úředníci v Bruselu, že v případě vítězství Národního shromáždění by Macron, který je přesvědčeným proevropským zastáncem, musel soužít s euroskeptickou vládou a Národní shromáždění bez většiny (složené z koalic velmi odlišných formací nebo aliancí na základě jednotlivých případů) by francouzského prezidenta připravilo o vládu plně oddanou jeho politice. Výsledky voleb přiměly lídra socialistů Oliviera Faureho, aby oznámil, že je proti vládnímu spojenectví s centristickým táborem prezidenta Emmanuela Macrona. Faure rovněž vyzval k modernizaci Francie, včetně masivních investic do opatření v oblasti klimatu.

„V Macronově politice by neměla pokračovat koalice protikladů. Bohatí by měli být také více zdaněni,“ řekl Olivier Faure.

V příštím parlamentu nemá v současnosti žádná aliance šanci získat absolutní většinu 289 křesel, ať už jsou papírové výpočty jakékoli. Sociální demokrat Raphael Glucksmann, který byl hlavním kandidátem francouzských socialistů v evropských volbách, uvedl, že v Národním shromáždění by v budoucnu mohly být vytvořeny většiny pro jednotlivé projekty.

Pět scénářů sestavení francouzské vlády

Prvním scénářem by byla vláda sestavená NFP. NFP je se 180 poslanci největší politickou silou v novém Národním shromáždění. Vzhledem k tomu, že LFI (radikální levice) nemá absolutní většinu, oznámil předseda La France insoumise (radikální levice) Jean-Luc Mélenchon, že je ochoten podpořit vládu NFP pod podmínkou, že prosadí část programu jeho strany (zvýšení minimální mzdy, cenový strop, zrušení důchodové reformy – dekretem).

Druhým scénářem je scénář Ensemble – LR government. Spojenectví s LR by Macronově straně umožnilo udržet se nad vodou. 231 Ensemble, LR, v Národním shromáždění byli zvoleni různí pravicoví poslanci nebo poslanci UDI. I kdyby bylo dosaženo dohody, příští francouzská vláda by mohla padnout v hlasování o nedůvěře.

Třetím možným scénářem je koaliční vláda podle německého vzoru. V Německu se strany s různými ideologiemi po výsledku voleb často spojují, aby vytvořily většinu. Socialisté a konzervativci vládli společně a v posledních letech i společně s ochránci životního prostředí. Koalice Ensemble Ensemble-PS-LR by měla 296 poslanců, což je těsná většina. Pro francouzskou vládu by to byla premiéra, protože taková koalice nebyla v Páté republice nikdy realizována. Strany NFP navíc tento scénář od volební noci vylučují.

Čtvrtým scénářem nové vlády zůstává scénář vlády technokratické. Tvořili by ji odborníci – ekonomové, vysocí státní úředníci, diplomaté – a vedla by ji osobnost, která by dosáhla konsenzu.

Posledním scénářem po nedělních volbách je institucionální krize. Technokratické vládě by vždy hrozil návrh na vyslovení nedůvěry ze strany NFP, LR nebo RN. Pokud nedojde k naplnění žádného ze čtyř uvedených scénářů, Francie se dostane do hluboké institucionální krize. V takovém případě nemůže Macron rozpustit Národní shromáždění až do července 2025.

„Pokud neexistuje většina, je východiskem z patové situace odchod Emmanuela Macrona. Je to normální, za ten nepořádek může on,“ řekl před druhým kolem bývalý kandidát na prezidenta Jean-Luc Mélenchon.

Jean-Luc Mélenchon se pak odvolal na historický odkaz, na levicový kartel z roku 1924. Tehdy se levicové koalici podařilo přimět prezidenta Alexandra Milleranda k rezignaci poté, co Millerand odvolal všechny vlády v řetězci. Den po rozpuštění shromáždění Macron vyloučil, že by podal demisi „bez ohledu na výsledek“ předčasných parlamentních voleb, které vyhlásil.

Postup při volbě do francouzského Národního shromáždění

Volby do francouzského Národního shromáždění probíhají podle dvoukolového volebního systému, který je založen na principu „první volba“. Jak probíhá francouzský volební proces?

Kandidát musí splňovat zákonné podmínky, aby se mohl ucházet o křeslo v Národním shromáždění. Kandidáti musí být francouzskými občany, v den voleb musí být starší 18 let a nesmí být zbaveni občanských a politických práv na základě soudního rozhodnutí. Francouzské právo rovněž stanoví určitá omezení pro kumulaci mandátů. To znamená, že někteří volení úředníci nemohou vykonávat více než jeden mandát současně. Kandidovat nemohou některé osoby, včetně členů Ústavní rady, soudců a státních úředníků v určitých funkcích (pokud jim nebyl řádně pozastaven výkon funkce). Francie je rozdělena na 577 volebních obvodů, z nichž každý má jednoho poslance v Národním shromáždění, a každý francouzský občan, který splňuje výše uvedené zákonné podmínky, se může ucházet o křeslo v Národním shromáždění. První kolo francouzských parlamentních voleb se koná přímým hlasováním. Pokud kandidát získá v prvním kole více než 50 % hlasů a počet hlasů se rovná nebo je vyšší než 25 % celkového počtu voličů zapsaných v seznamu voličů, je prohlášen za vítěze a druhé kolo není nutné. Pokud žádný z kandidátů nesplní podmínky pro vítězství v prvním kole, koná se druhé kolo. Druhého kola se účastní všichni kandidáti, kteří získali alespoň 12,5 % hlasů registrovaných voličů. Pokud žádný z kandidátů nedosáhne tohoto procenta, druhého kola se zúčastní pouze dva nejlepší kandidáti z prvního kola. Vítězem je vyhlášen kandidát, který ve druhém kole získá nejvíce hlasů. Funkční období zvolených poslanců je pětileté, pokud není Národní shromáždění předčasně rozpuštěno.