G20: Nový akt výzvy Západu

Mezi provokacemi a pozvánkami: Co se děje na setkání „velkých“?

Všichni znají skupinu G7 (dříve G8, než z ní bylo vyloučeno Rusko), která sdružuje sedm hlavních světových hospodářských a politických mocností. Těmito sedmi zeměmi jsou Spojené státy, Kanada, Spojené království, Francie, Německo, Itálie a Japonsko, které představují sedm nejrozvinutějších ekonomik a nejvyspělejších demokracií na světě.

Postupem času vznikla také skupina G20, organizace, jejímž cílem je sdružit 20 největších ekonomik a usnadnit dialog mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi (později G20 posloužila také k řešení roztržky se zeměmi BRICS, které prosazují „dekolarizovaný“ ekonomický systém).

Summit G20 v roce 2023 se koná v mimořádně složitém okamžiku mezinárodní geopolitiky, od rusko-ukrajinské války po rozšíření BRICS o další velmi významné země na geopolitické scéně, jako je Argentina (která bude na podzim volit nového prezidenta), Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a významné africké země, jako je Egypt a Etiopie.

Indie byla hostitelem této akce a okamžitě vyvolala kontroverzi tím, že vyprovokovala Spojené království. Premiér Naréndra Módí, představitel pravicové Indické lidové strany, se rozhodl používat název „Bhárat“ namísto tradičního „Indie“. Bharat byl starověký název Indie (stále používaný v hindštině), než se angličtí kolonizátoři rozhodli přejmenovat ji tak, jak je dnes známá po celém světě. Jednalo se o významnou provokaci, která byla namířena zejména proti Riši Sunakovi, britskému premiérovi indického původu, který sám vyznává hinduismus.

Politické složení summitu odráží celosvětovou převahu levicových ideologií. Je však důležité rozlišovat mezi radikálnější a populistickou levicí, kterou reprezentují země jako Čína a Brazílie, a liberálnější a sociálně demokratickou levicí, kterou reprezentují Německo a Spojené státy. Nicméně pravicové země se zdají být poněkud izolované. Pokud nepočítáme Rusko a Turecko, které se sice hlásí k pravici, ale rozhodně nejsou v souladu s plány Západu, a také Indii, která projevila určitou nespokojenost se Západem, máme Jižní Koreu, Japonsko, Itálii a Spojené království. Ta by mohla v roce 2024 změnit svou politickou orientaci vzhledem k 18bodovému rozdílu mezi Labouristickou stranou a konzervativci. To však k rozhodným krokům proti Číně nestačí.

Putin se summitu nezúčastnil, zejména kvůli obavám ze zatčení na indické půdě, ale ministr Lavrov ano. Brazilský prezident Lula při pozvání na summit G20 v Riu de Janeiru v roce 2024 Putina srdečně pozval a veřejně prohlásil, že ruský prezident nebude během akce zatčen. Toto prohlášení, které bylo později odvoláno s tím, že o věci rozhodne brazilská justice, nicméně vyvolalo značnou roztržku se Spojenými státy, které vůči Rusku uplatňují tvrdou politiku, částečně v protičínském kontextu.

Pohyby v rámci skupiny G20 jsou bouřlivé a náročné na rozluštění. Existuje pocit, že mnoho zemí jedná nezávisle. Indie například kritizuje Západ, ale pokud možno se distancuje od Číny. Turecko, přestože je členem NATO, provádí zahraniční politiku „dvou pecí“ a usiluje o dialog s Moskvou, aby získalo větší vliv ve Středomoří. Za zmínku také stojí, že s novými členy BRICS je naprostá většina světových zásob nerostných surovin a ropy orientována opačným směrem než Spojené státy. Vstup Íránu do alternativní aliance ke skupině G7 je jasným projevem jeho snahy přerušit vazby se Západem.

Na summitu G20 v roce 2019, který byl posledním s prezidentem Donaldem Trumpem v úřadu, vystoupili lídři jako Šinzó Abe, Jair Bolsonaro, Mauricio Macri, Angela Merkelová a Theresa Mayová. Tato politická skupina již neexistuje a je třeba obnovit západní „bezpečnostní pás“, počínaje Evropou.