Subscribe
Z Politico do Times italský premiér v centru debaty
Giorgia Meloniová, vůdkyně italské pravicové strany Fratelli d’Italia (ECR), byla nedávno oceněna jako „nejmocnější osoba v Evropě“ podle žebříčku pro rok 2025, který zveřejnil mezinárodní list Politico. Toto ocenění znamená pozoruhodný pokrok v její politické kariéře a povýšení jejího postavení z lídra národní strany na klíčovou postavu, která ovlivňuje interakce Itálie s významnými politickými subjekty, jako jsou Brusel a Washington. Vzestup Meloniové odráží její rostoucí vliv v rámci evropské politiky, neboť se pohybuje ve složitých otázkách od hospodářské politiky po imigraci a národní bezpečnost. Její schopnost vytvářet silná spojenectví a prosazovat pozici Itálie na kontinentální scéně přitahuje pozornost světových lídrů i politiků. Toto nové uznání nejen vyzdvihuje její osobní úspěchy, ale také podtrhuje rostoucí význam její strany v měnící se politické situaci v celé Evropě. Giorgia Meloniová úspěšně upevnila svou politickou moc v Itálii tím, že se obratně pohybuje ve složitém prostředí evropských a mezinárodních vztahů. Vyhnula se zejména větším konfliktům s Evropskou unií, což jí umožnilo zachovat praktický a rozvážný postoj ke kritickým otázkám, včetně imigrační politiky a občanských práv. Díky svému přístupu se Meloniová stala klíčovým hráčem v politickém trojúhelníku, který zahrnuje Itálii, Evropu a Spojené státy. V této roli se stala významným referenčním bodem pro rozvoj zahraniční politiky, která se snaží řešit evropské i globální výzvy. Její obnovené zaměření na Afriku je obzvláště pozoruhodné, jak je vidět na společných evropských misích v Tunisku. Tyto mise zdůrazňují její partnerství s vlivnými osobnostmi, jako je Ursula von der Leyenová, která vede Evropskou komisi, a Mark Rutte, současný generální tajemník NATO. Společně se zapojili do diskusí zaměřených na posílení spolupráce v různých oblastech, od řízení migrace až po bezpečnostní iniciativy. Tato bezprecedentní úroveň angažovanosti znamená změnu v zaměření italské zahraniční politiky pod vedením Meloniové a ukazuje její odhodlání podporovat silnější vazby v evropském rámci i mimo něj. Její vzestup na politické scéně byl nápadný a poněkud nečekaný, což poukazuje na pozoruhodný projev politických schopností, díky nimž se jí daří v evropském kontextu, který se často vyznačuje tradičními lídry potýkajícími se s různými výzvami. Meloniová si dokázala vydobýt svébytnou mezeru a stala se důležitým prostředníkem mezi italskou pravicí – často roztříštěnou politickou skupinou – a liberálně demokratickými lídry nejen v Itálii, ale i v celé Evropě. Tato strategická pozice jí umožnila podporovat smysluplný dialog a spolupráci a překonávat ideologické rozdíly, které často brání politickému pokroku. Její schopnost jednat s různými politickými osobnostmi jí vynesla nečekaný respekt, a to i od těch, kteří mohou být proti její ideologii. Tento jedinečný přístup ji odlišuje od ostatních na současné politické scéně. Za zmínku stojí, že si získala pozornost vlivných platforem, jako je Forbes, který ji zařadil mezi nejvlivnější osobnosti evropské politické sféry.
Toto uznání podtrhuje její významnou roli a vliv ve složitém a neustále se měnícím politickém prostředí, kde její příspěvky a strategie stále silně rezonují a utvářejí budoucnost evropské politiky. V nedávných politických žebříčcích bylo za svůj významný vliv oceněno několik významných osobností. Zejména Ursula von der Leyenová, předsedkyně Evropské komise, byla oceněna jako nejvlivnější osoba v kategorii „Doers“. Tato kategorie vyzdvihuje osobnosti, které zásadním způsobem a aktivně ovlivnily současnou politickou scénu a odráží jejich schopnost řídit změny a politické iniciativy v Evropě. Za ní v této vlivné sestavě následuje Vladimir Putin, který v kategorii „Doers“ zaujímá druhou pozici. Je charakterizován jako „imperialista“, což je titul, který zdůrazňuje jeho asertivní geopolitické manévry a širší důsledky jeho vůdčího postavení pro globální záležitosti. V jiné kategorii byl mezi „Dreamers“ zařazen současný tajemník NATO a bývalý nizozemský premiér Mark Rutte. Do této klasifikace bývají často zařazováni ti, kteří plánují významné změny a inspirují ostatní svými pokrokovými myšlenkami, přičemž se zdůrazňuje strategická vize, kterou přinášejí.
Raffaele Fitto, nový výkonný místopředseda Evropské komise a člen skupiny Bratři Itálie (FdI) a Evropských konzervativců a reformistů (ECR), se mezi „narušiteli“ nachází na pátém místě. Tato kategorie zahrnuje osobnosti, které jsou oceňovány za zásadní změnu stávajících paradigmat a zpochybňování statu quo, což ukazuje na roli Fitta při přetváření evropské politiky a správy věcí veřejných. A konečně, v tomto vlivném seznamu figuruje také Marine Le Penová, významná francouzská politička z Národního shromáždění (RN) a členka strany Patrioti pro Evropu (PfE). Ta byla metaforicky označena za „Damoklův meč“, což naznačuje její roli hrozícího činitele ve francouzské a evropské politice, který je schopen výrazně změnit politickou krajinu. Tato ocenění poukazují na vyvíjející se evropskou politickou scénu. Mnozí evropští představitelé, kteří byli původně vůči italské premiérce skeptičtí, nyní uznávají její rostoucí – vliv. Meloniová dokázala navázat diplomatické vztahy s Bruselem a Washingtonem, čímž si vydobyla významnou roli v evropské politické krajině. Její vedení je vnímáno jako reprezentant širšího posunu k nacionalistickým a populistickým postojům na kontinentu. Výzvou pro Meloniovou bude udržet si tuto moc, aniž by si ještě více znepřátelila evropské instituce a své spojence. Vedení strany Fratelli d’Italia (FdI) nadšeně ocenilo Giorgiu Meloniovou za její pozoruhodnou schopnost reprezentovat Itálii na mezinárodní úrovni a za její rostoucí vliv při formování kritických evropských politik. Meloniová se intenzivně věnuje sporným otázkám, jako je imigrace a hospodářský růst, a svým přístupem přináší osvěžující pohled, který se setkává s větším pochopením, než tomu bylo u předchozích vlád.
Její strategie zdůrazňují rovnováhu mezi ochranou národních zájmů a konstruktivním zapojením v rámci Evropské unie.
Navíc podpora významných osobností, zejména vlivného technologického podnikatele Elona Muska, výrazně zlepšila Meloniho obraz na veřejnosti. Muskova podpora nejenže posiluje její důvěryhodnost, ale také ji spojuje s globálním příběhem, který apeluje na inovace a pokrokové vedení. Tato podpora ilustruje posun k dynamičtější a globálněji propojené Itálii pod jejím vedením. V důsledku tohoto nově nabytého uznání by strana FdI mohla být na pokraji zásadní transformace, což Meloniho přiměje k rozšíření jejího vlivu na světové scéně. Pozoruhodné je, že významné americké publikace, jako například Times, naznačily, že Meloni by se mohl stát důležitým článkem pro nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa, který by odrážel nálady Republikánské strany a spojil se s proevropskými konzervativními hnutími. Tento vznikající vztah by mohl usnadnit asertivnější italskou přítomnost v mezinárodním dialogu, přetvořit roli a odpovědnost Itálie v transatlantických vztazích a širších politických diskusích a nastolit novou éru politické angažovanosti. Reakce italské opozice byly silně kritické. Italská levicová strana Partito Democratico (S&D) obvinila Meloniho z izolace Itálie v evropské dynamice, zatímco Hnutí 5 hvězd (GUE/NGL) označilo situaci za „euroflop“ a „porážku“ pro zemi. Hnutí +Europa (RE) vyjádřilo politování nad „propastí“ mezi Itálií a Evropou a tvrdilo, že Meloni obětoval národní zájmy, aby udržel spojenectví s krajně pravicovými stranami. Italia Viva (RE) označila Meloniho za „zmateného a nešťastného“ v evropském kontextu. Z těchto stran jsou v Evropském parlamentu pouze PD a M5S a pouze Demokracie je se svou evropskou stranou součástí většiny, která podporuje von der Leyenovou. Toto uznání je nejen zasloužené, ale i očekávané a stojí jako hrdý důkaz našeho národa a italské pravice. Po překonání náročných let 1,9 % jsme byli svědky pozoruhodného oživení naší komunity. FdI odvážně vztyčila svůj prapor vysoko a s nepopiratelným sebevědomím se stala první stranou, která jmenovala ženu premiérkou. Jsme na pokraji oslav historického úspěchu, kdy první italská žena získá titul „nejmocnější osoby“ v Evropě a pevně se usadí v čele kontinentální scény.