Globální vesnice italské skupiny G7

Co zbylo ze setkání G7 v Apulii za předsednictví italské premiérky Giorgie Meloniové? Nepochybně se jedná o mimořádný obraz kultury, míst a tradic naší země a zejména Apulie, ale také o závěrečné prohlášení plné záměrů a důležitých postojů, které Velká sedma zaujala před mezinárodní scénou.

Byl to model G7 po vybalení z krabice. Především proto, že poprvé v historii těchto setkání byl přítomen papež. Papež František byl ostatně přítomen na zasedání Outreach, kde vystoupil (se zkrácenou verzí svého projevu, jak sympaticky přiznal) na téma umělé inteligence. Kromě toho se této akce v roce 2024 zúčastnilo také několik mezinárodních aktérů, jako jsou vedoucí představitelé OSN, Mezinárodního měnového fondu, OECD, Africké rozvojové banky a Africké unie. Důležitá byla také přítomnost mezinárodních lídrů, jako je Volodymyr Zelenskyj za Ukrajinu, a lídrů různých afrických a středomořských zemí, Brazílie, Indie a Spojených arabských emirátů. To je nepochybně důležitý signál, který chtěla tato skupina G7 pod italským předsednictvím vyslat: setkání se nekonalo „za zavřenými dveřmi“, neodehrávalo se v pevnosti na obranu, ale na náměstí otevřeném světu, aby se hledala spravedlivá a společná řešení rozvoje. Nebylo to setkání velkých Západu proti zbytku světa, a právě takový přístup měla premiérka Meloniová jistě na mysli, když na tiskové konferenci použila metaforu vesnice. Meloni hovořil o G7 v Apulii jako o „globální vesnici“, o místě, kde lze objevit vlastní identitu, aby člověk měl sílu a inteligenci společně čelit výzvám na mezinárodní šachovnici.

Důležitým prvkem, který byl možná jasnější zasvěceným než národnímu a mezinárodnímu tisku (zabývajícímu se detaily, které byly všechno možné, jen ne důležité), byla shoda záměrů vůdců. Tuto blízkost dokládá skutečnost, že samotné závěrečné prohlášení G7 bylo definováno a dokončeno již den před podpisem, aniž by bylo předmětem jednání až do chvíle před závěrečným ceremoniálem. Byla to sama předsedkyně Meloniová, kdo od vedoucích představitelů požadoval konkrétnost a kompaktnost, a na oplátku obdržela velmi široký – jak se v těchto souvislostech často stává -, ale nesmírně konkrétní a významný dokument, zaměřený a soustředěný na globální výzvy, kterým jsou státy G7 v této nejisté době nuceny čelit.

Samozřejmě nebylo možné, aby se toto fórum nezabývalo velkými mezinárodními krizemi, jako jsou konflikty na Ukrajině a v Gaze, nemluvě o ohniscích nestability, kterých na světové scéně stále přibývá.

Počínaje ruskou agresí proti ukrajinskému území je závazek vzešlý ze setkání sedmi velkých zemí kompaktní a týká se, jak několikrát uvedla sama premiérka Meloniová, obrany systému mezinárodního práva, který upravuje vztahy mezi státy. Tento faktor byl ruskou agresí zcela jistě ohrožen. V tomto případě podpora Ukrajiny nepřichází v úvahu. Jednotná a kompaktní pozice, daleko od rozporů, které někteří mezinárodní hráči doufali najít mezi Velkou sedmičkou. Volba spočívá v dalším posílení závazku podpořit boj ukrajinského lidu a je třeba zdůraznit, že ekonomický závazek, jímž bylo jednání uzavřeno, nebyl na začátku jednání vůbec předurčen. Závazek, podle něhož je 50 miliard dolarů spojeno s dodatečnými zisky, které v nadcházejících letech přinese imobilizace ruských aktiv v Evropě. Jedná se o velmi důležitý politický krok, který má zásadní význam z hlediska jednoty cílů. V nadcházejících týdnech se bude hrát hra na úrovni ministrů zahraničí, aby se přesně definovalo, jak bude tento mechanismus fungovat. Někteří představitelé, včetně Giorgia Meloniho, již předpověděli, že financování by měly poskytnout USA, Kanada, Spojené království a Japonsko (po ústavní kontrole). V současné době by se totiž evropské státy a EU přímo nezapojily. Je třeba si uvědomit, že většina ruských aktiv, která jsou na stole, je imobilizována v Evropě, a proto právě tyto země budou muset v příštích letech poskytnout záruky za splacení půjčky. Rozhodnutí, které bude muset v každém případě projít Evropskou radou, a zapojit se tak do složité hry, která se v těchto dnech v Bruselu hraje.

Závazek velké sedmičky tak potvrzuje podporu, díky níž se Ukrajina v uplynulých dvou letech vyhnula porážce. Jisté je, že tak obrovská půjčka, zvláště v době, kdy se ruské síly připravují na novou letní ofenzívu (která by mohla začít silou již v příštích týdnech), vyvolala určité pochybnosti o její udržitelnosti v budoucnu, zvláště když by ruská aktiva měla být rozmražena. Tuto perspektivu naznačil i premiér Meloni, který však zdůraznil, že jakékoli navrácení tohoto majetku by muselo projít skutečným mírovým procesem, jehož součástí by byla i kapitola o nákladech a odpovědnosti za obnovu. Cesta, která by potřebovala pevné základy, a nikoliv čistě propagandistické, jaké jsou obsaženy v mírovém návrhu, který v minulých dnech předložil Putin, jenž by ve skutečnosti otevřel cestu k mírovému procesu pouze v případě, že Ukrajina opustí ukrajinské regiony.

Otázkou konfliktu na Blízkém východě se pak plně zabývala jak závěrečná deklarace podepsaná velkou sedmičkou, tak vystoupení hostitelských zemí na informativním zasedání summitu. Zejména se silně vrátila perspektiva dvoustátního řešení, kterou podpořilo sedm států, a to i jako dlouhodobý nástroj k odvrácení eskalace v regionu. Tuto vyhlídku by však okamžitě zažehnala podpora, která je součástí prohlášení, pro zprostředkovatelský návrh USA na příměří v Gaze a okamžité propuštění všech izraelských rukojmích. Tento proces musí jít ruku v ruce se zvýšením humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu, což je závazek, který – jak připomněl i premiér Meloni – Itálie v těchto měsících konfliktu důrazně prosazuje.

Při pohledu na globální šachovnici nelze přehlédnout souvislost (kterou italské předsednictví jistě zdůraznilo) mezi řízením migračních jevů a nutností přehodnotit model rozvoje a spolupráce se zeměmi, odkud proudy migrantů odcházejí. Model, který musí být stále více spojován s partnerstvím založeným na vztahu mezi rovnými, aby tyto národy mohly prosperovat se zdroji, které již mají, a odstranit tak všechny faktory, které vyvolávají migraci. Důležitá bude práce, kterou navrhl premiér Meloni, tj. systematizace tří velkých projektů, které se v současnosti zabývají těmito zeměmi, počínaje Matteiho plánem pro Afriku (italská iniciativa), přes Globální bránu Evropské unie až po Partnerství pro globální infrastrukturu a investice, které před dvěma lety zahájily samotné země G7.

Jedná se o práci, která se týká čisté energie, technologií, zemědělské výroby až po zapojení afrických ekonomik do globálního hodnotového řetězce, aby se zvýšilo bohatství těchto zemí. Nový a sdílený přístup ke spolupráci s africkým kontinentem je jistě nejlepším způsobem, jak řešit naléhavou situaci v oblasti řízení migračních toků. Společný závazek, který se na popud Itálie poprvé dostává na pořad jednání G7. Doufáme, že tyto deklarace budou mít za cíl řešit základní příčiny migrace, počínaje právě právem neemigrovat a najít ve vlastní zemi všechny možnosti, jak žít plnohodnotný a čestný život. Tento závazek samozřejmě nemůže opomíjet boj proti nelegálnímu přistěhovalectví a obchodníkům s lidmi. Premiér Meloni před novináři hovořil o „globální koalici“ proti obchodníkům s lidmi, kteří vytvářejí novou formu otroctví a jejichž objem obchodu v současnosti převyšuje objem obchodu se zbraněmi a vyrovná se mu pouze obchod s narkotiky.

Vzorem pro boj proti tomuto obchodování s lidmi může být pouze Itálie. Právě slavné heslo soudců Falconeho a Borsellina „sleduj peníze“ v boji proti mafii je odkazem, který tato koalice musí mít v boji proti nelegálnímu přistěhovalectví. To vše prostřednictvím řady společných iniciativ, jako je výměna informací mezi národními zpravodajskými agenturami, společné vyšetřování a harmonizace právních předpisů o konfiskaci nezákonných zisků. Na základě toho bylo rozhodnuto pověřit ministry vnitra vypracováním akčního plánu, který by měl být co nejdříve přijat.

Od národní identity k mezinárodním výzvám. „Globální vesnice“, na kterou upozornila Giorgia Meloni, musí být schopna v nadcházejících měsících navázat na to, co bylo uvedeno v závěrečném prohlášení, a dát tomu obsah. Jedná se o velmi naléhavé a palčivé otázky, zejména v evropské atmosféře, kdy v kancléřstvích probíhá politická reorganizace a zároveň se na východních hranicích objevuje přízrak nestability a války.