Green Deal Man

Dne 3. října 2023 vystoupil výkonný místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič v Evropském parlamentu, aby odpověděl na otázky poslanců týkající se hlavního bodu jeho působnosti, a to tzv. „Evropské zelené dohody“.

Bohužel pan Šefčovič neposkytl mnoho informací, ale spíše sbírku klišé, která by těžko mohla někoho přesvědčit.

Na úvod obhajoval legislativní iniciativy, které skupina Evropských konzervativců a reformistů (ECR) považuje za velmi škodlivé pro hospodářství: zákon o obnově přírody a nová pravidla pro obaly, která opouštějí dosavadní model recyklace a nahrazují jej modelem opětovného použití.

Místopředseda Komise dále obhajoval nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků, zatímco my bychom dali přednost menší regulaci, která by snížila administrativní zátěž a podpořila růst.

Čtvrtý regulační materiál EU si slovenský byrokrat pochvaloval – zákon o kritických surovinách, který údajně snižuje naši závislost. Jak koncept „otevřené strategie“ posílí surovinovou autonomii, se však teprve ukáže. Dítě by rychle pochopilo, že se jedná o protichůdné předměty, a proto se jejich míchání rovná bizarnímu obřadu záměny.

Pan Šefčovič dále hájí dobré životní podmínky zvířat jako cíl, na který nasadil „svůj tým komisařů pro zelenou dohodu“. Doporučujeme, aby se lidské zdroje Komise zaměřily na blaho lidí, pracovníků, podniků a národů.

Letos na podzim se prý zaměří na větrnou energii, a tak vysvětluje. Zdá se to logické, protože podzim a zima jsou typickými obdobími, kdy fouká vítr; zdálo by se, že je zcela originální zaměřit se na slunce (nebo písek, jak se říká) mezi říjnem a Velikonocemi.

Zapojení občanů se podle místopředsedy Komise projeví prostřednictvím Fondu spravedlivého přechodu. Tento fond vlastně zaceluje některé rány způsobené přechodem na zelené technologie a Zelenou dohodou. Komise nakonec způsobuje občanům problém a pak předstírá, že s nimi jedná, aby částečně zaplatila za způsobené škody.

Kromě toho pan Šefčovič slíbil, že bude organizovat „zelené sociální dialogy“ s občany, aby posílil veřejnou podporu Zelené dohody. Jinými slovy, veřejná podpora Zelené dohody šéfky Von der Leyenové nutně potřebuje nějaký vitamín, a to i v podobě kázání, nebo špatně stráveného času.

Chválí automobilový průmysl jako „korunovační klenot“ evropské ekonomiky, ale neuvádí přesné údaje o tom, jaký by byl plán na jeho ochranu před konkurenty v jiných oblastech světa. Jediné uvedené údaje se týkají obnovitelných zdrojů energie. Protože v roce 2050 bude muset být všechno elektrické, jak nám vnucuje Von der Leyenová a její přisluhovači, budeme v Evropě potřebovat „2 až 3krát více elektrické energie, než máme nyní“.

Podle něj se tím však evropská ekonomika dostává na pevnou cestu ke snižování nákladů pro občany. Ztrojnásobení výroby elektřiny sníží náklady občanů? Takovému zbožnému přání nemůže nikdo věřit. Přesto tvrdí, že Zelená dohoda přinese občanům v Evropě „hmatatelné i nehmatatelné výhody“.

Superkomisař alespoň uznává výsadní práva a technologickou neutralitu, když mluví o jaderné energii. To je implicitně kvalifikováno jako nízkouhlíkový zdroj energie a na 12 členských států, které v současnosti provozují jaderné elektrárny, se neukazuje prstem.

Vodík je spolu s fotovoltaikou a větrnou energií představován jako průmysl budoucnosti. Slyšení končí naivní výstředností: Šefčovič se hlásí k nadšení pro cyklistiku jako dopravní prostředek na oltáři náboženství EU. A skutečně se nám podařilo najít obrázek, i když malý, kde je vidět na dvou kolech.

Celkově si čtenář na základě této výměny názorů mezi Evropskou komisí a některými poslanci Evropského parlamentu bude moci sám snadno rozhodnout, zda lze Zelenou dohodu a jejího hlavního akolytu brát vážně.

Zdroj obrázku: Shutterstock