Subscribe
Gruzie je opět v centru pozornosti mezinárodního společenství, protože Michail Kavelašvili složil přísahu jako nový prezident v atmosféře politického a sociálního napětí. V centru Tbilisi zaplnilo ulice více než 2 000 protestujících, kteří mávali vlajkami EU a požadovali razantní změnu politického směřování země. Obvinění z prorusismu namířená proti vládnoucí straně Gruzínský sen podnítila hněv veřejnosti, která vzhlíží k Bruselu a NATO jako k baštám demokracie a bezpečnosti.
Zurabišviliho bojovné rozloučení. Odstupující prezidentka Salome Zurabišviliová opustila prezidentský palác, ale ne bez toho, aby vyslala Gruzíncům silný vzkaz: „Stále se považuji za legitimní hlavu státu a budu i nadále bojovat za budoucnost Gruzie. Před šesti lety jsem přísahal věrnost ústavě a lidu. Tato loajalita se nezmění, ať už v paláci nebo mimo něj. Slova, která rezonují jako výzva k odporu proti systému, který mnozí považují za stále zranitelnější vůči tlaku Moskvy. Demonstrace v Tbilisi jsou posledním aktem několikatýdenní mobilizace proti Kavelašviliho zvolení 14. prosince loňského roku na základě obvinění z podvodů a manipulací. Bývalý fotbalista, který se stal politikem, představuje kontinuitu s vládou, kterou mnozí obviňují z podkopávání evropských aspirací Gruzie. Protestující požadují anulování říjnového parlamentního hlasování a jasný závazek k integraci s Evropskou unií a Severoatlantickou aliancí.
Gruzie, která se nachází mezi Evropou a Asií, prožívá konflikt identity, který ji staví do centra soupeření mezi Západem a Ruskem. Od rozpadu Sovětského svazu se země snaží distancovat od vlivu Moskvy, v roce 2014 podepsala asociační dohodu s EU a postupně se přibližuje k NATO. Nepřekonatelnou překážkou na cestě země do Severoatlantické aliance však zůstává přítomnost ruských vojsk na okupovaných územích Abcházie a Jižní Osetie.
Gruzínský sen se ve vládě hlásí k evropské integraci, ale jeho kroky jsou často kritizovány jako nejednoznačné. Strana se snaží o vyváženost vztahů se Západem, aniž by vyvolala nepřátelskou reakci Ruska, což mnozí považují za příliš nesmělé.
Sjednocené národní hnutí (MNU), hlavní opoziční síla, představuje nejsilnější frontu proti NATO a EU. Dědic bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho prosazuje radikální reformy a větší mezinárodní tlak proti ruskému expanzionismu.
Na pozadí tohoto vysokého napětí vyjádřila moldavská prezidentka Maia Sandu podporu Gruzii: „Moldavsko dnes jako vždy stojí na straně gruzínského lidu v jeho boji za svobodu, demokracii a evropskou budoucnost.“ Toto prohlášení získalo na váze poté, co Rusko přerušilo dodávky plynu do Moldavska, což si mnozí vyložili jako trest za jeho proevropský postoj. Zdá se, že Gruzie je stále více rozdělena na ty, kteří sní o budoucnosti v Evropě, a na ty, kteří se obávají důsledků otevřené konfrontace s Ruskem. Vnitřní politická polarizace a ekonomické potíže hrozí zpomalením již tak složitého procesu, zatímco Moskva nadále vyvíjí destabilizující tlak. Země stojí na křižovatce: podaří se jí upevnit demokracii a posílit západní spojenectví, nebo zůstane uvězněna ve sféře vlivu Ruska?
Protesty v Tbilisi jsou jasným signálem: gruzínský lid není připraven vzdát se svých evropských snů. Cesta do Bruselu a Washingtonu je však ještě dlouhá a plná překážek. Gruzie je parlamentní republikou se systémem více politických stran. Politické scéně dominují dvě hlavní formace: Gruzínský sen a Sjednocené národní hnutí (MNU), i když významné zastoupení mají i další menší strany. Gruzínská vnitřní politika se často vyznačuje silnou polarizací, což se odráží i v zahraničněpolitických otázkách.
Evropská integrace je hlavním cílem gruzínské politiky od získání nezávislosti v roce 1991. V roce 2014 podepsala Gruzie s EU dohodu o přidružení, jejíž součástí je i zóna volného obchodu. Cesta ke členství však zůstává dlouhá a složitá.
Gruzínský sen (SG): Vládnoucí strana se hlásí k evropské integraci. Opozice a mezinárodní aktéři ji však často obviňují z toho, že neprovádí reformy nezbytné pro splnění standardů požadovaných EU. Někteří kritici tvrdí, že SG využívá proevropskou rétoriku k upevnění domácí moci, aniž by se konkrétně zavázala k demokratizaci.
Sjednocené národní hnutí (UNM): Opozice považuje členství v EU za prioritní cíl a obviňuje SG z podkopávání evropské budoucnosti země. MNU, politický dědic vlády Michaila Saakašviliho, je považováno za aktivnější v prosazování reforem požadovaných EU. Jiné strany, jako například Lelo pro Gruzii a liberální hnutí, členství v EU silně podporují a považují ho za klíčové pro hospodářský rozvoj a národní bezpečnost.
Členství v NATO je další deklarovanou prioritou gruzínské zahraniční politiky. Spolupráce s Severoatlantickou aliancí se od války s Ruskem v roce 2008 zintenzivnila, přístupový proces však brzdí přítomnost ruských vojsk na okupovaných územích Abcházie a Jižní Osetie. Gruzie čelí na cestě k západní integraci mnoha výzvám. Vnitrostátní polarizace brání provádění smysluplných reforem, zatímco Rusko nadále vyvíjí destabilizující tlak. Evropská unie a NATO sice uznávají pokrok země, ale zaujímají opatrný přístup, protože si uvědomují geopolitické důsledky další expanze na východ.
Politická situace v Gruzii je křehkou rovnováhou mezi aspiracemi na Západ a tlakem Ruska. Ačkoli se zdá, že veřejné mínění silně podporuje cestu do EU a NATO, vnitřní politické rozpory a ekonomické potíže představují významné překážky. Budoucnost země bude záviset na schopnosti gruzínského vedení překonat tyto problémy a upevnit vztahy se Západem, aniž by byla ohrožena vnitřní stabilita.