Haiti v rukou zločinců

Krize karibského státu a geopolitické důsledky. Co se děje na Haiti?

Jestliže Jižní Amerika, jak bylo uvedeno v předchozích článcích, představuje jeden z nejžhavějších geopolitických scénářů vzhledem k časté politické nestabilitě a progresivním extremismům, které navrhují vedení zemí, Severní Amerika se zdá být klidnější, a to i v případě karibského scénáře.

Na Haiti v současné době probíhá významná politická a institucionální krize, které média nevěnují příliš pozornosti. Vyvolává však obavy na mezinárodní úrovni. Haiti je francouzsky mluvící země ležící na západním pobřeží ostrova Hispaniola, o který se téměř rovným dílem dělí s Dominikánskou republikou.

Ostrov, a zejména Haitská republika, je jednou z nejproblematičtějších oblastí na světě. Během dvou desetiletí se Haiti potýkalo se dvěma ničivými hurikány, druhým nejničivějším zemětřesením v dějinách lidstva v roce 2010 a dalším zemětřesením o síle přesahující 7 stupňů Richterovy škály. Tato situace zcela ochromila zemi a způsobila přibližně 235 000 úmrtí v důsledku seismických nebo atmosférických jevů.

Situace v zemi se rychle zhoršuje. V současné době zažívá 27 % obyvatelstva potravinovou krizi, přičemž více než 2 miliony lidí čelí skutečné nouzi a hrozí jim smrt hladem. Hladovění také oslabilo jejich zdravotní odolnost, což vedlo k různým hladomorům a epidemiím, jako je cholera. Období relativního klidu bylo možné pouze díky masivní americké vojenské přítomnosti v zemi. Mise OSN koordinovaná Brazílií se však v současné době snaží zajistit lepší situaci.

Politická situace na Haiti je v současné době velmi nestabilní. 7. července 2021 byl v prezidentském sídle zavražděn prezident republiky Jovenel Moïse. Před svou smrtí jmenoval Ariela Henryho svým nástupcem. Kvůli atentátu však Jindřich nemohl okamžitě složit přísahu. Následně začaly haitské úřady vyšetřovat Henryho, který s nimi odmítl spolupracovat. Situace na Haiti zůstává napjatá a nejistá.

Komando, které šlo Moïseho zavraždit, tvořilo asi třicet lidí převážně kolumbijského a amerického občanství haitského původu, což naznačuje, že šlo o spojenou operaci s drogovými kartely, proti nimž prezident během svého mandátu tvrdě bojoval.

Přestože je Henry formálně nezávislý, pochází z některých středolevicových stran a americký prezident Joe Biden ho opakovaně požádal o konkrétní podporu. Vzhledem k tomu, že země je na Spojených státech významně závislá, není to nic nového. A jsou to právě Spojené státy, které začaly zemi opouštět a evakuovat svůj diplomatický personál, stejně jako diplomatický personál Evropské unie a Německa.

Loni 29. února došlo k hromadnému útěku, který vedl k obnovení zločineckých gangů, které se – přestože kdysi byly rivaly – spojily, aby svrhly Henryho vládu a převzaly kontrolu nad republikou.

Henry nejprve ustoupil a rezignoval poté, co gangy obsadily a ovládly hlavní město státu Port-au-Prince. Okupace, která probíhala již od loňského roku, ale v prvních březnových dnech prudce zesílila. Policie není schopna palbu opětovat, protože 10 000 dostupných policistů nestačí a mnoho z 1 500 policistů, kteří nedávno podali výpověď, se dokonce přidává ke zločincům.

V táboře „rebelů“ v současné době dominuje Jimmy Chérizier, známý jako „Barbecue“, který stojí v čele G9 (sdružení devíti hlavních gangů na území) a který se již proslavil tím, že způsobil energetickou krizi, když se zmocnil 25 000 tun nafty. Protesty začaly poté, co Henry slíbil uspořádat předčasné volby 7. března, ale pak je zrušil; Henry nedávno odjel do Keni, aby požádal OSN o ozbrojený kontingent.

Situace se stává kritickou: Henry není v Dominikánské republice vítaným hostem, a proto je nyní v podstatě „uprchlíkem“ v Portoriku na území USA. Důležitou roli nyní hraje Mohamed Irfaan Ali, který je navzdory svému jménu prezidentem Guyany a Karibského společenství Caricom. Bude také na něm, aby zajistil pokojný přechod a umírnil různé postoje a především aby zaručil podporu Spojených států při řešení krize, přičemž by mohl využít i toho, že jeho strana je levicová, a mohl by tedy počítat s podporou jak amerických demokratů, tak jihoamerické levice, která je přímou prodlouženou rukou BRICS. „Studená válka“ se týká i Haiti.

Podle posledních zpráv se Spojené státy podílejí na bezpečnostní misi pod vedením Keni příspěvkem ve výši 300 milionů dolarů, přičemž africké jednotky jsou již ve fázi před nasazením, aby potlačily povstání vedené „barbecue“. Situace si samozřejmě vyžaduje zvláštní pozornost i z geopolitického hlediska.

Dominikánská republika, která již v minulosti přijala tisíce migrantů z Haiti, tentokrát uzavřela hranice a jediným alternativním hlasem na pomoc Haiti je hlas salvadorského prezidenta Nayib Bukeleho, který připomněl vlastní represe proti gangům v zemi jako konkrétní příklad možnosti účinně čelit zločineckým rebelům.

Počet mrtvých rukou banditů v letech 2023 až 2024 se pohybuje kolem 5 000, 700 zraněných a 3 000 unesených, což Haiti doslova znemožňuje život a způsobuje útěk lidí, kterým Dominikánci brání v útěku a kteří mají jedinou možnost uchýlit se do Spojených států, kde však právě probíhá volební kampaň.

V pozadí se objevuje postava, kterou si mnozí přejí, ale kterou je obtížné schválit: zdá se, že jedním z mála, kdo může obnovit pořádek, je Jean-Bertrand Aristide. Aristide byl v letech 1991 až 2004 několikrát prezidentem Haiti, přičemž byl sesazen několika státními převraty a jeho funkční období byla omezena na dvě po sobě jdoucí období.

Pro mnohé je Aristide jediným, kdo je schopen zajistit blahobyt země, neboť je považován za jakéhosi národního hrdinu, který svrhl předchozí režim Duvalierů (otec a syn François a Jean-Claude), jenž trval nepřetržitě od roku 1957 a padl v roce 1986 také pod tlakem Aristidova kázání.

Tato postava je však mezi různými společenskými skupinami, především mezi katolickou komunitou Haiti a mezi konzervativnějšími lidmi, značně nepopulární: pokud v současnosti na zločince reaguje pouze policie, je to proto, že se Aristide v reakci na vojenský převrat, který ho svrhl, rozhodl po svém návratu k moci rozpustit armádu. Katolická církev se navíc zapojila do skandálů WikiLeaks, když se opakovaně postavila proti osobě Aristida poté, co se jí nějakým způsobem snažila radit v nejbouřlivějších okamžicích jeho vlády.

V každém případě je faktem, že pouze jeho vlády měly minimální stabilitu, nebo alespoň neměly za jediný výsledek lidové revolty a předčasné rezignace, ale často to byly zájmové skupiny, které ho odstranily.

Je však velmi pravděpodobné, že haitská otázka se stane jedním z prvních témat agendy budoucího prezidenta Spojených států: americká role v řešení krize a její ekonomické a sociální, ale i migrační důsledky jsou totiž velmi důležitými body pro hodnocení činnosti prezidenta.