Subscribe
Náhlá smrt íránského prezidenta Ebrahíma Raísího při bizarní havárii vrtulníku v odlehlé části země značně zamotala vody na Blízkém východě. Před dvěma měsíci hovořili experti na mezinárodní vztahy o „nepředvídatelném vývoji“ osudné havárie v již tak napjaté situaci v regionu. Někteří varovali, že konec Raisiho, který za tři roky ve funkci prosadil v íránské společnosti ultrakonzervatismus a nastavil ještě tvrdší zahraničněpolitickou linii, povede k další radikalizaci politického diskurzu v Teheránu proti USA a Izraeli v době, kdy Írán vstupuje do náročného procesu vyjednávání mezi různými frakcemi před předčasnými volbami, v nichž bude jmenován nový prezident.
Přestože oficiální příčiny sestřelení prezidentského vrtulníku nebyly zveřejněny, několik politických a mediálních kanálů uvedlo, že hlavním viníkem jsou USA. Nejen proto, že vrtulník byl americké výroby, ale také proto, že byl starý a opotřebovaný, stejně jako celá íránská flotila, kterou nelze kvůli západním sankcím obnovit. Na druhou stranu podle zahraničněpolitických analytiků prezidentova smrt také zvýšila možnost nových protestů v souvislosti s mocenským vakuem v Teheránu. Obrázky íránských žen tančících na zprávu o „řezníkovi z Teheránu“ kolovaly na sociálních sítích spolu s kondolencemi od hlav států z celého světa.
Bývalý íránský prezident Ebrahim Raisi, který zemřel 19. května, byl považován za možného nástupce vůdce islámské revoluce ajatolláha Chameneího, nejvyššího íránského představitele. Raisi se proslavil krvavým potlačením některých z největších protestů v historii země a lobbováním při jednáních se světovými mocnostmi o jaderných zbraních, kdy usiloval o významné výjimky z amerických sankcí výměnou za mírné omezení využívání stále vyspělejší technologie ve své zemi. Postoj Ebrahíma Raísího podpořilo také chaotické stahování americké armády ze sousedního Afghánistánu a výkyvy v politických postojích Bílého domu.
Bývalý prezident Raisi zvýšil napětí s USA
Podle Foreign Policy Raisi za tři roky svého působení urychlil obohacování uranu a učinil z Íránu ještě jasnějšího protivníka USA. Stalo se tak poté, co jeho předchůdce Hasan Rúhání usiloval o uvolnění vztahů země se Západem, zejména v souvislosti s íránskou jadernou politikou. Zároveň Írán pod Raisiho vedením podporoval Rusko ve válce proti Ukrajině masivním vývozem dronů a dělostřelectva Šahed a po útoku Hamásu na Izrael v říjnu 2023 zintenzivnil vojenské akce proti této zemi a pouhý měsíc před svou smrtí zahájil masivní útoky drony a raketami proti Izraeli.
Na domácí scéně Raisi po pouhém roce svého mandátu zavedl přísnější prosazování íránského „zákona o hidžábu a cudnosti“. Zatčení mladé íránské Kurdky Ahsy Aminiové pořádkovou policií za porušení těchto omezení pro ženy a její smrt ve vězení zahájily dlouhou řadu protestů, které se staly nejvýznamnější výzvou íránským duchovním vládcům od islámské revoluce v roce 1979. Podle organizací na ochranu lidských práv byly tehdy zabity stovky lidí a mnoho žen, které tehdy pohřbily své rodinné příslušníky, nyní na sociálních sítích zveřejnilo videa, na nichž popíjejí a tančí na smrt „teheránského řezníka“.
Mezinárodní politologové odhadují, že bez ohledu na to, kdo Raisiho nahradí, se strategie, kterou bývalý prezident prosazoval, pravděpodobně nezmění, neboť se upevnila ve vyšších patrech íránského politického a duchovního vedení. Jisté je, že z krátkého seznamu možných Chameneího nástupců byl zmíněn pouze jeho šéf Mojtaba. Revoluční gardy se snažily využít incidentu k dalšímu posílení své pozice v čele íránského státu a existuje dokonce možnost, že by tato tragédie mohla vytvořit malý prostor pro nová protestní hnutí.
Poselství prezidentských kandidátů, populismus v islamistické variantě
Podle rumunského profesora mezinárodních vztahů Valentina Naumesca, bývalého státního tajemníka na ministerstvu zahraničí v Bukurešti, smrt Ebrahima Raisiho narušila křehkou rovnováhu sil v teokratickém režimu v Teheránu. Valentin Naumescu upozornil, že při havárii vrtulníku, při níž Raisi zahynul, zahynul také ministr zahraničí Hosejn Amir-Abdollahian, který koordinoval agresivní íránskou zahraniční politiku, byl rovněž zastáncem tvrdé linie a měl blízko k Islámským revolučním gardám, obávané polovojenské skupině, jejímž prostřednictvím ajatolláhové ovládají zemi železnou pěstí. Hossein Amir-Abdollahian se zasloužil o úspěšné usmíření se Saúdskou Arábií a o udržení poměrně napjatých vztahů s Pákistánem. Rumunský odborník na mezinárodní vztahy také vysvětlil, že nový prezident by měl být jmenován do 50 dnů od smrti předchozího, což je velmi krátká doba, během níž by měly teheránské mocenské tábory jednat o tom, kdo Raisiho nahradí. Podle citovaného zdroje to pravděpodobně povede k další radikalizaci postavení Íránu v zahraničí.
„Nejasný není postup, ale důsledky, které tato rušivá událost vyvolala uvnitř autoritářského režimu v Teheránu. V příštích 50 dnech proto bude následovat dočasné výkonné vedení a možná intenzivní vnitřní soutěž mezi stávajícími frakcemi, z nichž každá se bude snažit získat vnitřní sympatie a důvěru co nejnesmiřitelnějším diskurzem vůči Izraeli a Spojeným státům (populismus ve své islamistické variantě). Íránská teokracie obvykle fungovala na základě plánování, vykrystalizovaných rozhodnutí a jmenování dlouho předtím, než byla formálně zabalena do „lidových voleb“. Tentokrát si nemyslím, že režim má připravené řešení nástupnictví, které by bylo prodiskutováno a odsouhlaseno všemi frakcemi, umírněnými i radikálními,“ napsal rumunský expert na své facebookové stránce.
Teheránské úřady zatím oficiálně neoznámily příčinu havárie vrtulníku, při níž zahynulo devět lidí včetně prezidenta a ministra zahraničí. Kreml však označil viníka: Spojené státy, které prostřednictvím sankcí uvalených na Teherán brání íránskému letectvu ve vybavení.
„Američané to neuznávají, ale faktem je, že jiné země, proti kterým USA vyhlásily sankce, nedostávají náhradní díly pro americkou techniku, včetně letecké.“(…)
„Mluvíme o úmyslném poškozování běžných občanů, kteří tato vozidla používají, a pokud nejsou poskytovány náhradní díly, přímo to souvisí se snížením úrovně bezpečnosti,“ řekl ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov.
Potvrdily to snímky trosek vrtulníku, které z místa havárie odvysílala íránská média a na nichž je vidět, jak se vrtulník Bell 212 zřítil do hor. Podle Financial Times je skutečným „viníkem“ zastaralá letecká flotila, poznamenaná léty opotřebení, která je vlastně „metaforou celého režimu v Teheránu“.
Írán, který byl po léta blokován západními sankcemi, nebyl schopen obnovit svou flotilu a neměl přístup k náhradním dílům a smlouvám o údržbě.
„Íránské letectvo je metaforou celého režimu,“ řekl Ali Ansari, zakladatel Institutu íránských studií na univerzitě v St Andrews.
„Je starý, neměl by být schopen létat, a přesto létá – dokud nelétá,“ řekl listu Financial Times.
Reformista a ultrakonzervativec v druhém kole prezidentských voleb v Íránu
V Íránu se 5. července otevřely volební místnosti pro druhé kolo prezidentských voleb. Ve druhém kole těchto voleb se utkali reformistický kandidát Masúd Pezeškán a ultrakonzervativní Saíd Džalílí, který v prvním kole skončil druhý, v boji o nástupnictví po Ebrahímovi Raísímu. V celém Íránu, od Kaspického moře na severu až po Perský záliv na jihu, se v 58 638 volebních místnostech zúčastnilo voleb přibližně 61 milionů voličů. Průzkumy byly podle očekávání pozorně sledovány v zahraničí, protože Írán je v centru několika geopolitických krizí, od války v Gaze po jadernou kauzu, v níž je Teherán v rozporu se západními zeměmi, zejména s USA. Na pozadí nespokojenosti veřejnosti, zejména se stavem ekonomiky, která byla těžce zasažena sankcemi, byly narychlo zorganizovány volby na místo Ebrahima Raissiho. Volební účast v prvním kole, které se konalo před týdnem, byla 39,92 % z 61 milionů voličů. To představuje nejnižší volební účast v Íránu za posledních 45 let, což je na hony vzdáleno 80 % účasti v prezidentských volbách na konci 20. století. Opozice v Íránu i v diaspoře vyzvala občany, aby volby bojkotovali, a uvedla, že konzervativní a reformistický tábor jsou dvě strany jedné mince.
„Je zcela falešné se domnívat, že ti, kdo nevolili v prvním kole, jsou proti systému,“ řekl nejvyšší vůdce ajatolláh Alí Chameneí, který vyzval voliče, aby ve středu přišli k volbám.
Kdo je nový íránský prezident?
V prvním kole hlasování 28. června byli čtyři kandidáti prohlášeni za způsobilé zúčastnit se voleb, které měly nahradit Ebrahíma Raísího, a Rada íránských revolučních gard odmítla další dva. Na prvním místě se umístil reformistický poslanec Masúd Pezeškjan, 69letý chirurg, který získal 42,4 % hlasů, zatímco druhý v pořadí Saíd Džalílí 38,6 %. Pezeshkian potvrdil svou věrnost islámské republice. Vyzval k větší otevřenosti Íránu ve vztazích se Západem a vyslovil se pro „konstruktivní vztahy“ s Washingtonem a evropskými zeměmi, které by „vyvedly Írán z izolace“. Masúda Pezeshkiana podporovali bývalí prezidenti Mohammad Khatami, reformista, a Hassan Rouhani, umírněný politik.
Soupeřem Masúda Pezeshkiana ve druhém kole byl ultrakonzervativní Saeed Jalili, 58 let. Džalílí je známý svým neústupným postojem vůči západním mocnostem. Podpořil ho Mohammad-Bagher Ghalibaf, konzervativní předseda parlamentu, který v prvním kole skončil třetí se ziskem 13,8 % hlasů. Jako bývalý vyjednavač o jaderném programu Džalílí zastává vůči Západu neústupný postoj a tvrdí, že Teherán dohodu o íránském jaderném programu, podepsanou v roce 2015 s USA a dalšími světovými mocnostmi, nepotřebuje. Said Džalílí dohodu, která výměnou za zmírnění sankcí zavedla omezení jaderných aktivit Teheránu, důrazně odsoudil a prohlásil, že „porušuje červené linie Teheránu“ tím, že připouští „neobvyklé inspekce“ v íránských jaderných zařízeních.
Novým íránským prezidentem zvoleným 5. července se stal Masúd Pezeškán, který porazil svého konzervativního rivala Saída Džalílího. Z 30 milionů odevzdaných hlasů získal Pezeshkian 53,3 %, zatímco Saeed Jalili 44,3 %.
„Sčítání hlasů bylo ukončeno a kandidáti byli informováni o výsledku. Pezeshkian má náskok asi tří milionů hlasů před svým protikandidátem Saeedem Jalilim, zastáncem tvrdé linie,“ uvedly zdroje, které si přály zůstat v anonymitě.
Zvolení Masúda Pezeshkiana bude mít na politiku islámské republiky jen malý vliv. Nový prezident se bude úzce podílet na výběru nástupce ajatolláha Alího Chameneího, 85letého nejvyššího íránského vůdce, který rozhoduje o všech nejdůležitějších státních otázkách. Íránský prezident má zároveň omezené pravomoci: jeho úkolem je plnit obecné politické pokyny vlády stanovené ajatolláhem Alím Chameneím.