Ve středu dopoledne předstoupili před kamery před budovu irské vlády tři vedoucí představitelé stran irské vládní koalice, aby oznámili, že se republika rozhodla uznat palestinský stát. 28. května bude nad sídlem irského parlamentu Leinster House vztyčena vlajka Palestiny a uznání bude formálně přijato. Ve stejný den učiní totéž Španělsko a Norsko.
První a nejzřetelnější otázkou, která je kladena, je, který stát je přesně uznáván. Vezmeme-li Úmluvu z Montevidea jako vzor pro to, co je podle konvence považováno za stát, článek 1 Úmluvy říká
Stát jako osoba mezinárodního práva by měl mít následující kvalifikační předpoklady: (a) stálé obyvatelstvo; (b) vymezené území; (c) vláda; a (d) schopnost navazovat vztahy s ostatními státy.
Má Palestina vládu? Nebo má dvě? Nebo ve skutečnosti existují dva palestinské státy?Palestinská samospráva kontrolovaná Fatahem, která vznikla po dohodách z Osla, kontrolovala Gazu a Západní břeh Jordánu, ale od voleb v roce 2006 Gazu kontroluje Hamás. Jak je vymezeno území státu? Tvoří ho území od řeky Jordán po Středozemní moře, jak tvrdí Hamás? V roce 1988, kdy Jásar Arrafat vyhlásil „Stát Palestina na našem palestinském území s hlavním městem Jeruzalémem“. Později to bylo upřesněno na „arabský Jeruzalém“ . Počítá irský stát s palestinským státem, v němž se Izrael vzdá suverenity nad Jeruzalémem nebo dokonce nad východním Jeruzalémem?
V současné době neexistuje žádný palestinský stát, který by se běžně chápal jako uznaný, takže tato deeskalace je spíše uznáním nikoli reality, ale platonické představy palestinského státu. Irsko uznává formu „palestinský stát“, i když ve světě stínů, kde žijeme my, obyčejní lidé, ještě neexistuje.
Irsko je dlouhodobě zastáncem řešení dvou států. Stejně jako prakticky všichni ostatní v západním světě. Samozřejmě existují části světa, kde je řešení v podobě jednoho státu populárnější, a tím státem není Izrael. Další otázkou, kterou si v Irsku kladou, je, proč bylo dobré učinit toto prohlášení právě v této době.
Taoiseach Simon Harris prohlásil: „Irsko rozhodně a jednoznačně uznává stát Izrael a právo Izraele na bezpečnou a mírovou existenci se svými sousedy….Dovolte mi, abych jasně řekl, že Irsko odsuzuje barbarský masakr, který provedl Hamás 7. října loňského roku.“ Dále řekl: „Hamás není palestinský lid“. On i ministr zahraničních věcí Michael Martin si přejí, aby toto prohlášení nebylo vykládáno jako vítězství Hamásu nebo teroru, ale pokud je to upřímná naděje, pak ji lze považovat přinejlepším za naivní.
Mluvčí Bassem Naim řekl agentuře Agence France Presse, že Hams rychle ocenil uznání ze strany tří evropských zemí.
„Tato postupná uznání jsou přímým výsledkem statečného odporu a legendární nezlomnosti palestinského lidu. Věříme, že to bude zlom v mezinárodním postoji k palestinské otázce.
Izraelská vláda se také zjevně domnívá, že akce Irska Španělska a Norska bude vnímána jako vítězství Hamásu. Premiér Netanjahu ve středu před oficiálním prohlášením v komuniké svého úřadu uvedl, že
„Záměr řady evropských zemí, aby uznat palestinský stát je odměnou za teror… Bude to stát teroru, který se pokusí znovu a znovu provést útok ze 7. října, a s tím nebudeme souhlasit… Odměna za teror nepřinese mír – a také nám nezabrání vítězit nad Hamásem,“ řekl.
Irsko již několik let není považováno za zemi přátelskou k Jeruzalému a je možné, že více irských voličů sympatizuje s věcí palestinského lidu než s Izraelem, ale průzkumy veřejného mínění v poslední době ukazují, že počet voličů, pro které je tato otázka naléhavá, se pohybuje kolem 5 %. Norsko a Španělsko se samy rozhodnou, zda je tato otázka správná nebo ne, a jaké důsledky pro ně může mít toto uznání, Irsko je ve zcela jiné situaci a irští voliči to dobře vědí.
Zatímco reakce Izraelců nemusí mít vliv, a dokonce ani reakce Německa, Francie či Itálie, našich evropských partnerů, nebo Spojeného království, našeho blízkého souseda, reakce USA je něco, co by mělo naše politiky znepokojovat.
V rozhovoru pro rozhlasový pořad The Hard Shoulder Mick Mulvaney, bývalý personální šéf Bílého domu, prohlásil, že ve Washingtonu byl plán uznat palestinský stát v této době přijat s „šokem a pobouřením“ Rozhodnutí je v USA vnímáno jako „uznání Hamásu“.
„Uznávám, že v prohlášení se píše, že to tak není a že je to namířeno proti palestinské samosprávě, ale tak to vnímáno nebude,… Bude to vnímáno jako odměna Hamásu za 7. říjen, že by se jim to nestalo, kdyby jen 7. říjen a izraelská reakce….bude to vnímáno jako dobrá věc pro Hamás….Hamás o tom dnes nemlčí, křičí ze střech, že je to pro ně velké vítězství.“
Dále spekuloval, že vzhledem k tomu, že se jedná v podstatě o symbolické gesto, Bílý dům by mohl mít pocit, že musí reagovat symbolicky a možná zrušit tradiční setkání Taoiseacha a prezidenta v Bílém domě na den svatého Patrika, což by pro zemi, která je tak silně propojena s americkým obchodem a přímými zahraničními investicemi, vyvolalo velmi znepokojivou optiku.
V reakci na sociálních médiích mnoho hlasů z progresivní levice byly odmítavé jeho spekulace poznamenal, že byl Trump jmenován, a proto nějak nelze brát vážně. Ti, kteří však dávali pozor, vědí, že podle posledních průzkumů Donald Trump vede před Joem Bidenem ve všech státech, které se pohybují ve směru růstu, a nyní se zdá, že je velkým favoritem na listopadové vítězství. Stojí za to připomenout, že to byl Donald Trump, kdo změnil sedmdesát let trvající politiku USA a oficiálně uznal Jeruzalém za hlavní město Izraele a nařídil, aby tam bylo přesunuto velvyslanectví z Tel Avivu.
Cynik by mohl vidět načasování oznámení pár týdnů před evropskými a komunálními volbami jako pokus o změnu konverzace od imigrace Bydlení a Net Zero, kde se stále více nezávislých zdá, že se dělá cestu proti větším stranám a dostat se do vznešenější globální vyprávění, kde profesionální politici mohou zazářit. Je pravděpodobnější, že to, co vidíme, je zčásti dobře míněný záměr a zčásti další z těch samých signálů ctnosti a politiky jako divadla, které jsou charakteristickým znakem dublinského politického diskurzu po celou dobu existence této administrativy. Irští politici rádi říkají, že Irsko v mezinárodní diplomacii převyšuje svou váhu, ale vždy hrozí, že tato iluze povede k tomu, že jednoho dne vstoupíte do ringu s bojovníkem, který má mnohem silnější údery než vy, a všechny ctnostné úmysly světa vás neochrání před bolestivým seznámením se skutečnou politikou.