Irsko a problém znečištění mořského prostředí hlukem

Vliv zvuku pocházejícího z lidské činnosti (tj. antropogenního zvuku) na mořské prostředí a zdraví druhů, které v něm žijí, je předmětem rozsáhlého výzkumu již několik desetiletí.

Poučné shrnutí zaměření tohoto výzkumu od 70. let 20. století až do 21. století podali Shane Guan, Amy R. Scholik-Schlomer a Jacqueline Pearson-Meyer v časopise The Journal of the American Acoustic Society.

Autoři v něm poukazují na to, že ačkoli je již dlouho známo, že zvýšený hluk škodí detekci signálů protiponorkové války, teprve počátkem 70. let 20. století byly vyjádřeny podobné obavy týkající se mořských živočichů, kteří využívají zvuk k různým životním funkcím, zatímco v 80. letech 20. století byly provedeny jedny z prvních studií o účincích hluku z průzkumu a těžby ropy a zemního plynu na mořské savce v arktických vodách.

Autoři uvádějí, že v 90. letech 20. století následoval intenzivní výzkum nízkofrekvenčních zdrojů pro oceánskou termometrii a detekci podmořských plavidel a akustického dopadu na mořské savce poté, co byl zaznamenán vysoký počet hromadných uvíznutí kytovců na mělčině.

Od té doby se mezinárodní a evropský výzkum znečištění oceánů hlukem stále opakuje a je doprovázen rostoucím pocitem znepokojení nad škodami, které mořským živočichům způsobuje antropogenní zvuk.

To se odráží v regulačním přístupu Evropské unie, který je popsán jak v rámcové směrnici o strategii pro mořské prostředí (2008/56/ES), tak ve směrnici o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (tj. ve směrnici o stanovištích).

Podle směrnice o stanovištích musí být všechny druhy mořských savců, které se běžně vyskytují v Irsku, chráněny před nebezpečím včetně antropogenního hluku.

Důležité však je, že právě MSFD konkrétně definuje znečištění nejen z fyzikálního hlediska, ale také z hlediska přímého nebo nepřímého vnášení lidmi způsobeného podvodního hluku do mořského prostředí.

Určit, co je škodlivý hluk, pomáhá technická skupina pro hluk pod vodou, které předsedají zástupci zemí EU.

Jak je definováno v MSFD, hluk musí být na takové úrovni, aby vedl nebo mohl vést ke „škodlivým účinkům, jako je poškození živých zdrojů a mořských ekosystémů, včetně ztráty biologické rozmanitosti, ohrožení lidského zdraví, ztížení mořských činností, včetně rybolovu, cestovního ruchu a rekreace a dalších legitimních způsobů využívání moře, zhoršení kvality mořské vody pro její využití a snížení vybavenosti nebo obecně zhoršení udržitelného využívání mořských statků a služeb.“

Je nevyhnutelné, že taková komplexní definice bude mít rozsáhlé dopady, včetně nutnosti zavést rozsáhlé úrovně dohledu.

V Irsku je tento proces řízen ministerstvem pro plánování bydlení a místní samosprávu, které je vedoucím orgánem pro provádění směrnice o mořském prostředí a je podporováno řadou dalších ministerstev a státních agentur, včetně Mořského institutu (MI).

V roce 2020 ministerstvo zveřejnilo posouzení irské námořní strategie a stanovení dobrého stavu životního prostředí podle článku 9 směrnice o mořském prostředí.

Posouzení přineslo řadu pozitivních zjištění, včetně zjištění, že úroveň impulsního podvodního hluku způsobeného činnostmi ve vymezené oblasti podle rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí na Irsku byla v období 2016-2018 celkově nízká.

Posouzení rovněž dospělo k závěru, že tehdejší stav irského mořského prostředí je v souladu s chápáním MSDF jako dobrého stavu životního prostředí, pokud jde o prostorové rozložení, časový rozsah a úrovně antropogenních zdrojů impulsního zvuku.

Navzdory těmto pozitivním poznámkám vyjádřila nedávno řada irských poslanců obavy, že proces posuzování stále probíhá podle podmínek pokynů z roku 2014 pro řízení rizik pro mořské savce z umělých zdrojů zvuku v irských vodách.

Existuje názor, že je třeba pokyny aktualizovat, aby odrážely nárůst činností způsobujících hluk, které souvisejí s výrazným nárůstem prací spojených s obnovitelnými zdroji energie na moři.

V souvislosti s obnovitelnými zdroji energie na moři se debata o hluku v moři bude jen prohlubovat.

Pro Irsko bude nesmírně náročným úkolem najít rovnováhu mezi svým závazkem dosáhnout do roku 2030 cíle výroby energie z větrných elektráren na moři o výkonu 5 GW a do roku 2040 o výkonu 20 GW a svým systémem mořského plánování, který bude muset rovněž náležitě zohlednit závazky a povinnosti Irska podle úmluvy OSPAR a Úmluvy OSN o biologické rozmanitosti.

Ministr Malcolm Noonan, který byl v předchozí irské vládě za tyto záležitosti zodpovědný, se některými z těchto obav přímo zabýval a poukázal konkrétně na projekt GOMOREUS (Guidance on Managing offshore Renewable Energy Underwater Sound), který provádí Marine Institute a který realizuje středisko MaREI University College Cork (UCC).

Podle ministra Noonana se předpokládá, že projekt GOMOREUS vytvoří praktické, integrované a harmonizované pokyny pro řízení trvalého a impulsního podmořského hluku při rozvoji pobřežních obnovitelných zdrojů energie (ORE) v irských vodách v souladu s právními předpisy EU, jako je směrnice o stanovištích a rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí.

Navrhuje se také, aby irská Národní správa parků a volně žijících živočichů (NPWS) následně využila výstupy projektu GOMOREUS k aktualizaci svých Pokynů pro řízení rizik pro mořské savce z roku 2014 před zveřejněním konečných aktualizovaných pokynů, které by mělo být zahájeno ve druhém čtvrtletí roku 2025. Očekává se, že před zveřejněním proběhne také proces veřejných konzultací.

Tento konzultační proces by měl irské odvětví rybolovu intenzivně zajímat, zejména s ohledem na rostoucí výzkum dopadu hluku v moři na životní cyklus druhů, které obývají tradiční irské rybářské oblasti, přičemž některé studie naznačují, že hluk v moři může snížit sníženou komunikaci mezi řadou druhů ryb, což způsobuje pokles komerčních úlovků až o 80 %.

Jakékoli aktualizované pokyny nebo právní předpisy, které se snaží výrazně snížit úroveň antropogenního hluku, budou pozorně sledovat také provozovatelé komerční námořní dopravy v Irsku.

V pokynech z roku 2014 se uvádí, že rostoucí trend v oblasti hlukové zátěže je z velké části způsoben nárůstem komerční lodní dopravy. Mezinárodní výzkum, který od té doby proběhl, tento názor jen potvrdil.

Potenciál konfliktu, který to vyvolá, lze vypozorovat z nedávných parlamentních otázek týkajících se významu irského odvětví námořní dopravy. Zde se jasně ukazuje možnost střetu mezi aspekty životního prostředí a blahobytu druhů a převažující obchodní závislostí Irska na komerční lodní dopravě.

Jak poslancům připomněl předchozí ministr dopravy, námořní doprava je nejdůležitějším prostředkem spojení Irska s mezinárodními trhy a představuje více než 90 % irského mezinárodního obchodu.

Trvalá potřeba zajistit, aby tyto trasy byly chráněny a nebyly negativně ovlivňovány předpisy o hluku na moři, se po brexitu, kdy Irsko zažilo něco, co bylo popsáno jako rychlá a bezprecedentní změna konfigurace jeho tradičních dodavatelských řetězců s celními povinnostmi, jen prohloubila poptávku po službách na přímých trasách mezi irskými přístavy a kontinentální Evropou.

Jak uvedl ministr dopravy, v roce 2019 mělo Irsko přibližně 30 přímých plaveb do evropských přístavů a z nich. Dnes je přímých plaveb na kontinent více než 70 a kapacita se stále zvyšuje.

Vzhledem k tomu, že neexistuje široce dostupná technologie snižování hluku, bude pro Irsko značným a složitým problémem udržet vládní přání dosáhnout „maximální konektivity“ pro irské dovozce a vývozce a zároveň přání zavést důkladnou strategii ochrany moří v souladu s prvním povinným omezením podmořského hluku, které v březnu 2024 zavedla Evropská komise.

Tento nový limit vyžaduje, aby všech 27 evropských členských států zahrnulo do svých vnitrostátních právních předpisů prahové hodnoty hluku.

Tyto prahové hodnoty jsou následující:

Nepřetržitý hluk: Nejvíce 20 % mořské oblasti může být vystaveno nepřetržitému podvodnímu hluku po dobu jednoho roku.

Impulsivní hluk: V průběhu jednoho dne nesmí být impulsnímu hluku vystaveno více než 20 % mořského stanoviště a v průběhu jednoho roku více než 10 %.

Vzhledem k tomu, že BIMCO (Baltská a mezinárodní námořní rada a jedno z největších mezinárodních sdružení zastupujících majitele lodí) a Mezinárodní námořní komora (ICS) již pracují na řešení nebo zmírnění těchto složitých problémů, je to důvod k optimismu.