Subscribe
Evropa prochází kulturně velmi citlivým obdobím. Její židovsko-křesťanské kořeny jsou zpochybňovány silným zásahem nejextrémnějších frakcí islámské kultury. V posledních měsících totiž sílí tlak přistěhovalců, včetně druhé a třetí generace, kteří chtějí vnutit demokratickému řádu našich demokracií šaríu, svaté právo odvozené z koránu a uplatňované v náboženských státech Blízkého východu a Asie. Požadavky islamistů se projevují formou demonstrací, často násilných: demonstranti vycházejí do ulic, na náměstí, obsazují univerzity a vzdělávací zařízení, oslavují chalífát, požadují právo šaría, solidarizují se s Palestinou a Hamásem, přičemž jejich názor je zcela antisemitský a chce zbavit Izrael práva na existenci.
Evropa pod útokem
V německém Hamburku vyšly 27. dubna do ulic tisíce extremistů, aby demonstrovaly za právo šaría. Ve skutečnosti je situace v Německu velmi složitá: podle místních úřadů je s radikálním islámem spojeno asi 500 osobností. Iniciativu navíc zorganizoval Muslim Interaktiv, velmi „cool“ organizace s tisíci příznivci na sociálních sítích: jejím cílem je šířit učení Koránu prostřednictvím světa komunikace a zaměřit se na nejsnáze manipulovatelné skupiny obyvatelstva: mladé a velmi mladé lidi. V minulých dnech pak došlo k útoku na synagogu v polské Varšavě. Situace v Itálii není o nic lepší. Na mnoha univerzitách se propalestinští demonstranti rozhodli obsadit budovy a blokovat výuku, aby požadovali zrušení dohod o akademické spolupráci mezi italskými a izraelskými univerzitami. V mnoha případech našla menšina studentů podporu levicových extremistů a dokonce bývalých islámských teroristů, což vedlo k fyzickým střetům s policejními složkami. Podobnou situaci lze pozorovat i ve Francii, kde se násilí objevuje na mnoha školách a univerzitách. Je to neúnosná situace jak pro většinu studentů, kteří jsou až příliš často rukojmími extremistických menšin, tak pro veřejný pořádek, a to do té míry, že dokonce i francouzský premiér Gabriel Attal, který patří k Renesanci, stejné sociálnědemokratické straně jako prezident Emmanuel Macron, byl nucen vystoupit proti rostoucí eskalaci násilí páchaného ve jménu Alláha. Přestože byl Attal socialista, byl samozřejmě také obviněn z rasismu a islamofobie.
Pokus o islamizaci Evropy
Jinými slovy, Evropa, a zejména ty země, kde již léta vládnou levicové strany, trpí všemi negativními důsledky politiky „bez hranic“ a ultraimigrační politiky, která vždy upřednostňovala nekontrolovaný a bezpodmínečný příchod migrantů z Afriky a Asie s příliš slabými plány na jejich přijetí a integraci do naší kultury. Vznikají tak skutečná hnutí, která nejsou integrována do naší kultury a která chtějí i v našich demokraciích nastolit stejné životní podmínky jako v zemích svého původu, kde je politika podřízena náboženskému, někdy i extremistickému myšlení. To vše ohrožuje naši kulturu a tradice, naši společnost, která je založena na zcela jiných pravidlech a učeních. Jde o to, že nejextrémističtější frakce islámského náboženství vidí v teoriích „bez hranic“ evropských zemí skvělou příležitost, jak volně proniknout na náš kontinent a pokusit se dokončit proces islamizace Evropy, o němž fundamentalisté sní už po staletí. Největším rizikem je dosažení nevratného bodu, z něhož není návratu: pokračování v této cestě ve skutečnosti vyvolá stále větší tlak islámské kultury na naše instituce, který může odvrátit pouze vítězství pravice v příštích evropských volbách.