Itálie je lídrem v recyklaci hliníku v Evropě, ale vývoz šrotu je problém, který je třeba vyřešit

Itálie potvrzuje své vedoucí postavení v recyklaci hliníku a dosahuje působivých výsledků, které ji řadí na přední místa evropského žebříčku.

Míra recyklace hliníkových plechovek dosahuje 93,8 %, což je hodnota, která výrazně převyšuje evropský průměr 76 %. I v případě hliníku obecně Itálie vyniká 70% mírou recyklace, která je o dobrých 10 procentních bodů vyšší než průměr ostatních zemí na kontinentu. Tato čísla jsou zdrojem hrdosti, ale odhalují strukturální problém, který ohrožuje budoucnost národního recyklačního řetězce. Navzdory vynikajícím výsledkům v recyklaci italský průmysl plně nevyužívá své kapacity pro zpracování hliníkového odpadu. Mnoho šrotu se totiž nezpracovává v Itálii, ale vyváží se do zemí evropského a asijského „Dálného východu“. Zde se hliník recykluje s nižšími náklady a často s nižšími ekologickými normami, než jaké jsou stanoveny v Evropské unii.
Podle údajů společností Assomet-Centroal a Cial (Konsorcium pro hliníkové obaly) dosáhl v roce 2023 objem hliníkového odpadu v Evropě 1,4 milionu tun, což představuje 13% nárůst oproti předchozímu roku. Navzdory nárůstu množství materiálu, který je k dispozici pro recyklaci, značná část tohoto odpadu opouští Itálii, čímž země přichází o cenné průmyslové a environmentální zdroje. Danilo Amigoni, prezident společnosti Assomet-Centroal, a Stefano Stellini, generální ředitel společnosti Cial, na tento problém upozornili během tiskové konference v Poslanecké sněmovně. „Hliníkový šrot se dostává na trh zemí Dálného východu, kde je zpracováván s nižšími ekologickými standardy a prostřednictvím dotací, které poškozují Evropu a zejména Itálii,“ řekl Amigoni. Fenomén neregulovaného vývozu znamená pro Itálii řadu nevýhod. Z ekonomického hlediska ztrácí národní průmysl pracovní příležitosti a přidanou hodnotu. Zpracování šrotu v zahraničí totiž odčerpává zdroje z odvětví, které by mohlo dále růst a upevňovat vedoucí postavení Itálie v oblasti recyklace kovů. Z hlediska životního prostředí přispívá přesun šrotu do zemí s nižšími standardy ke zhoršení globálních podmínek. Hliník je stoprocentně recyklovatelný materiál a může být znovu použit nekonečněkrát, aniž by ztratil své vlastnosti, ale proces recyklace musí probíhat v zařízeních, která dodržují přísné ekologické parametry, aby byl zajištěn skutečný přínos pro životní prostředí. Amigoni a Stellini vyzývají k rozhodným krokům, které by zabránily tomu, aby výhody recyklace byly zrušeny méně strategickým řízením vývozu. K vyřešení tohoto problému navrhují Assomet-Centroal a Cial zavedení přísnějších evropských norem. Hlavním požadavkem je povolit vývoz šrotu pouze do zemí, které jsou schopny certifikovat environmentální normy odpovídající normám EU. To by zaručilo spravedlivější hospodářskou soutěž a větší ochranu životního prostředí. První pozitivní signál již přišel od italské politiky, která zařadila hliníkový šrot a další neželezné kovy do národního systému monitorování vývozu kritických surovin. Podle odborníků z odvětví je však zapotřebí dalšího závazku, aby se tyto iniciativy proměnily v závazné předpisy na evropské úrovni. Hliník představuje příklad oběhového hospodářství, v němž lze materiál recyklovat nekonečněkrát, aniž by ztratil hodnotu.

V celosvětovém kontextu, kdy jsou přírodní zdroje stále vzácnější, je recyklace hliníku strategickým zdrojem pro snížení dopadu na životní prostředí a podporu udržitelného rozvoje. Itálie prokázala, že disponuje dovednostmi a infrastrukturou potřebnými k tomu, aby v tomto odvětví vynikla. Aby si však země udržela své vedoucí postavení, musí rozhodně řešit problém neregulovaného vývozu a přeměnit slabinu v příležitost k růstu. Být lídrem v oblasti recyklace hliníku je významným úspěchem, ale také odpovědností. Itálie musí i nadále investovat do svého recyklačního dodavatelského řetězce, prosazovat vysoké environmentální standardy a posilovat konkurenceschopnost svých společností. Spolupráce mezi průmyslem a politikou bude zásadní pro řešení současných problémů a vybudování modelu oběhového hospodářství, který může sloužit jako příklad pro celou Evropu.

Alessandro Fiorentino