Itálie roste rychleji než Německo: srovnání dvou transformujících se ekonomik

Italská ekonomika v posledních letech prokázala překvapivou odolnost a dynamiku, v některých ohledech dokonce předčila Německo, tradičně považované za tahouna Evropy.

Tento výsledek je obzvláště významný, vezmeme-li v úvahu globální ekonomický kontext charakterizovaný nejistotami a problémy, jakož i zastavení mimořádných opatření, jako je Superbonus, který výrazně podpořil italský stavební sektor.
Srovnání obou ekonomik poukazuje nejen na strukturální rozdíly, ale také na odlišné strategie růstu, které obě země přijaly.
Podle údajů Istatu zaznamenal italský hrubý domácí produkt (HDP) ve druhém čtvrtletí roku 2024 oproti předchozímu čtvrtletí nárůst o 0,2 % a v trendovém vyjádření o 0,9 %.
Tyto výsledky, i když v absolutním vyjádření skromné, představují pro italskou ekonomiku pozitivní signál, zejména ve srovnání s výsledky Německa.
Německá ekonomika totiž ve stejném období mírně poklesla o 0,1 % po slabém růstu o 0,2 % v prvním čtvrtletí.
Tento trend odráží přetrvávající stagnaci německé ekonomiky, kterou zhoršují faktory, jako je zpomalující se domácí poptávka, rostoucí náklady na energie a pracovní sílu a atmosféra nejistoty, která vede podniky k odkládání investičních rozhodnutí.
Německo, které bylo po desetiletí lídrem evropského hospodářského růstu, se nyní nachází ve fázi strukturálních potíží.
Příčiny této stagnace jsou složité a vzájemně propojené.
Mezi hlavní patří slabé investice v klíčových odvětvích, jako je stavebnictví a výroba zařízení, a také negativní dopad vysokých nákladů na energie na zpracovatelský průmysl, který tradičně představoval tepající srdce německé ekonomiky.

Úloha sektoru služeb v Itálii

Na rozdíl od Německa Itálie zaznamenala větší dynamiku v sektoru služeb, která kompenzovala pokles přidané hodnoty v odvětvích, jako je zemědělství, lesnictví, rybolov a průmysl.
Tento posun směrem k ekonomice založené na službách byl pro italský růst klíčový a cestovní ruch hrál v této souvislosti hlavní roli.
Cestovní ruch je totiž v posledních letech jedním z nejodolnějších a nejdynamičtějších odvětví italské ekonomiky.
V roce 2023 Itálie zaznamenala historicky nejvyšší hodnoty platební bilance cestovního ruchu a tento trend pokračoval i v roce 2024, přičemž v prvním čtvrtletí došlo k výraznému růstu.
Toto odvětví přispělo nejen k tvorbě HDP, ale také k zaměstnanosti, a poskytlo tak zásadní podporu v období velké hospodářské nejistoty.
Jedním z klíčových prvků, které v předchozích letech podpořily italskou ekonomiku, byl Superbonus, vládní iniciativa zaměřená na motivaci k energetické a seismické rekvalifikaci budov.
Tento program výrazně podpořil stavební sektor a významně přispěl k růstu HDP.
Superbonus však také vyvolal obavy ohledně jeho dopadu na veřejné finance, neboť byl považován za nákladné a dlouhodobě obtížně udržitelné opatření.
S ukončením Superbonusu došlo ke zpomalení v odvětví stavebnictví, které nicméně nadále těžilo z reziduálních efektů předchozích opatření.
Podle parlamentního rozpočtového úřadu (UPB) průmyslová výroba v Itálii od konce roku 2022 klesá a v krátkodobém horizontu se neočekává zvrat tohoto trendu, a to jak ve zpracovatelském průmyslu, tak ve stavebnictví.
Italská ekonomika však prokázala určitou schopnost přizpůsobit se, přičemž ostatní odvětví tento pokles částečně kompenzují.

Výzvy a budoucí vyhlídky pro Itálii

Navzdory pozitivním signálům se italská ekonomika nevyhýbá problémům.
Zejména průmysl nadále trpí přetrvávajícími vysokými náklady na energie, které snižují konkurenceschopnost italských podniků na mezinárodních trzích.
Kromě toho zůstává vysoká ekonomická nejistota, neboť domácnosti a podniky jsou stále opatrné při rozhodování o výdajích a investicích.
Očekávání růstu pro nadcházející čtvrtletí jsou silně spojena s rozhodnutími, která budou přijata s příštím zákonem o rozpočtu, a také s prováděním Národního plánu obnovy a odolnosti (PNRR).
Tento plán, který je z velké části financován z evropských fondů, je považován za jednu z hlavních pák na podporu hospodářského růstu ve střednědobém horizontu, a to prostřednictvím investic do infrastruktury, digitalizace a přechodu na energetiku.
Pokud jde o daňové příjmy, italský rozpočet vykazuje pozitivní známky.
Poslední aktualizace obsažená v úpravě rozpočtu zdůrazňuje nárůst o 24,7 miliardy eur oproti původním prognózám, přičemž výrazně vzrostly příjmy z daně z příjmů fyzických osob a daně z příjmů právnických osob, ačkoli DPH se snížila.
Toto zlepšení příjmů by mohlo vládě poskytnout větší flexibilitu při provádění opatření na podporu hospodářského růstu.

Krize německého hospodářství: příčiny a důsledky

Krizi, kterou německá ekonomika prochází, nelze podceňovat vzhledem k ústřední roli, kterou Německo v evropské ekonomice vždy hrálo.
Podle indexu Ifo, který je klíčovým ukazatelem sledovaným finančními trhy, se německá ekonomika jeví jako „zablokovaná krizí“ a ve třetím čtvrtletí roku 2024 se neočekává žádné výrazné zlepšení.
Tento stav stagnace je patrný zejména v průmyslovém sektoru, kde podniky odkládají investice kvůli vysoké ekonomické nejistotě.
Příčin této krize je více.
Kromě již zmíněných faktorů, jako jsou vysoké náklady na energie a zpomalující domácí poptávka, čelí Německo řadě strukturálních problémů.
Patří k nim přechod na energetiku, který podnikům způsobuje vysoké náklady, a rostoucí globální konkurence, která narušuje dominantní postavení Německa v odvětvích, jako je automobilový průmysl a přesná mechanika.
Zpomalení německé ekonomiky má významné důsledky pro celou eurozónu.
Německo jako největší ekonomika eurozóny je tradičně motorem hospodářského růstu bloku.
Vzhledem k problémům Německa by se však břemeno růstu mohlo přesunout na další země včetně Itálie.
Pro Itálii to představuje příležitost posílit svou roli v eurozóně, ale zároveň to vyžaduje pečlivé řízení hospodářské a fiskální politiky, aby se vyhnula stejným potížím, které v současnosti brzdí Německo.
Itálie musí řešit své vnitřní problémy, včetně potřeby zvýšit produktivitu a snížit veřejný dluh, ale může také využít příležitostí, které nabízí německá krize, ke konsolidaci svého růstu.
Zejména sektor služeb nabízí značný potenciál, zejména pokud bude podpořen investicemi do infrastruktury a digitalizace.
Kromě toho může Itálie těžit z rostoucí celosvětové poptávky po cestovním ruchu a vysoce kvalitních produktech, což jsou odvětví, v nichž má země silnou pozici.
Srovnání italské a německé ekonomiky poukazuje na změnu evropské hospodářské dynamiky.
Itálie i přes strukturální potíže a zastavení opatření, jako je Superbonus, prokázala překvapivou schopnost růstu, který je tažen především sektorem služeb a cestovním ruchem.
Naopak Německo čelí krizi, která by mohla mít dlouhodobé důsledky pro jeho ekonomiku i pro celou eurozónu.
Tento scénář nabízí Itálii jedinečnou příležitost posílit svou roli v rámci Evropy, ale zároveň vyžaduje pečlivé řízení hospodářských politik na podporu růstu v nadcházejících letech.
S podporou PNRR a obezřetným řízením veřejných financí může Itálie pokračovat v růstu a posilovat svou pozici v evropském kontextu a stát se klíčovým hráčem při hospodářském oživení eurozóny.
Aby Itálie tuto příležitost plně využila, bude se muset zaměřit na strukturální reformy, které zlepší konkurenceschopnost a inovace, maximálně využít evropské fondy a podpořit prostředí příznivé pro investice.
Pouze tak bude schopna konsolidovat svůj růst a přispět k vyváženější a prosperující Evropě.  

Alessandro Fiorentino