Subscribe
Na posledním summitu EU dominovaly debatě sankce proti Rusku. Posledním bodem sporu je ruská ropa, která představuje o něco méně než jednu třetinu veškerého dovozu ropy do EU nebo polovinu celkového dovozu ropných produktů. V následujících odstavcích hodlám vnést více světla do toho, proč jsme v bodě, kdy sankce musí být dostatečně tvrdé, aby, doufejme, vyvolaly změnu v Rusku, i když uvalení takových sankcí riskuje další rozštěpení evropské koalice, a tím v podstatě oslabení sankčního režimu.
Jak jsem uvedl ve svém předchozím sloupku, sankce mohou být použity jako odrazující prostředek k ovlivnění chování nebo politiky sankcionované země ex ante, tedy předtím, než dojde k nepřátelskému činu nebo než bude zavedena nevítaná politika. Sankce mohou být také uplatněny ex post, aby vyvolaly nápravné chování, podobně jako v trestním soudnictví, když je odsouzená strana odsouzena k trestu. A konečně, sankce jsou „negativním“ nástrojem (ekonomické) války, na rozdíl od finanční a vojenské pomoci napadené zemi, která by byla „pozitivním“ nástrojem.
V případě Ruska je však odstrašující efekt přesně to, co chybělo ve strategii západní koalice před invazí na Ukrajinu 24. února. Tím, že se Evropa a Spojené státy nezavázaly k jasně definovanému souboru opatření ex ante, tedy předtím, než Rusko spáchalo agresi suverénní země, vyvolaly v Moskvě očekávání, že jakákoli reakce bude slabá. Vláda ve Washingtonu skutečně pohrozila všeobecnými sankcemi, které se po debaklu v Afghánistánu nezdály nijak zvlášť důvěryhodné.
Slibováním obecných sankcí bez jakýchkoli věrohodných podrobností se západní koalice vzdala jakékoli rozumné šance odradit od agrese, k níž ve skutečnosti došlo. To je historie, dalo by se namítnout. Problém je v tom, že tyto chybné kroky vysvětlují mnohé z toho, co se děje nyní a možná i v blízké budoucnosti.
Nyní, aby došlo ke změně v ruské politice, musí být sankce ex post obzvláště tvrdé. To vytváří dvě sady problémů. Za prvé, protože náklady na sankce nejdou pouze na Rusko, ale také na země, které je uvalují, budou výrazně ovlivněny i jejich ekonomiky. Za druhé, protože náklady na tyto sankce jsou asymetrické, některé ekonomiky v rámci sankční koalice jsou ovlivněny mnohem více než jiné – jinými slovy, v rámci koalice existují relevantní distribuční efekty.
Například Maďarsko je značně závislé na dovozu ropy z Ruska, které zajišťuje přibližně dvě třetiny jeho celkového dovozu ropy. Na druhé straně jsou USA vývozcem zkapalněného plynu, který evropské země stále častěji nakupují místo ruského plynu. Vzhledem k tomu, že současné sankce naplňují svůj zamýšlený účinek pouze prostřednictvím kanálu ex post, musí být uvaleny v maximální výši, což zvyšuje (vysoce asymetrické) náklady na tyto sankce v rámci koalice.
Do budoucna je zde problém s udržitelností současného sankčního režimu, kdy Rusko obratně využívá jakoukoli nejednotu na západní frontě. Jak jsme byli svědky, ukázalo se, že dosažení dohody o ropných sankcích je obzvláště obtížné – a dohoda, které bylo dosaženo, je poměrně úzká.
Potravinová krize vyvolaná rusko-ukrajinskou krizí zároveň vyžaduje pečlivé řízení, aby bylo možné exportovat z válkou zmítané Ukrajiny, ale také z invazního Ruska. Vzhledem k zákazu ruského vývozu obilovin se však koalice sankcionujících zemí v podstatě ocitla na křižovatce: buď přispějí, byť nechtěně a nepřímo, k potravinové krizi zachováním zákazu vývozu obilovin z Ruska, nebo revidují odpovídající sankce, s rizikem dalšího vrážení klínu mezi členy koalice, což je krok, který by samotnou koalici zdůraznil.
Pravděpodobným důsledkem je, že k překlenutí zvětšujících se propastí v rámci sankční koalice tato koalice zvýší nasazení pozitivních válečných nástrojů, tedy větší podporu Kyjevu, pokud jde o nouzové financování, zbraně a možná i vojáky. To je skutečně to, co vidíme.
The text was translated by an automatic system