Subscribe
Ursula bis, ale bez hlasů ECR
Nedávné znovuzvolení Ursuly von der Leyenové předsedkyní Evropské komise na období 2024-2029 vyvolalo v Evropském parlamentu významnou diskusi.
Její vítězství, které jí zajistila koalice EPP-S&D-RE, jež má již delší dobu většinu poslanců, bylo poznamenáno volebními výsledky, které téměř všude zaznamenaly nástup pravice, což zvýšilo pocit „obklíčení“, a tedy paradoxně podpořilo dohody mezi evropskou levicí, která je rozdělená více než kdy jindy.
Počet 401 hlasů pro, které získala Ursula von der Leyenová (CDU, EPP) a získala tak post předsedkyně, vytváří historický precedens, neboť je první předsedkyní, kterou Evropský parlament zvolil dvakrát.
Předtím byl na druhé funkční období potvrzen pouze Portugalec José Barroso (PSD, EPP), kterého však na první funkční období neoznačil Parlament, ale Evropská rada.
Není jisté, co bude von der Leyenová dělat dál.
Již dříve navázala těsné vztahy s Giorgií Meloniovou (FdI, ECR) až do okamžiku hlasování v Parlamentu, aby poté vyjednávala se Zelenými o obnovení Zelené dohody a zajistila si tak znovuzvolení i přes možný odpor.
Vyloučeni byli všichni „extremisté“, včetně levicových „Mélenchonových“ skupin a nacionalistické pravice.
Ačkoli levicové skupiny mohou tvrdit, že „zastavily“ postup pravice, strany v konzervativní a nacionalistické sféře prošly v důsledku těchto evropských voleb výraznými změnami.
Po propadu ID se objevily dvě skupiny: Patrioti pro Evropu (PfE) a Evropa suverénních národů (ESN), které se ostře postavily proti znovuzvolení von der Leyenové.
V ECR vyvolal rozruch postoj Fratelli d’Italia.
Zatímco ostatní vládní strany (jako ODS v České republice) nebo strany se silnými aspiracemi v tomto směru (jako N-VA v Belgii) hlasovaly pro von der Leyenovou kvůli politické příležitosti, strana Giorgia Meloniho se rozhodla hlasovat proti.
Po evropském hlasování došlo v ECR k vnitřním změnám, které pro některé mohly stát konzervativce důležitou pozici v budoucí komisi.
Konzervativní voliči vždy projevovali averzi vůči případnému znovuzvolení předsedy Komise a doufali ve změnu.
To vedlo von der Leyenovou k zajištění hlasů Zelených, aby se vyhnula negativnímu výsledku v Evropském parlamentu.
Jedním z nejpřekvapivějších aspektů jednání byla podpora Ursuly von der Leyenové v čele Evropské komise ze strany evropské levice, a to i přes odpor socialistů a liberálů.
Tato podpora přišla poté, co se von der Leyenová důrazně přihlásila k evropskému zelenému údělu a k pomoci zemím EU při řešení bytové krize.
Je pravděpodobné, že v těchto jednáních sehrálo roli zvolení Antónia Costy (PS, S&D) předsedou Evropské rady, což uvítala i Macronova skupina RE.
Von der Leyenová navrhla reformy, jejichž součástí je i to, aby Evropský parlament získal pravomoc navrhovat právní předpisy.
Někteří však namítají, že by to mohlo vést k centralizaci moci a oslabení demokracie oslabením jeho reprezentativnosti.
Existují také obavy, že tyto reformy mohou mít negativní dopad na sociální spravedlnost v EU, neboť upřednostňování hospodářské soutěže a růstu může jít na úkor dříve dohodnutých sociálně-ekologických politik. Také politika evropské levice se ukázala jako škodlivá v otázkách, jako je bezpečnost a obrana, které jsou důležité vzhledem k roli, kterou může Evropská unie hrát v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou.
Na jedné straně znovuzvolení Ursuly von der Leyenové předsedkyní Evropské komise ukazuje, že skutečná alternativa k zavedené nadstranické většině mezi lidovci a socialisty se teprve musí vytvořit.
Na druhé straně potvrzuje hlubokou schopnost předsedkyně Ursuly der Leyenové orientovat se ve složitých politických scénářích a zajistit si podporu různých skupin.
Je však důležité poznamenat, že její funkční období bude poznamenáno obavami levice i pravice z jejího možného dopadu na sociální péči, ekologické iniciativy a imigrační politiku.
Její znovuzvolení podtrhuje potřebu inkluzivnějšího a spravedlivějšího přístupu k evropskému vládnutí, který by vyvažoval zájmy všech občanů EU.