Subscribe
Během letních prázdnin jsem měl možnost navštívit několik evropských měst.
Ze všech, jak jsem je neznal, se zastavím v Janově, krásném italském městě, jehož historické centrum je mimořádně krásné.
Především pro své budovy, a to jak civilní – univerzita -, tak církevní – mimo jiné katedrála San Lorenzo.
Ale také proto, že si dokázalo zachovat své křivolaké uličky, nemožná schodiště, úzké uličky, připomínající středověké půdorysy, kde projektanti moderní městské architektury ještě nezavedli svou exaktnost a rovné linie.
Barva jeho staveb, typická pro období italské renesance a gotiky, velkolepost jeho paláců dělají z Janova nezbytnou zastávku.
Jeho civilní budovy, zdobené na nárožích vzácnými obrazy Panny Marie, Matky Boží, útěchy trpících, pomoci křesťanů, útočiště hříšníků a rybářů; tolik nezbytné ve městě, které bylo republikou a které má výhled na Mare Nostrum.
Město se rozkládá na několika kopcích ve velmi strmé nadmořské výšce, což vyžaduje jak fyzické, tak duchovní úsilí, abyste ho navštívili a poznali.
Celé město má výhled na moře, které ho učinilo velkým a které je i dnes posláním pro výměnu zkušeností, obchod a prosperitu jeho obyvatel.
Vedle krásy a nádhery minulosti však Janov nabízí i pohled na postmoderní svět, který ve vás zanechá příchuť neklidu a beznaděje.
Stovky mladých Afričanů se tísní mezi turisty a cestujícími a čekají, až jejich věci zůstanou bez dozoru; a místní obchod je zjevně degradován.
Neprocházíte se tu s pocitem bezpečí.
A v tom se shoduje s jinými městy, tak evropskými a mariánskými, jako jsou Barcelona, Marseille nebo Antverpy. Zdi, dokonce i paláců a historických občanských budov, jsou plné graffiti proti Izraeli a ve prospěch teroristických hnutí Hamás a Hizballáh – vždy pod rouškou palestinského lidu – a dalších ve prospěch hnutí squatterů.
Veřejný politický diskurz je jasně protievropský a proislámský.
Veřejný politický diskurz ničí městský mobiliář a kontrastuje s dokonalostí, řádem a harmonií křesťanské civilizace, která město osvětluje.
Janov je dobrou metaforou této Evropy, kterou politické, kulturní a ekonomické elity zničily.
Křesťanské dědictví – jímž je i univerzita, paláce starobylé šlechty a prosperující měšťanstvo, které z Janova učinilo prosperující a žádanou republiku – je konfrontováno s barbarstvím špíny, městských graffiti, nejistoty a chudoby, které se projevují v podobě lidí žebrajících na ulici.
Rozpad křesťanského řádu byl vždy cílem nejradikálnějších tezí francouzského revolučního liberalismu, Garibaldiho revolučního liberalismu, Spinelliho marxismu i převládajícího wokismu.
Jeho přirozeným spojencem je radikální islamismus, který se již objevil v ulicích západní Evropy.
Naopak konzervativní obrana evropského, a tedy křesťanského řádu musí zahrnovat konfrontaci na všech úrovních s těmi, kdo podporují, pěstují a financují nepořádek, chudobu, nejistotu a špínu.
Janov, stejně jako mnoho dalších evropských měst, nemůže vstoupit do definitivního procesu destrukce.
Krása jeho zelených kopulí, uspořádání jeho ulic, výška jeho křížů si zaslouží veškeré naše úsilí.
Protože v této kráse se skrývá dobro a pravda.
V této kráse spočívá spravedlnost, individuální a kolektivní svobody evropských národů, naše svoboda projevu, náboženství a myšlení.
V jeho ulicích je památka našich předků, hrdinství mučedníků našich národů.
Janov, nesmrtelný, musí být schopen takovým zůstat, a proto veřejný politický diskurz nemůže být diskurzem grafického násilí, gangů mládeže v ulicích a propagace islámského fundamentalismu.